Glosář - Ano, v pohárech už pro tuhle sezonu dohráli. Ale přesto si z odvety s Lyonem odnášeli fotbalisté Plzně kromě výhry 2:1 i jednu krásnou a velmi cennou věc.

A sice poznání, že "TO" v nich pořád je, že se plzeňské kouzlo úplně nerozplynulo. To když odehráli poločas, který v Doosan Areně naplno probudil a rozdmýchal čarokrásnou atmosféru slavných časů pod Pavlem Vrbou.

Kdo ví, třeba tohle poznání nyní Plzeňské přiměje i k myšlence, že by teď ještě mohli zkusit něco udělat i s ligovou sezonou...

V odvetě s Lyonem se Plzeň o poločase dostala před takřka neřešitelný úkol. Po průplesku 1:4 ve Francii inkasovala i ve Štruncových sadech a alespoň na prodloužení bylo potřeba nastřílet ve druhé půli slavnému soupeři přinejmenším čtyři góly.

Čtyři góly za půli jako deset bodů v lize

"Ani já jsem nečekal, že by se to mohlo povést," připustil trenér Dušan Uhrin. A vidíte, ono se to skoro stalo. Ano, na kdyby se ve sportu nehraje, ale kdyby Stanislav Tecl využil penaltu a posunul skóre na 3:1, už by byl úspěch na dosah.

A jistou analogii s tím lze vysledovat i ohledně plzeňské situace v lize.

I tady se desetibodová ztráta na Spartu jeví 10 kol před koncem jako neřešitelný úkol, přinejmenším na první pohled.

Ale jeden zásadní rozdíl tu je. Proti Lyonu si Plzeň ve 45 minutách ještě vše mohla uhrát sama, vlastními silami.

V lize už se musí spoléhat na kolaps Sparty, který by se ovšem musel konat na širší, alespoň čtyřzápasové ploše. To Lyon se v Plzni zhroutil na poločas.

Ale Plzeň si dokázala, že když do toho šlápne a bude trochu sama sebou, tak v lize všechny zbývající zápasy vyhrát může.

Jaký to obrat v pohledu na možnosti Viktorie, a to po sérii zmaru, v níž se Plzeň nechala totálně přechytračit a přehrát na Letné, pak takticky propadla v Lyonu a navrch neporazila Slovácko v divokém zápase s neefektivním útokem a děravou obranou, který navzdory těmto atributům skončil 0:0.

Ono to možná bude znít divně, ale Lyon ve druhé půli zahrál v Plzni  mnohem hůř než Slovácko. Čímž nechci nijak snižovat skvělý výkon Viktorie, ale bylo opravdu s podivem, že se tak kvalitní tým jako Olympique nechal totálně zatlačit k vlastní šestnáctce, nebyl schopen změnit rytmus hry, alespoň na chvíli podržet ve středu pole balon a ulevit přetížené obraně, natož udeřit protiútokem do plzeňské defenzivy, která hrála nadobyčej riskantně, prakticky bez zajištění.

Gomisův gól hosty uspal. Už neprocitli

Branka, kterou Gomis vstřelil v závěru první půle, totiž Plzni paradoxně pomohla.

Za prvé přímo: Předpokládám totiž, že si viktoriáni v kabině řekli, že zkusí alespoň vyhrát - a šli proto do druhé půle s plným rizikem.

Za druhé nepřímo: V hlavách hráčů Olympique Lyon, kteří do druhé půle zjevně nastoupili s tím, že už se to jen dohraje a vůbec nic už se jim nemůže stát. A ani po dvou slepených gólech, které otočily stav na 2:1 pro domácí, nebyli Lyonští schopni z tohoto superlaxního modu přepnout do něčeho efektivnějšího, do způsobu hry, který by barvám jejich klubu nedělal ostudu. Místo toho se dostali do totální křeče. A při troše štěstí jim Plzeň ve druhé půli mohla vsítit gólů třeba šest.

Čtvrteční zápas v tomto ohledu možná mnohým, a zcela jistě trenéru Dušanu Uhrinovi, připomněl duel Mladé Boleslavi s Olympique Marseille z roku 2006.

Francouzi doma vyhráli 1:0. A když se ve městě automobilů dostali do vedení 2:1, už utkání také považovali za vyřízenou věc. Vystřídali Ribéryho a nakonec prohráli 2:4... Do skupiny Evropské ligy tehdy postoupil český tým, který z lavičky vedl právě Dušan Uhrin.

Taková postupová tečka sice nyní Viktorii scházela, ale částečný flashback Uhrinovi jistě hlavou proletěl.

Ale vraťme se do současnosti. Tak jako Viktoria takticky propadla v Lyonu, kde svou ofenzivu příliš vysunovala a nebyla schopna zachytávat smrtící brejky, nezvládl pro změnu Olympique druhý poločas na západě Čech.

A může velebit gólmana Lopese, že klub uchránil od velikánské ostudy.

Plzeň ve druhé půli útočila ve velkém počtu hráčů, hrála tak ostře, kolmo a riskantně, že její projev připomínal ty opravdu nejslavnější zápasy z éry Pavla Vrby.

Však se hned po utkání objevily na sociálních sítích hlasy typu: "Vidíte, Uhrin je konečně nechal hrát, jak bývali zvyklí - a jak to hned vypadalo!"

Jenže pozor... Ve druhé půli sice tentokrát vypadali ofenzivní hráči Plzně celkem dobře, ale předtím, tedy v uplynulých týdnech, zdaleka takovou fazonu jako ve "zlaté éře" neprojevovali. Čili koncept "je skoro jedno, kolik gólů mi soupeř nastřílí, když já mu jich nasázím víc", na který se svého času mohl Vrba spolehnout, by z Uhrina v aktuální situaci snadno mohl udělat smutného klauna.

Poločasová jízda i bez Horvátha. A ono to šlo

Hrát takhle otevřeně doma proti Šachtaru Doněck by možná zavánělo sebevraždou. Ostatně, on to svým způsobem byl pokus o sebevraždu i proti Lyonu. Ale jak už jsme si řekli, ostří lyonské hry po pauze otupělo až nečekaně.

A ještě jednu věc je třeba zmírnit: nejsem si vůbec jist, zdali by takhle ofenzivní divokou hru bylo ještě možné realizovat i s Pavlem Horváthem, tedy při jeho současné pohybové "formě".

Nepostavit Horvátha do tak důležitého utkání, to byl zatím nejrazantnější krok, k němuž se Dušan Uhrin v Plzni dosud odhodlal.

A to, že pak zápas dopadl v podstatě dobře, v herní euforii, je pro trenéra i pro klub jako takový vynikající zpráva.

Nechci, aby to vyznělo nějak zle vůči Pavlu Horváthovi, ale Viktoria už se jednoho dne musela zbavit herní či mentální závislosti na něm, ujistit se, že pro ni přinejmenším existuje silná varianta hry bez něj.

A vidíte, jak to šlo s Hrošovským a v závěru třeba také s Končalem! I pro něj může mít těch pár minut, co na hřišti strávil, nedostižný význam. Z jeho nahrávky Wágner rozezvučel břevno, takže Končal zjistil, že může být aktivní součástí toho nejlepšího, co Plzeň umí produkovat. To jsou střípky sebevědomí, z nichž se jednou může vyskládat velká kariéra.

Proti Lyonu jsme tak viděli záblesk toho nejlepšího ze staré Viktorie i možný pohled do budoucna, na tu novou. V létě se v Plzni začne stavět.

Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz