Glosář - Sedli si spolu a nalévali si prý čistého vína. Fotbaloví reprezentanti a šéf asociace Miroslav Pelta. Bohužel až na Maltě, ve chvíli, kdy už s pokaženou kvalifikací MS 2014 nikdo nic neudělá. Takže spíš než čisté víno se asi tentokrát podávalo rozlité mléko...
Časy, kdy český fotbal krášlilo rovnítko s nálepkou "evropský hit", už se začínají stávat historií. Nahoře jsou jiné malé země, teď jsou trendy úžasní mladí Belgičané, ale třeba i Džekova generace z Bosny a Hercegoviny.
Vyhazov. Vladimír Šmicer končí u reprezentace - čtěte aktuální zprávu ZDE
Ten, kdo zdůrazňuje, že český fotbal teď nemá Nedvědy, Šmicry či Poborské, neplete se. Ale jedním dechem nutno dodat, že Česko rozhodně zase nemá tak mizerné fotbalisty a tak špatný mládežnický systém, aby se jeho reprezentace výkonnostně zřítila až takhle hluboko.
Hlavním viníkem faktu, že brazilské MS za rok proběhne, teď už na milion procent, bez české vlaječky, je tedy po mém soudu Michal Bílek, rozpačitý trenér bez zřejmé vize, náležité erudice i charismatu.
Jaký pán, takový krám. Až na čestné výjimky (např. doma proti Itálii) obecně platilo, že česká hra je k uzoufání pomalá a nenápaditá. A my přitom žijeme v době, kdy fotbaloví bohové přejí týmům, co se po hřišti pohybují rychle jako blechy. Želvám už dávno odzvonilo...
Když už jsem jako viníka zmínil Michala Bílka, nutno v této souvislosti přidat ještě jedno jméno. Na pranýř totiž patří i Miroslav Pelta, šéf asociace, který tento trenérský omyl ve funkci už před Eurem 2012 potvrdil.
Bílek už u týmu nepůsobí. Teď jde o to, aby Pelta neudělal přehmat číslo dvě.
Pýcha čtvrtfinalistů Eura předcházela pád
Rozverné úsměvy, osmahlá vysportovaná těla, k ruce nějaké to pivko, moře a pláž. Prostě idylka. A v hlavní roli česká fotbalová reprezentace. Však se hoši vysmátými fotečkami sami pochlubili na sociálních sítích - podívejte se zde a zde.
S představami fanoušků se bohužel tahle plážová idylka lehce minula v místě a čase. Nedošlo na ni totiž v červnu 2014 na Copacabaně, ale už v říjnu 2013 na Maltě. Tam se sice v pátek vyhrálo 4:1, ale vzápětí dorazila zpráva, že rozstřílenému škuneru, co na něm chtěli Plašil a spol. doplout do Brazílie, už se definitivně potopil i hlavní stěžeň.
A tak se před úterním epilogem kvalifikace MS vyrazilo na pláž - slzičky se vyplakaly už dřív, v září. Po porážkách s Arménií a v Itálii, po nichž už z nadějí zbývaly jen mikroskopické částečky. A i ty už souběh pátečních výsledků odfoukl do nenávratna.
Zatímco na Eura jezdívá český výběr od roku 1996 pravidelně, světové šampionáty se zhusta musí obejít bez něj. Čemu se tedy divit, když tomu ani v Brazílii nebude jinak?
Přesto, údiv na místě je. Nad tím, jak hluboko český tým výkonnostně klesl.
Připomeňme, že na Euru 2012 se namlsal čtvrtfinálovou účastí, načež se trenér Bílek a jeho hoši nemohli vynadivit, jak málo jsou za tento svůj bohatýrský kousek fanoušky a médii oslavováni.
Brzy se ukázalo, kdo měl pravdu... Uteklo jen pár měsíců a pyšný čtvrtfinalista Eura se po schodišti evropského fotbalu zřítil o pěkných pár pater níž. Patrně tam, kam pod Bílkem opravdu patřil...
Bílek na lovu trpaslíků
Účet se, pravda, uzavře až v úterý v Sofii, ale v průběžné tabulce kvalifikační skupiny najdete Čechy na 4. příčce, jen o skóre před Arménií. A teď malá hra s čísly: skupin je 9, takže čtvrté týmy v jejich tabulkách lze orientačně zařadit někam mezi 28. a 36. patro onoho schodiště, směřujícího do evropského fotbalového sklepení.
