Cítíte se po dvanácti letech stále Čechem, nebo už víc Rakušanem?

Letí to hrozně… Ale myslím si, že jsem pořád Čech. Někdy ve mně zvítězí Rakušan, hledám slůvka v češtině, ale jak přijedu domů, do Plzně, tak se do ní dostanu rychle.

Jazyky se vám nepletou?

Občas jo. Na turnaji Tipsport Malta Cup jsem potkal kluky z Olomouce nebo Trnavy, a když jsem s nimi chtěl prohodit pár slov, začínal jsem většinou německy. Loni se mi to stalo dokonce na oficiální tiskovce, když jsem odpovídal českým novinářům německy. Letos mi to několikrát připomenuli.

Máte po dvanácti letech v Rakousku nějaké občanské výhody?

Nijak jsem to nezkoumal. Ale myslím, že po dvanácti či snad po patnácti letech práce mohu zažádat o rakouské občanství. Ale to pro mě není téma, obě země jsou v Evropské unii. Ale mohl bych pobírat část důchodu z Rakouska. Nevím však přesně, jak by to bylo, kdybych pak žil v Česku. Ovšem podle toho, jak se prodlužuje odchod do důchodu, mám před sebou ještě čtyřicet let…

V Tirolu hrají i fotbalisté s balkánským původem. Využíváte toho, že slovanské jazyky jsou si podobné?

Máme v mužstvu cizince, frčí i angličtina. Když něco pochytím, je to výhoda. Ale většinou jde o hráče už narozené v Rakousku, takže mluví německy.

Jakou máte trenérskou licenci? Už můžete vést bundesligové mužstvo?

Bohužel ne, mám licenci A, tedy druhou nejvyšší. Musel bych si udělat profi. Ale přišla změna a mohu už trénovat druhou ligu.

Hodláte si udělat profi licenci? A raději v Česku, nebo v Rakousku?

Dobrá otázka. Asi se na to vrhnu, ale zatím nevím kdy. Možnosti jsou tu obě, ale co se týče trénování, nikdy jsem ho zatím v češtině nezažil. Ve fotbalových výrazech se cítím pevnější v němčině, vedu i malé děti. To je jediná činnost, kdy už nejsem Čech, ale spíš Rakušan.

Říká se, že každý třetí Rakušan je Čech. Vnímáte to také tak?

V Tyrolsku je hodně cizinců, i Čechů a Slováků. Hlavně na práci v baru, kuchyni a tak. Je to i výhoda, když mě někdo ošidí, mohu ho seřvat v jeho mateřštině. Ale vysloveně o nějaké oddělené komunitě nevím.

Sledujete český fotbal?

Sleduju, neříkám do detailu, ale přehled mám. Na reprezentaci či evropské poháry kouknu, pořád mě to zajímá. Nejvíc samozřejmě sleduju svoji Plzeň. Můj kamarád a bývalý spoluhráč Pavel Fořt byl trenérem béčka a teď má na starosti skauting a útočníky. Byl jsem v kontaktu s manažerem Martinem Jedličkou. Protože nejeli na soustředění, chtěli, abychom přijeli a zahráli si proti nim. To bylo téma už loni, bohužel to nevyšlo.

Obracejí se v tomto ohledu na vás i jiné české kluby?

Nejvíc jsem v kontaktu s Plzní. Viktorce jsem před časem domlouval zápas s Austrií nebo Rapidem Vídeň, to už si přesně nepamatuju.

V Česku letí kauza Berbr. Musel jste Rakušanům vysvětlovat, o co šlo?

V Rakousku to moc nevyplavalo, nikdo se moc neptal. Víc se probíral incident Kamara-Kúdela. To bylo medializované celosvětově. Ptali se mě, jaký já mám na to názor.

Co jste jim řekl?

S Kudym jsem hrál, znám ho jako fantastického kluka, nevěřím, že by někoho rasisticky urážel. I když v emocích se řekne ledacos. Kudymu však věřím. A nutno dodat, že se vůbec nerozebírala surová hra skotského týmu.