Jak trávíte hokejovou okurkovou sezonu?
Na chatě. Minulý týden jsem byl se synem u Plzně, podívat se na vnuka. Byl tam na hokejové škole od Petra Polodny, kterého jsem kdysi trénoval. Jinak si to tady užíváme, jako každý rok za námi na chatu přijeli kamarádi z Brna. Je tady hezky.
Trenérskou budoucnost zatím necháváte být?
Ano, nechávám. Těžko teď budu něco shánět. Všechno je plné.
Ale pokud přijde šance, budete se chtít vrátit?
Chtěl bych, doma být nechci. Nejsem takový, abych seděl doma, to by mě nebavilo. V létě je to fajn, ale co potom v zimě?
Už v sezoně 2018/19 jste nikde netrénoval, vloni v prosinci vás povolal mateřský Litvínov k záchranářské misi, kterou jste splnil. Zamrzelo vás, že jste pak nedostal nabídku na pokračování?
Určitě, není to nic příjemného. To angažmá mě znovu nabilo, pak přišlo tohle, ale takový je život. Beru to tak, že s tím nic neudělám.
Čekal jste, že po splnění úkolu dostanete důvěru i dále?
Rozhodně, myslel jsem si to. Ostatní trenéři, kteří zachránili svá mužstva v boji o záchranu, pokračují. Jediný Litvínov řekl ne.
Sehrál svou roli i konec Jiřího Šlégra coby předsedy představenstva? Pozici generálního a sportovního ředitele obsadil Pavel Hynek a do Litvínova přivedl trenéry Vladimíra Országha a Václava Sýkoru.
To nevím, ale asi ano. S Jirkou bych se asi domluvil.
Bude pro Litvínov tato obměna realizačního týmu i vedení správnou cestou? Od roku 2015 hrál jednou play off, klub nefungoval dobře.
To se uvidí, těžko říct. Já nejsem prognostik jako celá naše republika. Je logické, že k nějakým změnám došlo, protože sezony po zisku titulu opravdu nebyly vůbec dobře. Uvidíme, co to přinese.
V příští sezoně Litvínov díky novému přechodnému systému extraligy nesestoupí. Na druhou stranu bude těžší pro trenéra sehnat místo v rozjeté soutěži, když kluby nebudou pod takovým tlakem?
Asi to tak bude, každý je teď relativně v klidu. Doufám, že ten systém pomůže mladým hráčům. V tom, aby dostali více prostoru, aby se projevili. Těžko se mi ta změna hodnotí, všichni se ohání koronavirem. Ekonomická situace nebude pro nikoho příznivá, problémy budou, ale nemyslím si, že takového rázu, aby se musel rušit sestup v extralize. To ale musí nejlépe vědět lidé ze svazu.
Ve spojitosti s Litvínovem se po sezoně hodně mluvilo o filmu Cheza je jen jedna. Dokonce vyšla verze v angličtině a o Vervě se potom psalo i v zámoří. Co říkáte na to, jaké má dokument ohlasy?
Těší mě to, je to pěkné. Celkově to byla zajímavá zkušenost a film se mi hodně líbil, výborná reklama pro Litvínov. Ale musím říct, že jsem klukům i nadával. Když se na internetu objevilo krátké video s mým projevem v šatně, které poutalo na to, že film vzniká. Říkal jsem jim, že to takhle nejde, ale pak jsem to vzal. Vždyť to nebylo nic neobvyklého.
Přitom jste říkal, že jste se už zklidnil. Kdežto na videu z kabiny vám emoce rozhodně nescházejí. Zaujalo to i zámořské novináře, prestižní časopis The Hockey News lákal na váš "plamenný projev".
Zklidnil. Jak říkám, tohle nebylo nic, co by se vymykalo normálním reakcím trenéra. Občas je třeba zvýšit hlas a probudit v hráčích nějakou euforii. A že to zaujalo v Americe? To jsem rád, aspoň něco. (smích) Ono celému filmu pomohl ten úspěšný zápas s Kladnem na konci, dalo mu to šťastný konec, přesně jak to mají v Americe rádi.
Když jsme u emotivních projevů, zaznamenal jste výstup trenéra brněnských dorostenců Martina Stloukala a vlnu reakcí, která se pak strhla? Jaký je v tomto směru váš názor?
Za mě to bylo normální. Není legrace trénovat kluky v tomto věku, což třeba někdo, kdo to nikdy nezažil, nemusí chápat. Byly tam ostré výrazy, já nikdy žádného hráče před ostatními neponižuju, ale rozumím tomu, že člověk někdy vyprskne. Z pozice trenéra mě to nepřekvapuje. Martina Stloukala jinak neznám, pouze jeho otce.
Takže vás spíše překvapilo haló, které se kolem toho vytvořilo?
Docela ano. Ale to je právě ono, že kdo s mladými hokejisty nepracoval, neví, co všechno to může přinést. Jako trenér musíte brát, že to jsou pořád děti, ale zároveň po nich chcete nějakou zodpovědnost. Není to lehké. Nicméně za mě je lepší si promluvit mezi čtyřma očima, protože když to slyší celá kabina, mohou to pak sebevědomější kluci otočit proti těm slabším.
David Pastrňák vyhrál počtvrté za sebou Zlatou hokejku, na první místo ho zařadili všichni hlasující trenéři a novináři. Kromě vás. Proč jste před nejlepšího střelce NHL napsal Milana Gulaše?
Hlasoval jsem podle toho, na co jsem koukal. Nevím, jestli se celý náš národ dívá ve tři ráno na NHL, ale já ne. Samozřejmě nechci vůbec zpochybňovat talent a umění Davida Pastrňáka, je to náš nejlepší hráč. Ale já jsem viděl dvakrát týdně Milana Gulaše a jeho dominance v extralize mě fascinovala. Dlouho jsem něco takového nezažil.
V nejlepší desítce jste měl sedm hráčů z extraligy. Připadalo vám, že jsou v této anketě přehlížení?
Podle mě by se měla Zlatá hokejka rozdělit na nějaké části, třeba na NHL, Evropu a extraligu. Takhle mícháme dohromady hráče, na které se u nás chodí, s těmi, o nichž vlastně jen čtete. Myslel jsem to tímto způsobem, ale pak jsem o sobě četl články na internetu a kulil oči. Jako bych si něco takového vůbec nemohl dovolit. Přece můžu mít svůj názor.
Zlatá hokejka 2020
Jak hlasoval Vladimír Kýhos: 1. Milan Gulaš, 2. David Pastrňák, 3. Petr Holík, 4. Pavel Francouz, 5. Ladislav Šmíd, 6. Martin Zaťovič, 7. Tomáš Rachůnek, 8. Dávid Gríger, 9. Ondřej Palát, 10. Michal Moravčík.
Konečné výsledky: 1. David Pastrňák, 2. Dominik Kubalík, 3. Jan Kovář, 4. David Krejčí, 5. Milan Gulaš, 6. Pavel Francouz, 7. Jakub Voráček, 8. Dmitrij Jaškin, 9. Jakub Vrána, 10. David Rittich.
Psalo se také o tom, že jste do české ankety zařadil Slováka Dávida Grígera, který po skvělé sezoně v Karlových Varech přestoupil do Liberce. To jste se spletl?
Od trenéra Varů Martina Pešouta vím, že je tam Gríger už od nějakých osmnácti let, takže jsem myslel, že už je v tomto směru braný jako Čech. Líbilo se mi, jak hrál. Ano, pak se psalo, jaké to je faux pas, ale já jsem hlavně rád, že mě to za to nezavřeli. (smích)
