Traduje se, že Petr Kellner, ač rodák z České Lípy, byl fanouškem Slavie Praha. Je to pravda?
Neprojevoval se tak. Alespoň podle mých postřehů. Usuzuju z toho, že při jednáních o fotbale ani o Slavii jako o mužstvu nemluvil. Ani nechodil jako spoluvlastník na zápasy, co si uvědomuju, byl pouze jednou, na evropském poháru, už si nevybavuju na kterém. Ale tehdy přišel i prezident Václav Havel, bral to spíš jako společenskou událost.
Kde se tedy vzal zájem o investiční vstup do Slavie?
Fanouškem byl jeho partner podnikatel Milan Vinkler, který s Kellnerem společnost PPF zakládal při kuponové privatizaci a vlastnili už teplickou společnost WIKA. Ten byl v té době dalším spolumajitelem Slavie. Vinkler se angažoval i osobně, stal se představitelem klubu, než začal mít potíže se zákony. Ale Kellnerovi šlo pouze o byznys. Dokladem toho je i představa o rozdělení podílů. Čtvrtina jeho PPF, čtvrtina WIKA zastupovaná Vinklerem, čtyřicet pět procent klub Slavie, pět procent Slavia Praha fotbal s.r.o. To mu vadilo nejvíc. Vůbec nebral argumenty o historickém odkazu fotbalové Slavie, že jsou na společnost registrováni hráči a v té době už docela slušná jména včetně reprezentantů. Nechtěl poměr padesát na padesát, požadoval majoritní většinu. Ale z toho jsem neuhnul. Došlo na kompromis, kde neměl nikdo převahu. Vinkler s tím souhlasil.
Jak se Kellner při jednáních projevoval?
Tehdy mu bylo 28 let, uvědomoval jsem si, že je to typ moderního obchodníka, které nové společenské zřízení přineslo. Šel tvrdě za svým, neměl rád nějaké řečnění okolo. Měl jasno, co chce. Nekřičel, nepoužíval silnější výrazy, ale byl neústupný. Vybavuju si také, že nemusel moc kravaty, jenom sako a košile.
Kde jste se scházeli?
Za éry čechoamerického milionáře Borise Korbela měla Slavia pronajatou vilku v Grébovce, další místo setkání bylo ve středu Prahy v ulici V Celnici v hotelu, který se dnes jmenuje Hilton Prague Old Town.
Říkáte, že pana Kellnera zajímal jen byznys. Co ho lákalo na Slavii?
Marketing. Ten byl v troskách, vlastně žádný. Boris Korbel rozpočet táhl ze svých prostředků, o tyto aktivity se vůbec nestaral, po jeho odchodu jsem ho začal stavět já. Pan Kellner si pak přivedl jako šéfa marketingu svého člověka, Ing. Vladimíra Lešku. O rok později pak po mně převzal funkci jednatele a podílel se později významně na vybudování dnešního stadionu. V tom se jako vystudovaný stavař vyznal. O ten měl ostatně Petr Kellner také velký zájem, viděl v něm velký zdroj zisku.
Jaký byl konkrétní vstup finanční společnosti PPF?
Smlouvu jsme slavnostně podepsali 21. prosince 1993 v Teplicích za přítomnosti novinářů. Kellnerova společnost dala na konto pětadvacet milionů, za deset se postavila v Edenu nová montovaná tribuna proti hlavní. Po započaté přestavbě stadionu ještě za socialistického režimu pod dozorem bývalého předsedy Ladislava Komárka tam byly jen ruiny. A my se mohli přestěhovat z vyhnanství na Strahově zpátky domů.
Prozradil jste, že Petr Kellner měl zájem o stadion. V dalších letech měl různé vlastníky, údajně za nimi stál on. Potvrdíte to?
To nemohu. Struktura majitelů byla často dost prapodivná a zatemnělá a já ji nijak nerozplétal. Opravdu to nemohu potvrdit.
Petr Kellner byl rovněž filmový producent. Traduje se, že na jeho přivábení do Slavie měl velký podíl i oskarový kameraman Miroslav Ondříček, znali se. Co je na tom pravdy?
Pan Ondříček měl podíl na tom, že přišel podnikatel Boris Korbel. Ale nemám pocit, že by se s panem Kellnerem znal už dříve.
