Nedávno jste odehrál zápas na Slovensku. Jaké bylo vrátit se zpět do Bratislavy, kde jste strávil část své kariéry?
Krásný pocit. Možná jsem byl v tom utkání trochu přemotivovaný, ale postupně to ze mě spadlo. Užil jsem si to. Opět bylo výborné publikum.
Zápas byl vyprodaný. Jste zvyklý na takovou kulisu z Číny?
Teď v Pekingu chodí šest až sedm tisíc lidí, ale když jsme hostovali v Šanghaji, tak jich tam bylo málo. Na tom Slovensku je ta atmosféra ale přeci jen něco jiného.
Lidé v Číně hokejem asi tolik nežijí, že?
Zatím ne, ale učí se to. Čína se snaží hokej zpropagovat kvůli blížícím se olympijským hrám v roce 2022. Pomalu se to tam skládá dohromady.
Týmu se ale poměrně daří. Momentálně má play-off na dosah. Očekával to klub vůbec?
Nebyla tam prakticky žádná očekávání, ale takovým malým snem je, abychom se do toho play-off dostali. Číňané chtějí dostat lidi na stadion a bez výsledků se nedá hokej dělat. Cesta do vyřazovacích bojů je ale ještě stále daleko.
Jaké máte v Pekingu zázemí?
Stadion je opravdu krásný. Je to obrovská hala, ve které se hrál i olympijský turnaj v basketbalu. Právě s basketbalisty se tam střídáme a občas musíme jezdit na tréninkovou halu.
Hýčkají si vás tam jako evropského hokejisty? Máte volný čas?
Klub nám pomáhá a vychází vstříc. Bydlíme na hotelu. Je o nás dobře postaráno. Když máme nějaký volnější den, tak se jdeme podívat do okolí. Je to ale jiné, něž jinde. Peking je obrovské město, všude se jezdí taxíky. I kultura je odlišná.
Jak?
Číňané hodně dbají na tradice. Opravdu je dodržují. Jsou zároveň i velmi skromní.
Učíte se Čínsky?
Zatím ne. Umím jen pozdravit.
Zvykl jste si na čínskou stravu?
Máme na hotelu i evropská jídla. Když je dobrý kuchař, dá se vybrat něco i z té čínské kuchyně.
Ochutnal jste nějakou čínskou specialitu?
To ne, ale byli jsme s Tomášem Marcinkem na trhu, kde prodávali škorpióny a brouky. Neměl jsem na to ale odvahu. Ani psy jsme nezkoušeli.
