Mnichov - Jsou setkání, na která nezapomenete. Tohle je jedno z nich.
Za tímhle sršatým chlapíkem jsme vyrazili do Mnichova. Z Prahy je to jen kousek, zároveň ale i předaleko. Protože v cíli své cesty dorazíte na úplně jinou fotbalovou planetu.
Ta česká jako by se totiž před pár lety zastavila na místě, naopak ta s německou vlaječkou se roztočila s takovou dynamikou, že pokud bychom na světě hledali místo, kde se teď hraje nejprogresivnější fotbal, musíme jednoznačně ukázat právě na ni.
A chlapík, co má to celé "na svědomí", sedí právě teď před zástupci tří vybraných českých médií. Má pevný a upřímný stisk ruky, na sobě obyčejné zelené triko, pod ním ani miligram tuku navíc - a jmenuje se Matthias Sammer.
Rozhovor trochu jinak: i v kleče
A říkám na rovinu: ten chlapík je jako zjevení. Hvězdy jeho kalibru obvykle přijdou, odpálí pár otázek několika frázemi a řeknou, že už musí jít.
Kdepak Sammer, to jste prostě neviděli! Když dostane otázku, jak má v Bayernu rozdělené kompetence s velkými bossy Rummeniggem či Hoenessem a kdo je tedy v Bayernu nejmocnější, vyskočí jako srnec. Ale ne vztekle, hravě! A všechno vysvětlí přímo hereckou etudou.
"I německá média pořád řeší jenom moc. Ale co je to vlastně moc? Tohle?" ptá se a vztyčenými dlaněmi položenými na hrudník vytváří vlastní bustu. "Můžete klidně být i tady dole," pokračuje energicky a kleká si přitom před sedačku v pokorné póze sluhy, "ale o to přece nejde. Podstatné je, jestli máte v hlavě správné myšlenky. A moc, ta je pro mě ukryta ve vědění."
Srší z něj neskutečná pozitivní energie, o své filozofii by nejspíš dokázal hravě přesvědčit i mramorový sloup. A každou větu doprovází výraznými gesty. Nasazuje si třeba imaginární pouta, když vysvětluje, proč opustil trenérskou dráhu. "Záležitosti spojené se sportovním rozvojem a strukturou dělám dobrovolně, ani německý svaz, ani Bayern mě k tomu nenutily, nenasazovaly mi kvůli tomu želízka," vysvětluje pobaveně.
A ještě širší úsměv se mu rozlije po tváři, když si od českých novinářů poslechne, že jak vizáží, tak hereckým talentem připomíná Johna Malkoviche.
"Jestli takhle živě gestikuluje pořád? Řekl bych, že se do toho hodně položil teď, když denně komunikuje s trenérem Pepem Guardiolou. I když Pep mluví dobře německy, Matthiasovi jde o to, aby si rozuměli co nejlépe," vysvětluje Martin Hägele z mezinárodního oddělení Bayernu.
Zlatý míč doma neoprašuje
Matthias Sammer získal jako fotbalista Zlatý míč 1996 a jako trenér pak s Dortmundem (a Rosickým či Kollerem) vyhrál bundesligu, ale nemá čas své trofeje doma v obýváku oprašovat. Našel se v roli muže, který vymyslel a zrealizoval nový systém německého fotbalu. A jak připustil, velmi se přitom inspiroval i modelem mládežnické výchovy talentů v někdejší NDR i Československu.
Centrální metodika, cílená koncentrace na chlapce s největšími dispozicemi pro dynamickou hru, častokrát z rodin afrických či tureckých přistěhovalců. To byl Sammerův recept. A zabral, na sto procent.
Teď na dlouhodobé sportovní koncepci pracuje v Bayernu Mnichov. Jak se mu to zatím daří, to uvidí Praha už v pátek. Až tam o sebe Sammerův a Guardiolův Bayern křísne v bitvě o Superpohár s Mourinhovou Chelsea.
Jste vy vlastně víc trenér, nebo manažer?
"Já jsem přesně uprostřed mezi tím. Trenér je zodpovědný za tým, sestavu, taktiku, trénink. Manažer odpovídá za klub, vede jednání, řeší přestupy. A já stojím mezi nimi. Protože si myslím, že sport lze organizovat. A o to se v Bayernu pokouším. V představenstvu zodpovídám nejen za první mužstvo, ale i mládež a skauting. Nejsem trenér, ani manažer. Jsem zodpovědný za strukturu v řízení klubu."
A nebylo by pro vás třeba zábavnější být každý den jako trenér na trávníku než chodit v obleku z jednání do jednání?
"Vidíte teď na mně nějaký oblek? (směje se) Já to dělám dobrovolně, Bayern ani německá asociace mi kvůli tomu pouta na ruce nenasazovaly. Byl jsem rád trenérem, nyní jsem rád šéfem sportovního úseku. A trenérem teď být nechci."
Tak se vraťme do časů, kdy jste jím byl. V Dortmundu. Borussia tehdy zlomila rekord bundesligy, když ze Sparty koupila za 505 milionů korun Tomáše Rosického. Byl to váš vysněný hráč?
"Ano, přesně jeho jsem chtěl. Výborný fotbalista, dobrý člověk. Poznal jsem i jeho rodinu, Tomášovu maminku i tátu, všechno na mě udělalo hodně pozitivní dojem. A na mamince, na paní Rosické, jsem viděl, že má velké starosti, možná až strach z toho, jestli Tomáš neodchází příliš mladý. Sám vím, jaké to je, už jako mladík jsem šel do Stuttgartu. Vzpomínám si i na Tomášova agenta, pana Pasku, to je starý lišák (směje se)! Ale nakonec jsme to tehdy všechno velmi dobře zorganizovali."
