Ne že by 53letý Jandač byl neúspěšný. Jako asistent reprezentačního kouče Vladimíra Růžičky bral zlato z mistrovství světa 2010. Předtím coby šéf střídačky dovedl do extraligy Liberec a České Budějovice.
Na nejvyšší úrovni však v roli hlavního trenéra vždy zůstal pod vrcholem. Celkem čtyřikrát skončil v extralize třetí, dvakrát byl stříbrný. Se Spartou prohrál finále jak v roce 2016 proti Liberci, tak teď - o šest let později - s Třincem. Zkušenosti z národního týmu a KHL, konkrétně Magnitogorsku, mu nepomohly.
Zatímco Třinečtí ve čtvrtek večer buráceli a popíjeli pivo přímo na ledě pražské O2 areny, Jandač vstřebával s domácím týmem zklamání za zavřenými dveřmi kabiny.
Když konečně vyšel před novináře, čišelo z něj zklamání, ale odpovídal smířeně. "Já už jsem se na tohle za ty roky připravil. Věřím na životní rovnováhu. Někde je vám dáno, někde není," hlesl. "Samozřejmě mě to mrzí - chtěl jsem to se Spartou urvat. Takový je ale život."
Není vám dáno vyhrát titul?
Nechci říkat, jestli to mám dané, nebo ne. V žádném případě nic nebalím, třeba mě to potká v jiných letech.
První ligu jste vyhrál už dvakrát, ale v extralize to znovu a znovu nevychází.
Svoji kariéru jsem začal tak, že poměrně brzy se mi podařilo postoupit s Libercem i Budějovicemi do extraligy. Tehdy jsem byl ještě hodně mladý a říkal si, jak to všechno hezky klape. Pak se posbíraly nějaké medaile, i se Spartou. Doteď mě mrzí finále s Libercem, tam jsem dojeli na extrémní počet zraněných hráčů. I letos jsme měli problémy, i když Třinec asi taky hrál s nějakými zraněnými.
Můžete být konkrétní?
Láďa Sobotka měl nataženou šlachu v zápěstí a hrál každé utkání s obstřikem. Prakticky trénoval jenom s jednou rukou. Davidovi Kašemu praskly šrouby v noze, kterou měl operovanou. Stejně s tím dohrál. Tomášek se zranil tak, že už nenastoupil. A hlavně nás asi trošku poznamenala střevní viróza, která se tady prohnala před domácími zápasy. Hráči místo tréninku leželi na kapačkách. Někteří měli velký úbytek váhy. Možná i to hrálo roli, ale nevymlouváme se. K play off a celkově k životu to patří. Někdy jste nahoře, někdy dole. Až opadne smutek, tak si řekneme, že to vlastně nebylo špatné.
Vnímáte sezonu pozitivně? Do finále jste došli přesto, že kus základní části vám vůbec nevyšel. K tomu jste málem postoupili mezi nejlepší čtyřku Ligy mistrů.
Já jsem maximalista. Cítil jsem, že i v Lize mistrů můžeme něco uhrát. Ve čtvrtfinále jsme prohráli o gól s pozdějším vítězem. Chtěl jsem vyhrát i Spengler Cup (kvůli koronaviru byl zrušený, pozn. red.). Vyhrát Spengler, Ligu mistrů a ligu, to by bylo dobré. I vyhrát v uvozovkách jenom ligu by bylo krásné, ale ani jedno se nám nepovedlo. Jsme naštvaní, zklamaní. Byly tady tři trofeje. Kdyby to vyšlo, byla by to nádhera, paráda. To jsou takové sny, které se ale většinou nenaplní.
Třinci jste v sezoně podlehli osmkrát z deseti zápasů. V čem je jeho síla?
Nechtěl bych hodnotit zápasy v základní části, nicméně Třinec dlouhodobě prokazuje svoji výkonnost. Mužstvo mají dlouho pohromadě, vědí, jakým způsobem hrát play off. Na jednotlivých pozicích adekvátně doplňují hráče. Odejde jim Gernát, přijde Marinčin. Odejde Stránský, přijde Nestrašil. Podle toho jsou sehraní. A umějí dobře bránit.
Už je jisté, že příští sezonu povede Spartu někdo jiný. Spekuluje se o Pavlu Paterovi. Co budete dělat vy?
Odpočinu si, pověnuju se rodině, nadechnu se a půjdu dál. Ale momentálně bez hokeje. Spartě přeju, ať se jí to příští rok podaří prolomit. Teď alespoň zase nabrala nějaké zkušenosti v play off.
Jak dlouho budete bez hokeje?
To nevím, uvidíme.
Vydržíte bez něj?
Potřebuju trošičku restart. V dospělém hokeji trénuju od 26 let, prakticky bez pauzy. A v posledních letech jsem měl hodně těžké štace. Potřebuju odpočinek. Podívám se na to seshora a naberu vítr do plachet. Musím se věnovat rodině, sundat nohu z plynu a zastavit. Moji rodinu hokej limituje. Vždycky se upřednostnil tatínek, teď se musí on trošku upozadit a pomoct dětem.
