Zagallo se z titulu na fotbalovém mistrovství světa přímo na hřišti radoval v letech 1958 a 1962, z lavičky pomohl národnímu týmu k triumfu v roce 1970 jako trenér a v roce 1994 coby asistent.

"Nejúspěšnější příběh brazilského fotbalu měl svou poslední kapitolu v sobotu brzy ráno v Riu (de Janeiro)," napsal server deníku O Estado de S. Paulo, podle něhož je Zagallův odkaz nezměrný. Muže, který byl u čtyř z pěti brazilských vítězství na mistrovství světa, označuje za dříče a extrémně takticky vyspělého hráče, který byl později jako trenér schopný motivovat své svěřence i v těch nejtěžších chvílích.

Zagallo, který se narodil 9. srpna 1931, s fotbalem začínal podle brazilských médií stejně jako většina dětí v této latinskoamerické zemi, když si prostě hrál s kamarády na ulici. Jeho první míč mu prý daroval soused, který ho viděl, jak kope do kamínků na chodníku.

Na rozdíl od drtivé většiny ostatních dětí se ale Zagallo postupně vypracoval v součást brazilského národního týmu, který v roce 1958 na mistrovství světa vybojoval své první zlato. O čtyři roky později triumf zopakoval, když ve finále zvítězil nad výběrem Československa.

Jako trenér pak za zlatem v roce 1970 dovedl brazilský výběr, o němž agentura Reuters píše jako o jednom z nejlepších týmů všech dob. V roce 1994 byl při dalším brazilském triumfu asistentem Carlose Alberta Parreiry.

Za Brazílii jako hráč Zagallo nastoupil ve více než 30 zápasech, jako kouč vedl národní mužstvo dokonce ve 154 utkáních. Brazilskou reprezentaci trénoval i během světových šampionátů v roce 1974, kdy Brazilci skončili čtvrtí, a v roce 1998, kdy ve finále prohráli s domácí Francií.

V roce 1997 Zagalla Mezinárodní federace fotbalových historiků a statistiků vyhlásila nejlepším trenérem světa. Pověstná byla jeho sbírka 1500 dresů, které si během své kariéry po zápasech vyměnil s jinými hráči.