Kdyby reprezentační přestávka neplatila i pro druhou ligu, bylo by to pro vás ve Vyškově značné oslabení, že?
Je to tak. Máme pět hráčů, kteří si plnili reprezentační povinnosti. My jsme za to rádi, potvrzuje to jejich kvalitu, přináší to další zkušenosti. V širší nominaci Toga byl od nás ještě Idjessi Metsoko, ale nakonec ho do týmu nepovolali. Někdo se možná diví, proč se pauza týká i druhé ligy, jenže to není jen o áčkových reprezentacích. Ve druhých ligách běhají také mládežničtí reprezentanti.
Reprezentanti ve Vyškově
Benny Kanakimana - Burundi,
Ramathan Musa - Uganda,
Fahad Bayo - Uganda,
Golden Mafwenta - Zambie,
Santiago Eneme - Rovníková Guinea.
Pětice reprezentantů je z Afriky. Znamená to, že jste o pauze hledal přenosy z kvalifikace Poháru afrických národů?
Sledujeme stěžejní momenty zápasů nebo různé sestřihy. V dnešní době jsou v tomto možnosti skoro neomezené. Jsme i v komunikaci s hráči, po zápasech nám píšou, jak se cítili a jestli jsou v pořádku.
Na soupisce Vyškova figuruje devět Čechů, dva Slováci a proti tomu hned jedenáct fotbalistů z Francie nebo afrických zemí. Jak se s takovým týmem pracuje?
Je to jiná práce, má svá specifika. Na jedné straně máte slušnou kvalitu hráčů. Takže co se týče sportovního rozvoje, je to velmi zajímavá práce, která mě nesmírně baví. Na druhou stranu tím, že jsou kluci z různých zemí i kultur, přináší to jazykovou bariéru nebo i kulturní a náboženské odlišnosti. Jsme tomu maximálně otevření, respektujeme to, ale nesmí to překročit hranice únosnosti a disciplíny. Musím však říct, že kluci v týmu jsou správně charakterově nastaveni, chtějí pracovat a rozvíjet se.
Na mezinárodní skladbu jste byl zvyklý už na Slovensku, kde jste vedl Pohroní. Jak dlouho trvá hráčům z Afriky adaptace na zdejší prostředí?
Chvilku to trvá každému, při přechodu na jiný kontinent je to zcela pochopitelné. V létě je to díky počasí jednodušší, než když si v zimě hráči zvykají na tréninky v minus pěti. Pokud jsou ale motivovaní tady být a pracovat, musí se přizpůsobit.
Jsou to mladí fotbalisté, kteří berou Vyškov určitě jako odrazový můstek někam výše. Jak těžké je vysvětlit jim, aby pracovali pro tým a v určitých situacích třeba potlačili ego?
Tohle je u nás každodenní téma. Kluci mají individuální přednosti, chtějí je ukázat a dostat se dál. Nicméně o tom, že je třeba respektovat tým, taktiku a spoluhráče, se bavíme dost často. Ne vždy to jde lehce a podle našich představ. Pokud to hráč nepochopí jednou, vysvětlujeme to znovu a znovu. Když to nejde ani nadále, hráč musí odejít nebo není v nominaci na zápas. U nás je zkrátka na prvním místě tým a jeho úspěchy.
Kam až při vysvětlování, že na prvním místě je tým, sahá vaše trpělivost?
Snažím se, abych trpělivý byl. Někdy to za mě převezme zbytek realizačního týmu. Na druhou stranu nejsme ve škole nebo školce. Nebudeme pořád dokola opakovat něco, co se nezmění. Jdeme klukům vstříc, snažíme se je týmové pojetí naučit.
Jak vypadá soudržnost týmu mimo hřiště? Nemáte v šatně kvůli pestrosti národů problémy se skupinkami?
Na tohle si hráči zvykli, skupinkám se nevyhnete nikdy. Někteří hráči mají k sobě blíže, někteří dál. Ne všichni budou stoprocentní kamarádi. Je důležité, aby kabina fungovala podle pravidel. Pak už neřešíme, kdo a jak se s kým baví. Máme společné akce, byli jsme na bowlingu, občas chodíme na společné večeře. I to má přispět k vnímání kolektivu. Jinak v tomto směru nechávám klukům volnost.
Prvním jazykem v kabině je angličtina?
Snažíme se o to, aby dominantní zůstávala čeština. Ale poměr národností hráčů se u nás různě mění a angličtina je slyšet čím dál častěji. Je skvělé, že Češi a Slováci v našem týmu rozumí anglicky velmi dobře. Možná se nakonec dopracujeme k tomu, že angličtina bude dominantní, neboť ve dvou jazycích nás to hrozně zdržuje. Vysvětlování na tréninku nebo u videa pak trvá dvojnásobně.
Ještě se vám do toho plete francouzština, ne?
Mám francouzsky mluvícího asistenta Róberta Kafku, ale obecně nechceme přidávat ještě třetí jazyk. Pokud tady kluci chtějí být, musí se učit anglicky. Je to pro jejich dobro i do budoucna a my se jim s tím snažíme pomáhat.
Jednoznačným cílem pro vás je postup do nejvyšší soutěže?
Slovo postup se v našich debatách skloňuje dost často. Byli bychom alibisté, kdybychom se o to nechtěli pokusit. Pozice v tabulce nás k tomu zavazuje, ambice majitelů je obrovská. Já dohlédnu jen na další zápas, zajímá mě vítězství v dalším utkání a na tabulku se podívám až po šestnáctém kole. Abych věděl, jak kádr přes zimu posílit.
S postupem by zřejmě přiskočilo dost otazníků. Kde ligu hrát, když jste teď stále v azylu v Drnovicích? Jestli pokračovat dál cestou, že většinu kádru tvoří zahraniční hráči?
Je to hudba budoucnosti. Ale jsou to starosti a otázky, které chceme mít. Přeju si, abychom našli zázemí, kde bychom mohli ligu hrát. Myslím, že už je něco předjednané. Byly by to příjemné starosti.