Michala Bílka instaloval v roce 2009 do funkce jeho kamarád Ivan Hašek, aby přes něj mohl z pozice předsedy FAČR mužstvo řídit sám. Pak ale sám nechal český fotbal proradně na holičkách, ve funkci ho nahradil Miroslav Pelta – a byl to právě on, kdo před Eurem 2012 udělal životní chybu, to když s Bílkem smlouvu prodloužil.
Co za to dostal? Nic moc. Jen tři výhry, jednu s Arménií, dvě nad Maltou (z toho jednu už po Bílkově rezignaci od dosavadního asistenta Pešiceho). Jenže kdo poráží jen trpaslíky, na MS zjevně nestačí.
Ve hře byli totiž i ostřejší konkurenti: Itálie, Dánsko a Bulharsko. Před utkáním v Sofii platí, že Češi uhráli proti této silnější trojce jen 3 remízy - a v 5 zápasech se spolufavority skupiny vstřelili jednu, slovy opravdu jen JEDNU JEDINOU (!) branku. A pět jich dostali.
Hrál pořád jako s Pilařem. Jenže bez Pilaře
U Italů se čekalo, že se budou vznášet na obláčku a pobaveně sledovat dění tam pod sebou.
Ale například na Dány po Euru také přišla výkonnostní krize spojená s nevyrovnaností výkonů. Leč Češi toho využít nedokázali.
Kde měli Bílkovi hoši největší problém? V ofenzivě. Pokaždé když byli zejména v domácím prostředí postaveni před úkol soupeře přehrát a porazit ho. „Jenže když doma vyhrajeme jen nad Maltou, tak asi na šampionát myslet nemůžeme,“ procedil mezi zuby Pelta po domácí ostudě s Arménií.
V čem se Češi oproti předchozímu období zhoršili? Nutno říct, že ani v kvalifikaci o Euro 2012 neservírovala Bílkova squadra fotbalovým gurmánům žádné bakchanálie. Ale v závěru kvalifikace tým okysličili borci z rozjeté Plzně, zejména Jiráček a Pilař. Bílek je zařadil do téhož herního schématu, které fungovalo Viktorii, a ti dva se mu odvděčili klíčovými postupovými góly. A zářili pak i na šampionátu.
Bílek po něm bohužel nabyl falešného dojmu, že už má tým hotový a teď už to půjde samo. Jenže vzápětí se zranil Pilař, vypadli i další – a Bílek se pořád snažil hrát „totéž“, jenže ono to jen s „jeho osvědčenými, co zbyli“, najednou nešlo. I proto, že na křídla stavěl hráče, co jim křídla na zádech zrovna nenarostla...
Pomalý retro fotbal nevyhrává
Rychlost a překvapivost kombinace s dravostí v křídelních prostorech, to, z čeho Bílkův tým dlouho těžil, bylo najednou pryč. A zůstalo velké prázdno. Zhmotnělé zejména v duelu s Bulhary, kdy si stopeři jen donekonečna přihrávali mezi sebou a každý pokus o přihrávku vpřed skončil ztrátou balonu. „Na víc jsme v tomto složení neměli,“ pravil pak Bílek a stal se v očích fanoušků vyvrhelem. Celkem oprávněně.
Okysličovací vlna s Vydrou, Kozákem, Dočkalem, Václavem Kadlecem či Krejčím pak přišla pozdě. A v některých případech jen epizodně, i vinou zranění či kolísající výkonnosti mladých hvězdiček.
Právě jim, Kalasovi a zejména Daridovi, ale musí patřit budoucnost a příští kvalifikace.
Rosický, hráč magického talentu, ještě může v mnohém pomoct. Ale borci typu Jaroslava Plašila už jen tehdy, pokud by je nový kouč přiměl, aby rozšířili svůj rejstřík přihrávek i o ty směrem dopředu. Bez nich totiž dnes už jiného soupeře než Maltu nepředčíte.
A s tak zoufale pomalou přechodovou fází také ne. Fotbal už je jinde. Hra reprezentace bohužel připomíná retro styl i ve srovnání s nejlepšími kluby v Gambrinus lize. A to se musí změnit.
Jinak se český fotbal nevejde ani mezi 24 evropských zemí, co budou na velký turnaj, konkrétně Euro 2016, postupovat příště. Je potřeba vrátit se ze sklepa alespoň do horní poloviny schodiště, do pater, co jsou nad zemí...
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