Jak jste na Rosického vlastně přišli?
"Díky skautingu."
Fotbalové děti, zůstaňte doma!
Přeskočme tedy v čase: Má teď Bayern Mnichov v Česku svého skauta?
"Změnili jsme systém skautingu, zaměřujeme se teď na mladé hráče speciálně v Německu. Zároveň máme zorganizovanou síť ve Skandinávii, na východě, včetně Česka, na jihu, tedy v Rakousku či Švýcarsku. A jsme aktivní také na západě, třeba ve Francii či Nizozemsku. Opustili jsme filozofii mít skauta v každé zemi, to byste jich pak museli mít tisíc."
Když se tedy dejme tomu v Jablonci objeví patnáctiletý supertalent, dozví se tedy o tom Matthias Sammer v Mnichově?
"Já věřím, že ano. Jak jsem říkal, informace i teď máme, ale detaily, jak je získáváme, už vám říct nemůžu, to je naše know-how. Tady v Mnichově máme lidi, kteří pracují s lidmi v regionech a budují tu síť. Ale když se hypoteticky ptáte na 15letý talent v Jablonci, zdůrazním vám, že my se v téhle věkové kategorii nyní orientujeme opravdu spíš na německé hráče."
Protože jsou prostě doma?
"Přesně, to je podstatné. Pro patnáctiletého kluka z Jablonce je lepší, když zůstane alespoň do sedmnácti doma. Přestože bychom na něj mohli zatlačit a šup-šup (dynamicky gestikuluje) s ním do Mnichova. Ale my to takto nechceme."
Sledujete teď v Česku nějaké konkrétní talenty?
"Ano, víme o výborných hráčích, ale ti by byli zajímaví i pro ostatní kluby. A proto je jmenovat nebudu, to jistě pochopíte."
V Česku se hojně diskutuje otázka, jestli je pro talentovaného chlapce lepší odejít v mládí do ciziny, do akademie velkého klubu, anebo vyzrát v klidu doma. Už jste naznačil, že vy tedy doporučujete prostředí neměnit...
"Myslím si, že české kluby, třeba Sparta, jsou natolik organizované, že když se v Jablonci či Liberci či na Dukle objeví skutečný talent, tak se o něj dokážou postarat. Je to otázka přístupu. Pokud se chce zlepšovat, je třeba dát mu to nejlepší. Anebo ho nechat kopat s lepšími, to znamená se staršími hráči. Když bude ten patnáctiletý kluk nastupovat proti sedmnáctiletým, bude to pro něj jen dobře. Vím o spoustě kluků, co šli v tomhle věku do Anglie, a skončilo to katastrofou."
NDR a Československo: skvělé systémy
Neprodukoval dříve český fotbal mnohem víc talentovaných hráčů než dnes?
"Ve východních zemích fungovala v minulosti mnohem profesionálnější a systematičtější struktura. Vývoj hráče směřoval odněkud někam, cíleně. Tomu, kdo tuto strukturu nezná, je velmi obtížné ji vysvětlit, i tady v současném Německu. Málokdo totiž chápe, že systematičnost vyžaduje čas. Řekněme deset let, než přijdou skutečné úspěchy. A to platí pro všechna sportovní odvětví. Ti, co to nechápou, volají: To nejde, úspěchy potřebujeme hned, už dnes! Systém sportovní výchovy mládeže v NDR i v tehdejším Československu fungoval velmi dobře, šlo se tam krok za krokem. Tohle dnes na Západě skoro nikdo nechápe."
Vy ten systém znáte dobře, jste z Drážďan, před znovusjednocením Německa jste reprezentoval i NDR. Platí tedy, že to nejlepší z jejího sportovního systému teď uplatňujete v současném světě?
"Přirozeně. Ta systematičnost přinášela kvalitu a zkušenosti, byla základem dalšího vzdělávání v této oblasti."
Chvílemi to zní, jako byste litoval, že NDR už není...
(Důrazně odmítá) "Ne, ne, ne! Dějiny jsou napsané, ale já budu posuzovat jen to, co posuzovat mohu, tedy oblast sportu. Vzdělání, systém i kvalita ve sportu byly v NDR vyšší. Všechno bylo tehdy státem plánované, ale také velmi silně podporované. A v tomto ohledu to bylo správně. Samozřejmě se ovšem dělo také hodně špatného."
Zdá se, že jste jakýmsi otcem německého fotbalu 21. století. Je pravda, že jste spolu se svým otcem jezdili po Evropě - a také do Prahy - sbírat myšlenky a inspirace do svého úspěšného systému?
"Co se týče toho 'otce nového německého fotbalu'... Pokud si to myslíte, tak mě to těší, ale jestli tomu tak opravdu je, to musí posoudit jiní. A co se týče těch cest po Evropě - ty absolvoval hlavně můj táta. Hodně cestoval a díval se, jak se fotbal organizuje a dělá jinde. Častokrát byl opravdu v Praze, ale i ve Španělsku, Francii, Anglii... V té době u vás pracovali u mládeže opravdu špičkoví trenéři. Jenže ty je třeba zaplatit. A na to v dnešní době málokdo slyší."
Jezdívají teď třeba do Bayernu nějací čeští trenéři na stáže?
"Nevím to určitě, ale nemyslím si to..."
Zajímá vás, co Matthias Sammer čeká od pátečního Superpoháru v Praze? Co si myslí o současnosti českého fotbalu? Jak se mu v Bayernu spolupracuje s Uli Hoenessem a "Kalle" Rummeniggem a nově s Pepem Guardiolou? Pak si přečtěte i druhou část obsáhlého rozhovoru s Matthiasem Sammerem, kterou najdete zde.
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
