"Do profesionální smlouvy jsme v případě Víti zapracovali ocenění za jeho akademickou činnost, což si myslím, je zatím ojedinělé," řekl jednatel karlovarského klubu Daniel Tobolka.
Energie je podle jeho slov ráda, že mohla tímto krokem podpořit studijní ambice svého hráče. Jiskra se v minulé sezoně naplno prosadil v nejvyšší soutěži, zapsal 20 bodů (7+13) v 52 zápasech a vysloužil si aktuálně nejdelší smlouvu z celého mužstva.
K tomu se vrhnete do vysokoškolského studia. Jak se zrodil nápad zapracovat to přímo do vaší smlouvy?
S klubem jsem jednal o nové smlouvě a dostali jsme se k tomu, že by to bylo na tři a více let. Chtěl jsem mít zadní vrátka v podobě školy, proto jsem se zeptal, jestli by jim nevadilo, kdybych se přihlásil někam na bakalářské studium. Klubu se ten nápad natolik zalíbil, že mě hned chtěl ve studiu podpořit, a ukázat tím cestu i mladším hráčům.
Jak jste reagoval?
Jsem klubu hrozně vděčný, že přišel s takovým vstřícným krokem. Na každý další rok ve Varech se těším, a pokud to můžu spojit se školou, je to pro mě úplně super.
Kterou vysokou školu jste si vybral?
Tím, že je to spojené s hokejem, bylo by složité hledat státní školu, kde by mi vyšli vstříc s individuálním plánem. Ve Varech máme Vysokou školu finanční a správní, moje kroky povedou nejspíš tam. V Praze tu školu studovala Ester Ledecká nebo i další sportovci.
Který obor vás zlákal?
Budu se hlásit na ekonomiku a management, což se podle mě po kariéře dá spojit s dalším růstem. Hrát hokej budu třeba do 35 let, doufám. Pak musí člověk něco dělat a tohle by se dalo dobře spojit.
Je to soukromá škola. Takže klub za vás uhradí školné?
Ano, mělo by to takhle být.
Po podpisu smlouvy jste v rozhovoru pro klubový web říkal, že školu jste nikdy neměl na vedlejší koleji. Bylo vám i dříve jasné, že hokejová kariéra neznamená žádnou jistotu?
Uvědomoval jsem si to dobře už ve středoškolských letech, kdy jsem chodil na osmileté gymnázium. Většina kamarádů a spolužáků je teď na prestižních vysokých školách. Já jsem zvolil jinou cestu, ale věděl jsem, že kdybych dostal prostor, studovat bych dál chtěl. Teď to můžu zkusit naplno.
Jak těžké podle vás bude kombinovat to s hraním extraligy?
Určitě mi přibude více starostí, na druhou stranu si myslím, že bych to měl zvládnout. V některých fázích roku je volného času hodně, třeba teď při letní přípravě, kdy trénujeme jen dopoledne. Co nestihnu v zimním semestru, to snad doženu v létě.
V sezoně ale bývá sled zápasů a tréninků spojený s cestováním nebo únavou, docela nelítostný, nemyslíte?
Podzim bude hodně náročný, předběžně jsem ve škole domluvený, že dostanu individuální plán. Měli by mi trochu vyjít vstříc, co se týče absence a dalších věcí.
Budete se učit v autobuse při cestách extraligou?
S tím rozhodně počítám. Po cestě do Vítkovic nebo podobně budu nejspíš ležet v učivu, místo spánku a jiných činností v autobuse.
Nebudou vás u toho rozptylovat spoluhráči?
To víte, že vtípky jedou už teď. Poslouchám věci, že si z extraligy chci udělat univerzitu a podobně, ale to k tomu patří. (úsměv) S učením v autobuse z tohoto pohledu problém nebude.
Bylo těžké se při studiu na gymnáziu rozhodnout, zda půjdete na vysokou školu, nebo zkusíte naplno prorazit v hokeji?
Nevěděl jsem tehdy, jestli dospělý hokej hrát budu, nebo ne. Dokonce jsem se dostal na Fakultu tělesné výchovy a sportu (Univerzity Karlovy) do Prahy, ale hrál jsem první ligu v Sokolově a času na školu moc nebylo. Zaměřil jsem pozornost na hokej a říkal jsem si, že třeba se ke studiu v budoucnu vrátím.
Pro hráče v první nebo druhé lize to bývá složité rozhodování, že?
Přechod z juniorské kategorie do mužů je těžký i z tohoto pohledu. Původně jsem si ani já nemyslel, že bych extraligu mohl hrát. Nakonec jsem se ale udržel v první lize a pak jsem na to dobře navázal.
O cestě přes americký univerzitní hokej jste dříve neuvažoval?
Zajímal jsem se o to, ale usoudil jsem, že to není vhodná cesta pro mě. Neměl jsem takovou hokejovou kvalitu, aby si mě nějaká univerzita v Americe vyhlídla.
Mohl by se teď způsob, jakým vás Karlovy Vary podpořily, stát v extralize něčím častějším?
Je to dobrý začátek. Pokud s tím hráč za klubem přijde, je jedině dobře, když ho v tom podpoří. U nás ve Varech všichni ve vedení vědí, že hokejová kariéra není nekonečná. Všichni potom musíme něco dělat.
Kluby se snaží dohlížet na studium svých hráčů v mládeži, potom už je to však na každém hráči jednotlivě, viďte?
V mládežnických kategoriích jsme byli hlídaní skrze prospěch, ale potom už ať si každý dělá, co chce. Byl bych rád, kdyby tohle třeba někoho z mladých hráčů motivovalo. Nejsme každý David Pastrňák, abychom byli po kariéře zajištění. Každý by měl přemýšlet, co bude dělat pak.
