Praha - Malý, rychlý, šikovný s nevyzpytatelnou levačkou. Rumunský fotbalový záložník Gheorghe Hagi dokonce nosil desítku na dresu jako slavná argentinská hvězda, a tak není divu, že se někdejšímu špílmachrovi Realu Madrid, Barcelony nebo Galatasaraye dodnes přezdívá "Maradona z Karpat". Ve čtvrtek tato superstar 90. let slaví 50. narozeniny.
Když se před půlstoletím v malém městečku Säcele narodil, těžko někdo mohl tušit, že na svět přišla největší osobnost rumunského fotbalu všech dob. Rodiče začali mít podezření už po třech letech. Když totiž viděli, jak malý Gheorghe kope do míče, poslali ho do speciálního tréninkového centra klubu Farul Constanta.
V mládežnických kategoriích vynikal a byl pravidelně vyhlašován nejlepším hráčem ročníku. Už v 18 letech debutoval v seniorské rumunské reprezentaci a připsal si tak první ze 124 startů v národním týmu. Celkem tu nasbíral 35 tref a spolu Adrianem Mutuem je národním rekordmanem.
Brzy mu byla Constanta malá a přestoupil do Studentesce a pak i do hlavního města, kde si ho vyhlédla Steaua Bukurešť. S ní se dostal v roce 1989 až do finále Poháru mistrů evropských zemí.
Hrdinou amerického zázraku
O rok později už si talentovaného záložníka všiml Real Madrid a ve 25 letech tam přestoupil za 4,3 miliony dolarů. Jenže mez hráči "bílého baletu" se mu nedařilo podle představ tehdejšího vedení a po dvou letech putoval do italské Brescie.
Kariéru mu znovu nastartovalo jeho vystoupení na světovém šampionátu 1994. Byl hlavním hrdinou rumunského výběru, který tehdy v Americe došel senzačně až do čtvrtfinále, kde vypadl po penaltách se Švédskem.
Hagiho výkon zaujal svět především v utkání proti Argentině, kde se postavil i tomu, kdo dal jméno jeho přezdívce, samotnému Maradonovi. Rumunský snajpr dal tehdy vítězný gól a jeho tým vyhrál 3:2.
Po tomto úspěchu po něm sáhla Barcelona, kde pak ještě dva roky působil. Úplně nejlepším a nejslavnějším angažmá byla pětiletka ve službách Galatasaraye. Tam se rázem stal miláčkem tureckého publika. A Istanbul si zamiloval i on. "Jsou to šampioni, kteří vždycky chtějí vyhrát," mluvil o týmu s úctou Hagi.
Byl tu u série čtyř titulů a vyhrál dokonce Pohár UEFA. A tady nakonec ukončil v roce 2001 profesionální kariéru.
Syn jde v jeho šlépějích
Dlouho bez práce nezůstal, okamžitě rozjel trenérskou kariéru. Jenže ta nebyla zdaleka tak úspěšná jako ta hráčská. Rumunskou reprezentaci vedl jen půl roku, pak to zkoušel v Bursasporu, Bukurešti a dvakrát trénoval milovanou Galatasaray. Tam v sezoně 2010/2011 koučoval i Milana Baroše. Ale také tu nevydržel.
Hagi to nakonec vyřešil po svém. V Rumunsku si založil vlastní klub Viitorul Constanta a po pěti letech existence se tam stal i trenérem. Navíc tu už má nástupce. V týmu působí jeho šestnáctiletý syn Ianis, který si v prosinci odbyl premiéru v nejvyšší rumunské soutěži.
"Jsem hrdý na to, co otec dokázal, ale musím si najít vlastní cestu," cituje slova mladíka oficiální web FIFA. Má to ale marné. I on má perfektní levačku a pálí mu to ze všech pozic, s otcem ho nikdo srovnávat nepřestane.
Karpatský Maradona může být spokojený i z toho pohledu, že Viitorul zatím okupuje klidný střed tabulky, možná tak vydrží u kormidla déle než v předchozích působištích.
