V listopadu 2016 vás nové vedení FIFA po dvaadvacetiletém působení ve funkci předsedy lékařské komise vyhodilo. Už jste si rozebral proč?
Pořád je to pro mě záhada. Napadá mě jediné vysvětlení, že tehdy nový prezident FIFA Gianni Infantino se programově zbavil všech lidí okolo svého předchůdce Josepha Blattera. To tak bývá. Přijde nový vládce, vezme si vyzkoušené kolegy.
Uplynulo šest let. Už to přebolelo?
Samozřejmě mě to zranilo. Nešlo ani tak o mé ego, ale o nádherné projekty, které běžely - Fotbal pro zdraví či Fotbal proti ebole, v jehož rámci jsme během čtrnácti dnů připravili program, který hodně pomohl k ukončení tehdejší epidemie. Ty projekty měly velkou účinnost. A při koronavirové pandemii jsem je mohl vyndat ze šuplíku, odfouknout prach a zopakovat je. Lidé hlavně v rozvojových zemích by díky fotbalu znovu pochopili, jak je důležité nosit roušky, mýt si ruce, očkovat se.
Máte vysvětlení, proč tyto úspěšné projekty někdo nepřevzal?
Když chybí podpora od vedení, těžko se něco daří. Pouze v Dánsku běží nadále, stojí za ním jeden z mých žáků. Nedávno jsem četl článek, jak byl implementovaný do 90 procent dánských škol. Je podporovaný i dánskou vládou, protože zjistila, jak je výborný a účinný.
Gianni Infantino byl jako generální sekretář UEFA za předsednictví Michela Platiniho všem progresivním projektům nakloněn. Navíc jste oba švýcarští občané. Proč jste si neporozuměli?
Neumím si to vysvětlit. Setkávali jsme se pravidelně a lékařské projekty podporoval. Ale Platini byl jako spojenec Blattera odsouzený a kvůli obžalobě z korupce nesměl pět let vykonávat ve fotbale žádnou funkci, nemohl tím jít do voleb na nejvyššího muže FIFA, které by jinak jasně vyhrál. Stála za ním celá UEFA. Infantino převzal jeho hlasy, neboť veřejně prohlásil, že když se prokáže, že Platini nic nečestného nespáchal, odstoupí okamžitě v jeho prospěch. Teď, když je Platini vlastně volný, nechce o něm ani slyšet.
A vás bere jako oddaného Blatterova muže, který by mu kazil renomé?
Asi to tak bude. Když byl Infantino zvolen, poblahopřál jsem mu. A potvrdil jsem, že budu programu FIFA loajální, těším se na další spolupráci a pokračování v odborných projektech. Žádná odpověď nepřišla, odrovnali mě.
Připomenete, jak jste se s Blatterem vlastně seznámili?
Byl v Curychu můj pacient, léčil se na páteř. Sledoval pečlivě všechno okolo svého případu, jednou se mě zeptal, zda bych nevypracoval studii, aby byl fotbal zdravější. Tedy hráči. Pozval mě na mistrovství světa 1994 v USA a naše spolupráce úspěšně začala.
Na kolika světových či evropských šampionátech jste působil?
Byl jsem na šesti světových, naposledy v roce 2014 v Brazílii. Z osobních důvodů jsem se moc těšil na Rusko 2018, ale to už mě z funkce v lékařské komisi odvolali. Přitom jsem Infantinovi napsal, že tím bych oficiálně svou činnost skončil. Ale nebylo mi to umožněno.
Prozradíte vámi zmiňované osobní důvody?
Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy jsem jako student medicíny v roce 1969 odešel do exilu do Švýcarska. Zakončit svou činnost ve fotbale v Rusku by bylo pro mě hodně emotivní. Je pravda, že po Rudém náměstí jsem se už párkrát prošel i před tím jako člen dopingové komise. Ale tohle by bylo na nejvyšší úrovni. Nebylo mi přáno.
Vy jste skončil ve FIFA. Máte pocit, že i vaše práce skončila definitivně?
I když byly konkrétní programy zastaveny, skončit nikdy nemohla, protože změnila směr sportovní medicíny. Když jsme v roce 1994 začínali a zkoumal jsem odbornou literaturu, která se tím zabývala, našel jsem šest set originálních prací, které se ovšem zabývaly téměř výhradně chirurgií. Jen jedna se zaměřovala na prevenci a jedna se okrajově dotýkala epidemiologie. Sportovní medicína se soustředila jen na ortopedii a chirurgii. To nejsou mé obory, jsem specialista na pohybové ústrojí, zaměřili jsme se tímto směrem, přidali hodně prevence, která se stala naším hlavním cílem. Největším oceněním naší práce je, že na této cestě pokračuje Mezinárodní olympijský výbor. Poprvé projekt představil na OH v Sydney v roce 2000. O čtyři roky později v Aténách už to běželo více, v roce 2008 v Pekingu byl přizván celý můj lékařský tým a nyní je to rutina.
Do povědomí fanoušků jste se nejvíce zapsal na MS 1994, kde jste odhalil doping argentinské hvězdy Diega Maradony. Uvědomujete si, že je tento čin nejvíc spjatý s vaším jménem?
Bylo to tehdy hodně choulostivé. Preferovala se tendence, že když se nález odhalí, strčíme to pod pokličku a budeme to řešit v tichosti později. A najednou doping vyplaval u možná největší hvězdy šampionátu. Byla to příšerná situace. Blatter, tehdy ještě generální sekretář FIFA, se mě jako novice v lékařské komisi ptal na názor. Během dvou dnů jsem to zpracoval s návrhem, že jediná možnost je trest a poslat Maradonu domů. Moje doporučení přijali a sklidili velké uznání. Později jsme se s Maradonou setkali a potřásli si rukou.
I když jste stále na lékařském poli aktivní, také podnikáte, vlastníte rezidenci Dvořák v Praze na Kampě. Jak se vám daří?
Není to dům přímo určený k podnikání. Když jsem se po společenských změnách v roce 1989 začal vracet domů a pracoval pro ministerstvo, potřeboval jsem někde přebývat, ne ovšem stále na hotelu, chtěl jsem byt. Ale koupit nějaký v Praze bylo zhola nemožné. Legálně to nešlo. Jediná šance byla koupit celou nemovitost.
Nepomýšlel jste na trvalý návrat do rodné země?
To ne, mám velkou rodinu, čtyři děti, manželka je Švýcarka. Musel bych přesunout rodinu i svou pracovní kariéru. Ale domů jezdím často. Povzbuzuju mladou generaci, aby si věřili. I když není v Česku všechno ideální, jde to dobrým směrem.
Opravdu vás nelákalo usadit se na rodné Moravě, mít malý vinohrad a dávat si na dobrou náladu stopičku slivovičky?
To by bylo nádherné! Jsem ještě v pracovním procesu, ale pak to nevylučuju.
