Praha - Přesně před patnácti lety čeští hokejisté nastoupili do čtvrtfinále turnaje století v Naganu. Ameriku tehdy porazili 4:1.

Už minulý týden jsme vám ukázali unikátní fotogalerii, kterou pro vás okomentoval tehdejší kapitán zlatého výběru Vladimír Růžička. Náš fotoreportér Eduard Erben navíc udělal vyjímku a ukázal dvě fotky, které dosud nikdo nikdy neviděl.

Teď se u nás podívejte, jak na nejkrásnější dny českého hokeje vzpomínají i ti, kteří v Naganu ještě nemohli být, a proto sháněli omluvenky do školy. Třeba náš malý Jarda Jágr Tomáš Hertl, nebo v současnosti nejproduktivnější hráč extraligy Martin Růžička.

Napište nám i vy svůj nagánský příběh. Ty nejlepší ukážeme ostatním a přidáme vedle vzpomínek současných českých reprezentantů. My (členové redakce Aktuálně.cz) jsme už to udělali.

Vladimír Růžička mladší, útočník HC Slavia Praha a syn Vladimíra Růžičky, kapitána tehdejšího výběru:
"Tehdy jsem chodil asi do třetí třídy a už hokej hrál. Na některé zápasy jsme se dívali ve škole, někdy jsem zase zůstaval doma s mamkou a ségrou. Tátovi jsem hodně moc fandil a pamatuju si, že když jsme prohráli s Ruskem v základní skupině, rozbrečel jsem se. Nerozumněl jsem tomu moc a myslel jsem si, že už táta nic nevyhraje a nic domů nepřiveze. Musela mě uklidnit máma a pak táta přímo z Nagana po telefonu. Z finále jsem viděl jen dvě třetiny, protože jsme v Edenu hráli jako žáčci s Kobrou Praha, kde jsme taky v televizi na vrátnici viděli pár momentů ze třetí třetiny. Když jsme seděli v šatně a trenér nám říkal sestavy, vtrhla do ní máma a brečela radostí, že Češi v Naganu vyhráli. Měli jsme obrovskou radost."

Tomáš Hertl, útočník Slavie, v současnosti největší talent českého hokeje:
"Když se vyhrálo v Naganu, tak mně bylo pět let. Nepamatuju si to, ale ptal už jsem se našich, jestli jsme se dívali. Prý jo. Já si už pamatuju jen to, že jsme si po Naganu koupili kazetu sestřihů, kterou máme doma dodnes. Tehdy jsem se na to díval pořád a říkal jsem si, jak to musel být krásný pocit. Znám to samozřejmě z paměti a jsem hrozně rád, že se mi už tehdejší přáni splnio a měl jsem teď možnost hrát za nároďák taky."

Jiří Novotný, současný kapitán reprezentace a HC Lev Praha:

"U nás na základce v Jindřichově Hradci se v tu chvíli neučilo vůbec, takže omluvenky nebylo třeba. Hokej byl hlavní pro nás i pro učitele. Koukali jsme se s nimi na všechny zápasy. Všechny jsem neuvěřitelně prožíval."

Martin Růžička, útočník Třince a nejproduktivnější hráč extraligy:
"Nagano jsem intenzivně prožíval asi jako každý malý kluk. Bylo mi tehdy dvanáct let, chodil jsem tuším do sedmé třídy. Pamatuji si, že tenkrát jsem nešel do školy a snažil se vždy sehnat u táty nějakou omluvenku, abych se mohl s ním a jeho kamarádem koukat doma v Berouně na olympijský turnaj. Jako mladý hokejista jsem hltal každý zápas, hrozně jsem to žral. Vzpomínky jsou stále živé. Měli jsme na sobě reprezentační dresy a řvali jsme jako o život. Finále se hrálo tuším v neděli od pěti hodin ráno a tohle byl velký zážitek. Tehdy jsem ráno nerad vstával, ale tohle jsem si nemohl nechat ujít. V těchto dnech se o Naganu znovu všude píše a když to čtu, běhá mi stále mráz po zádech."

Martin Cáp, šéfeditor Aktuálně.cz:
Pamatuji si, že jsem kvůli olympijským přenosům brzo ráno nevstával, ale cestou do školy od půl sedmé jsem ladil rozhlasové přenosy z hokeje. Jak český mančaft úspěšně kráčel turnajem, byla patrná stále větší euforie i na našem rakouském gymnáziu na pražském Smíchově. Šlo to tak daleko, že finálový zápas nám rakouští učitelé jako nezúčastnění cizinci ráno dovolili dokoukat v televizi. Na učení ten den nemyslel vůbec nikdo. Co přesně jsem ten den dělal, si dnes už nepamatuji, ale na tu obrovskou radost v celé škole i městě prostě zapomenout nelze.

Jakub Šafránek, editor sportu Aktuálně.cz:
"Od malička jsem hrál závodně hokej, takže jakmile šel nějaký zápas v televizi, musel jsem ho vidět. O Naganu to platilo dvojnásob, i když se do toho kvůli časovému posunu pořád pletla školní docházka. Naštěstí učitelé ze základní školy měli pro mě i spolužáky z IX.B pochopení a v učebně angličtiny nás nechávali naganské mače sledovat. Dodnes si ale vzpomínám, že tuhle výsadu neměli všichni. Spolužáci z nižších ročníků se totiž museli (snad krom finále) normálně učit. Být deváťákem v době Nagana mělo své výhody."

Adam Sušovský, hokejový redaktor Aktuálně.cz:
Bylo mi tehdy sedm let a už tehdy jsem hokej miloval. Táta mě brával na všechny zápasy Třince a tohle bylo zrovna v sezoně, kdy nás porážel jen Vsetín. Už si bohužel nepamatuju, kde jsem se díval na finále. Vím jen, že do školy se chodit muselo a s omluvenkou jsem to měl blbé. Dodnes si ale živě pamatuju na nájezdové drama s Kanadou. Během vyučovací hodiny vtrhla do třídy naše tělocvikářka a řekla, že se všichni musíme jít dívat, protože to je obrovské drama - výsada o tom, že starší ročníky měly výhodu, tady přestala platit. V jídelně už se u malé televize tísnilo asi čtyřicet dětí naší malé školy v Horních Domaslavicích a všichni prostě věděli, že to ten Hašan stejně vychytá. Co se dělo, když to fakt vychytal, asi nemá cenu popisovat. Ještě pár let poté jsme se pak na finále dívali často se sousedem na vé-há-esce. Nevím, jak to udělal, ale zápas s Ruskem si začal nahrávat přesně pět vteřin před gólem Petra Svobody.

Kubayz Kruliš, čtenář Aktuálně.cz: 
Chodil jsem čerstvě na druhý stupeň a pamatuji si, jak během hokejového turnaje dostal před výukou zelenou hokej. Každý hrací den jsem byl vybaven walkmanem s rádiem a pod lavicí jsem poslouchal přenos a posunky informoval spolužáky. S cestou blíž a blíž finále jsem se ale kolikrát neudržel a projevil se vcelku nahlas. Nakonec si pamatuju, že od druhé třetiny utkání s USA jsme ve škole už nevynechali ani vteřinu hokeje, ať už měl být v plánu Komenský nebo Newton. Nastartovala se stará televize a už se jen čekalo na tu parádu, která následně v neděli dosáhla vrcholu. Na tohle v životě nezapomenu!

Napište nám i vy, jak jste týden nagánského šílenství prožívali. Ty nejzajímavější příspěvky ukážeme ostatním čtenářům hned vedle vzpomínek současných reprezentantů. Pište na zeď naší stránky na facebooku TADY.