Gijón/Praha - Je to jeden z nejčernějších příběhů v historii španělského fotbalu. Jeho hrdina, slavný útočník Enrique Castro, přezdívaný Quini, zemřel v úterý ve věku 68 let.
Quini patřil na přelomu 70. a 80. let minulého století k absolutní španělské špičce. Třikrát se stal králem střelců španělské ligy, v sezoně 1975/1976 dosáhl na korunu i přesto, že jeho Gijón skončil v tabulce poslední. Za jedenáct let v klubu jen jednou nenastřílel dvojciferný počet gólů, a tak nebylo divu, že v roce 1980 po něm sáhla Barcelona.
Tím začal bizarní příběh. Rodák z Ovieda měl katalánskému velkoklubu pomoci ukončit šestileté čekání na zisk titulu. Sezonu začal parádně, střílel gól za gólem.
Pak přišel 1. březen 1981. Den, který změnil jeho život. Barcelona zrovna porazila Alicante 6:0 a Quini, v utkání autor dvou zásahů, se jel domů převléct, než se měl vydat na letiště pro manželku, která se zrovna vracela z prázdnin.
Svého muže vyhlížela na letišti marně. Z jejich domu ho odvedla ozbrojená dvojice mužů.
Když se Castrová dostala domů, našla otevřeno, rozsvícená světla, ale Quiniho ne. Druhý den zavolala do klubu, vzápětí i policii a sepsali formulář o pohřešované osobě.
Později toho samého dne jí zavolali únosci, tvrdili, že patří k extremistické skupině Batallon-Catalan-Espanyol, a prohlásili, že nechtějí, aby Barcelona vyhrála ligu.
Přesně o týden později totiž měl klub z Camp Nou nastoupit k duelu s Atlétikem Madrid, lídrem soutěže, za nímž Barcelona zaostávala o dva body a pyšnila se mnohem lepší aktuální formou.
Španělsko se tehdy nacházelo uprostřed politického napětí, zápas se přesto odehrál. Hráči Barcelony na něj neměli moc myšlenky, víc než merunu řešili obavy o zdraví své a svých rodin i o život svého spoluhráče.
Žádný div, že Atlético vyhrálo 1:0.
Z pěti následujících zápasů, během nichž fanoušci po celé zemi nosili transparenty požadující Quiniho propuštění, vytěžila Barcelona bez svého nezvěstného kamaráda jediný bod. Titul byl v tahu.
Po třech týdnech, kdy rostly obavy, že Quiniho už nikdo nikdy nespatří, kontaktovali únosci hráče Barcelony Josého Ramóna Alexanka s požadavkem, aby na konto ve švýcarské bance bylo uloženo v přepočtu půl milionu liber, a Quini bude propuštěn.
Pod rostoucím tlakem veřejnosti se policie rozhodla vyhovět a na účet vedený pod jménem jakéhosi Victora Manuela Diaze Estebana požadovanou částku složit.
Nezbývalo než čekat. Po několika dnech, přesněji 25. března, kdosi z účtu vybral setinu sumy. Policie díky tomu vystopovala tři nezaměstnané muže v garáži v Zaragoze, kde drželi i Quiniho.
Rukojmí se těšil dobrému zdraví a po osvobození se překvapivě rozhodl nežalovat za vzniklou újmu únosce, kteří skončili ve vězení, což bylo přičítáno tzv. stockholmskému syndromu.
Po několika týdnech se Quini vrátil na hřiště. Kamkoliv přijel, dostalo se mu bouřlivých ovací. O rok později vstřelil vítězný gól ve finále tehdejšího Poháru vítězů pohárů, zahrál si na domácím mistrovství světa a znovu se stal králem střelců.
V roce 1984 se vrátil do Gijónu, kde strávil další tři roky, než odešel do fotbalového důchodu.
Trojnásobný účastník MS zemřel v úterý na infarkt, který ho postihl na procházce nedaleko jeho domu v Gijónu. Španělská liga uctí památku aktéra jednoho z nejbizarnějších příběhů fotbalu minutou ticha před dnešními a čtvrtečními zápasy.
