Pokud se ještě neznáte, seznamte se: Carlos Henrique Raposo, obecněji známý pod jménem Carlos Kaiser. Dnes sedmapadesátiletý muž, který neopakovatelným způsobem vstoupil do historie fotbalu. 

Zatímco v úvodu zmíněný Abagnale se díky drzým a do detailu promyšleným podvodům stal pilotem, lékařem nebo právníkem, Kaiser odjakživa toužil vydělávat si coby profesionální fotbalista, navzdory tomu, že neměl ani špetku talentu a míč mu vyloženě překážel.

Ani to mu však v plnění snů nezabránilo. Kaiser dokázal během dvou desetiletí střídat angažmá ve špičkových klubech. Díky své vypočítavosti, charismatu a schopnosti spřátelit se s největšími fotbalovými hvězdami.

Jeden z jeho někdejších spoluhráčů Kaiserovo působení popsal následovně: "Chtěl jen svůj kus koláče. Toužil být součástí týmu, chtěl být považován za fotbalovou celebritu, ačkoli odmítal povinnosti fotbalisty."

Muž, který vyrůstal v chudinské favele v Riu de Janeiru chtěl vést lepší život. Manuální práci nesnášel a tak se živil různě: byl gigolem nebo plánoval večírky mafiánům. Nakonec mu ale nejvíce učarovalo prostředí fotbalu. Hrát jej nechtěl, život fotbalové hvězdy se vším, co přinášel, ho ale lákal moc.

"Nehrál jsem. Prostě jsem nehrál, protože jsem nechtěl. Chtěl jsem se bavit, neměl jsem v sobě nic z profesionála."

"Chtěl jsem být mezi ostatními hráči. Pokud zaměstnavatelé chtěli, abych hrál, byl to jejich problém. Ani Ježíš nevyhověl všem, proč bych měl já?" zní jeden z  Kaiserových výroků.

Trailer na film o Kaiserovi:

Youtube: Carlos Kaiser trailer | Video: www.youtube.com

Těžko uvěřit, že někdo takový do fotbalového životopisu připsal angažmá u top brazilských gigantů - "hrál" za Flamengo, Botafogo, Fluminense nebo Vasco de Gama a dostal se také do kádru francouzského Ajaccia.

Kaiser byl králem nočního Ria. Chodil po zábavách a úspěšně se vtíral do přízně fotbalových hvězd 70. a 80. let. Právě jejich doporučení bylo zásadním klíčem k tomu, aby se do vysněných klubů dostal. Pomáhali mu Zico, Carlos Alberto, Romário i Bebeto.

Posledně jmenovaný mistr světa z roku 1994 před časem zavzpomínal: "Jeho chování a projev byly skvělé. Jak jste mu dovolili otevřít ústa, odzbrojil vás svým šarmem." 

V kolektivu prý vytvářel pohodu a štěstí. Vyprávěl silné příběhy, které všichni nadšeně hltali. Každý měl Kaisera rád.

Vždy po příchodu do klubu opakoval stejnou osvědčenou taktickou variantu: při podpisu smlouvy požádal, aby mohl první tři týdny trénovat individuálně a získal tak zápasovou kondici.

Poté začal fingovat různá zranění, která mu zajišťovala dvě stěžejní věci. Že mu stále bude chodit plat a že se tým nedozví, jak špatným fotbalistou ve skutečnosti je.

Typický brazilský chaos a neexistence internetu umožnily, že tohle všechno doopravdy fungovalo.

Kaiser uměle zvyšoval svou cenu, předstíral okázalé telefonáty s agentem v angličtině. Ve fiktivních hovorech o něj projevovaly zájem konkurenční a také věhlasné zahraniční kluby. Ve skutečnosti neuměl anglicky a jeho telefon byl rozbitý.

Kaiser si dělal dobré přátele i mezi novináři. A ti, když bylo třeba, napsali o tom, jak fantastickým hráčem je. Když přestoupil do Flamenga, vyšel článek o tom, jak pomohl Independiente k zisku jihoamerické Ligy mistrů. Stačilo přidat jedno písmeno do jména, ve skutečnosti byl totiž hvězdou Argentinec Carlos Enrique.

Dorostencům v klubech platil za to, když ho okamžitě po začátku tréninku faulovali. Dalo se pak lehce předstírat další zranění. I když šlo do tuhého, žádný klub ve finále nechtěl přiznat, že naletěl.

Stresové situace zvládal jako kouzelník. Při představování nové posily v Ajacciu měl předvést pár triků s míčem. Všechny ale nakopal na tribunu fanouškům, kteří ho za to milovali.

Související

Beckham: Z machýrka, který dokázal vytočit i Fergusona, po lva salonů s velkým srdcem

Přehled

V Bangu si na něj posvítil majitel. Došla mu trpělivost s věčně zraněnou oporou. V jednom ze zápasů proto nařídil trenérovi, aby Kaisera na poslední minuty poslal na hřiště.

V magazínu FourFourTwo na tuhle chvíli Kaiser nedávno zavzpomínal.

"Začal jsem se rozcvičovat a věděl jsem, že jakmile nastoupím, bude to moje smrt. Fanouškové soupeře na mě začali pokřikovat a mě něco napadlo. Přeskočil jsem plot a začal se s nimi prát. Dostal jsem červenou kartu a na hřiště jsem nemusel."

Majitelův hněv pak po zápase dokázal přetočit na úplně opačný pól emocionálního spektra.

"Řekl jsem mu, že v mém životě zastoupit otce, kterého jsem ztratil, když mi bylo třináct. Řekl jsem mu, že fanoušci mého otce uráželi, nazývali ho zlodějem a že jsem nechtěl dopustit, aby špinili jeho jméno. Objal mě, políbil a připravil nový kontrakt s lepším platem."

Dříve se spekulovalo o tom, že si spoustu věcí vymyslel, většinu historek ale časem potvrdili bývalí spoluhráči. 

Kaiser během dlouhé kariéry nastoupil v méně než třiceti zápasech. Nevstřelil ani jeden gól, nezaznamenal jedinou asistenci. Přesto se stal v Brazílii celebritou. Dnes pracuje jako osobní fitness trenér pro ženy.

"Nejlepší fotbalista, který nikdy nehrál," popsal ho trefně bývalý brazilský reprezentant Renato Gaúcho.