Za vašeho působení se v pořadu představily stovky hostů. Vzpomenete si na nějaký moment, kdy vám bylo v křesle opravdu horko?
Aktuálně jsme na čísle 334 různých hostů za 193 dílů, což jsou fantastická čísla. Vzpomínám na moment, kdy jsme startovali natáčení a nemohli jsme se dovolat jednomu stěžejnímu hostovi, když po nějaké době konečně zvedl telefon a řekl, že z vážných důvodů nemůže dorazit, tak to mě polilo horko. Nakonec jsme nominovali rezervního hosta, tehdy to byl Saša Smita, šéf týmu osobností Real Top Praha, s kterým spolupracujeme od samého začátku. Diváci si ničeho asi nevšimli, ale my jsme věděli, že nám chybí klíčový host.
A co díl s Martinem Feninem, který do studia dorazil v podnapilém stavu? Je něco, co byste dneska udělal jinak?
S tvůrčím týmem jsme si tehdy vyhodnotili, že to na place zvládneme. Udělali jsme nějaké změny v zasedacím pořádku, první minuty to vypadalo, že to bude v klidu. Jak viděl, že atmosféra je v pohodě, tak se začal bavit. Nebyl tenkrát ve formě, režisér Vojta Nouzák měl pak ve střižně hodně práce. Martin se následně přiznal, že se posilnil alkoholem, a veřejně se omluvil. Byl to moment, na který vzpomínám a vzpomínat budu asi do smrti.
Připomeňte si výstup Martina Fenina:
Nedávno jste měl pohromadě Tomáše Řepku, Davida Limberského a Vladimíra Šmicra. Jaká byla atmosféra mimo kamery?
Musím říct, že dokonalá. Všechno to jsou lidé, kteří se velmi dobře znají ze svých fotbalových kariér. Velkou devízou našeho pořadu je také to, že se před natáčením scházíme trochu dříve a snažíme se vytvořit správnou atmosféru. Většinou se to pak přenese i na plac před diváky, to samé bylo i v případě této zmíněné trojice.
Váš komentář při zápase Teplice-Sparta jste si s Tomášem Řepkou už vyříkali?
Myslíte, jak jsem začal hystericky křičet v roli komentátora, když praštil kameramana do objektivu, a já začal řvát, že se Tomáš Řepka definitivně zbláznil? (usmívá se) Vlastně až v pořadu Tiki-Taka, když byl u nás poprvé, tak jsem mu to pustil, a vyříkali jsme si to. Já tohle mám rád, i když třeba někdo někoho urazí nebo řekne ostřejší názor, vznikne hádka, tak pro pořad je to dobře. Když mi Václav Němeček řekne, že jsem nikdy nehrál fotbal, tak to možná diváci vnímají, že mě urazil a já jsem z toho dva dny nespal, ale je to přesně to, co chceme, nevadí mi to.
Jak složitá je práce s Petrem Švancarou? Nastanou třeba situace, kdy se neshodnete?
Těch situací je opravdu hodně, kdy se neshodneme. Myslím si, že je to často i v přenosech vidět. Je důležité ale říct, že Petr Švancara v mých očích roste, vyhledává zpětnou vazbu, a to především tu kritickou. Chce vědět, co dělá špatně, přemýšlí o tom, kde se může zlepšovat. Ne každý rád slyší kritiku. I jako člověka jsem si ho oblíbil, stali se z nás kamarádi, chemie mezi námi funguje a doufám, že spolu budeme nadále spolupracovat.
Kam budete show směrovat do budoucna? Jaké máte plány?
Končíme šestý rok, značka je to zavedená, když se řekne Tiki-Taka, tak si asi víc fanoušků vybaví náš pořad než herní styl Barcelony. Chceme nadále zvát hosty, kteří mají co říct, nechceme sklouznout do stereotypu a nechceme být nudní. Studnice nových hostů není nevyčerpatelná, ale snažíme se. Mohu prozradit, že chystáme speciální díl po mistrovství světa, bude se vysílat v pondělí 19. prosince od 20.00, a už nyní se na něj připravujeme, diváci se mají na co těšit.
Kromě moderování pořadu jste navíc šéfredaktorem stanic O2 TV Sport a také moderujete studia. Co z toho vás baví nejvíc?
V televizním prostředí se pohybuju přes třicet let a vždycky to u mě bylo tak, že jsem potřeboval mix všeho, co tohle prostředí nabízí. Moderování, komentování, reportování, dramaturgie a tak dále. Tahle pestrost mě udržuje v dobré pracovní kondici, nepociťuju stereotyp nebo syndrom vyhoření, ke kterému jsem před mnoha lety dospěl v České televizi.
Takže větší zápřah vám vyhovuje?
Takový mix, jaký mám na O2 TV Sport, je pro mě vhodný, že toho mám víc. Pozice šéfredaktora je spíš formální vizitka, vůbec si na to nehraju, má dvě roviny. První je, že jsem rádcem svým kolegům, z hlediska toho, co jsem prožil, když o to někdo stojí, tak jsem připraven poskytnout radu. Druhá je podílet se na obsahu, dramaturgii u přenosů, baví mě být součástí toho, jak dané pořady vypadají, a zároveň vyvíjet nové formáty. Jako byla například Tiki-Taka a také vlastní ztvárnění Fortuna:Ligy, které tady v takové formě nikdy nebylo. A navíc jsem součástí týmu, který vyvíjí další nový formát, zase úplně jiný, a věřím, že brzy spatří světlo světa.
Jak se změnila vaše práce v průběhu toho, kolik zápasů Fortuna:Ligy pokrýváte? Momentálně už jste na všech, je to velký fofr?
Málokdo si to uvědomuje, ale takový rozsah pokrytí nikdo před námi nedělal. Vysílání zároveň na více kanálech, v multidimenzi, všechny zápasy. Nese to velké nároky na lidský potenciál, ale i na technické zázemí. Pro fotbalového fanouška to znamená, že může odpoledne zasednout k televizi, vybrat si jakýkoliv zápas, vidí analýzy, předprogramy, studia, rozhovory. Na závěr dostane servis v podobě navazujícího pořadu F:INITO, kde nechybí sestřihy a ohlasy ze všech zápasů.
Myslíte si, že už si čeští fanoušci zvykli na to, že si za fotbal v televizi musí zaplatit?
První roky vysvětlování byly těžké, ale je to celosvětový trend. Jak fotbal požaduje stále více a více peněz za televizní práva, tak není jiná cesta. Málokdo si uvědomuje, že televize platí nejen za vysílací práva, ale platí i za výrobu samotných přenosů a celkového vysílání. Jsou to desítky milionů každý rok. Myslím si, že diváci už jsou ochotni platit, a za své peníze požadují adekvátní službu, to je naše role. Navíc dnes jsou v placeném módu nejen televize, ale i zpravodajské, sportovní weby, stalo se to normou.
Jak vnímáte kritiku, když se objeví ve veřejném prostoru? Máte strategii, jak ji sám pro sebe odstínit?
Nemusí být vždy příjemná, ale je součást zpětné vazby a ta je nesmírně důležitá v televizní profesi. Zpětnou vazbu vyhledávám, snažím se z toho něco vzít, diskutovat o tom. Když je kritika věcná, slušná, tak se snažím reagovat. Je to součást naší práce, děláme to pro lidi, když se jim něco nelíbí, tak je fajn to slyšet. Když není kritika věcná, je zlá, má za cíl urazit, poškodit vás, ta je velmi nepříjemná. Snažím se to vnímat co nejméně a vytěsňovat.
