Duel Íránu a USA na mistrovství světa v roce 1998 byl už dlouho dopředu označován jako politicky nejnabitější v historii turnaje. Vztahy obou zemí byly v té době pořád ještě velmi napjaté.
Amerika byla v asijské zemi od íránské islámské revoluce považovaná za "říši zla", nábožensky řečeno "velkého satana". Po revoluci v roce 1979 šíitští fundamentalisté obviňovali Američany ze snahy nastolit v Íránu prozápadní monarchii místo teokracie.
Vrcholem krize bylo obsazení ambasády USA v Teheránu a 444 dní dlouhé věznění amerických diplomatů. V osmileté krvavé válce Íránu proti Iráku v 80. letech se zase Amerika postavila na iráckou stranu.
Příkaz z Íránu a bílé růže
A byť byl v Íránu v roce 1997 zvolen liberální ajatolláh Muhammad Chátamí, létaly před fotbalovým zápasem na MS ve Francii ze strany íránské vlády proti Američanům znovu ostré urážky a nepřátelské výroky.
Írán byl v protokolu FIFA při utkání v Lyonu veden jako hostující celek a jeho hráči měli při tradičním začátku vykročit vstříc soupeři a podat mu ruce. Nicméně z nejvyšších vládních míst dorazil příkaz tento klasický akt nedodržet. Jinak by byl tým stažen z turnaje.
"FIFA ale chtěla, aby byl ten zápas hlavně o fotbale. Proto se vymyslel kompromis, proti protokolu vykročili za soupeřem Američané a také s rozhodčími se pořídila společná fotka," popisoval tehdejší zástupce Mezinárodní fotbalové federace Mehrdad Masoudi.
Místo napjaté atmosféry na hřišti byly před utkáním k vidění úsměvy. Američané dokonce dostali od soupeřů kytice bílých růží jako symbol míru. Speciální ceremoniál řídil švýcarský sudí Urs Meier.
"Učinili jsme spoustu kroků, aby se to utkání mohlo hrát. Kvůli různým spekulacím o možných útocích íránských extremistů na americký tým jsme měli obavy z bezpečnosti. Tréninky USA i samotný zápas byly policejně maximálně posíleny," vzpomínal Masoudi.
Utkání se nakonec obešlo bez zvlášť vyostřených situací. Jediné spory měli na tribunách íránští fotbaloví fanoušci s politickými aktivisty. "Bylo tam mnoho lidí s politickými transparenty, hlediště se tak dělilo na dva tábory. Ale díky posíleným ozbrojeným složkám se povedlo zajistit, aby nevnikli na hřiště a nepřerušili zápas," tvrdil funkcionář FIFA.
Řešit jen fotbal byla chyba
Zásluhou dvou účinných brejků uspěli na trávníku Íránci a po výhře 2:1 ještě mohli snít o postupu ze skupiny. Navíc to pro ně tehdy bylo vůbec první vítězství na MS v historii. Jenomže v posledním utkání podlehli Německu a skončili třetí.
Američané nezískali na turnaji ani bod a opouštěli Francii rozčarovaní.
"Íránci využili politického nádechu zápasu ve svůj prospěch. My jsme se soustředili jen na fotbal a dnes už vím, že to byla chyba," postěžoval si s odstupem času tehdejší americký trenér Steve Sampson.
"Teď bych hráče naladil na politickou notu. Íránský režim uškodil tolika Američanům, mohli jsme tehdy hrát za ně," zmiňoval Sampson.
Dvojí motivace pro Íránce
Naproti tomu fotbalisté Íránu měli být před odletem na šampionát v kontaktu s rodinami válečných obětí a mělo jim být důrazně řečeno, jak důležité je proti USA uspět. Sampson navíc přišel s tvrzením, že přímo v dějišti turnaje čelila íránská reprezentace dokonce výhrůžkám.
"Íránský trenér Džalal Talebí se mi později svěřil, že o přestávce přišli do šatny vládní zástupci a zabavili hráčům pasy. Bylo jim řečeno, že pokud USA neporazí, nebudou v Íránu vítáni," řekl Sampson v rozhovoru pro Time. Talebí na žádost redakce o vyjádření nereagoval.
A tak zatímco američtí hráči mluvili po prohře o fiasku a ostudě, Íránci doma vyrazili do ulic. S vlajkami bouřlivě oslavovali velké vítězství.
Podobně jako před čtyřmi dny slavili výhru 2:0 nad Walesem. Ta dala íránským fotbalistům po úvodní těžké porážce 2:6 s Anglií příležitost postoupit do osmifinále katarského šampionátu. Poprvé v dějinách.
Protesty a Queirozova role
Také letos poutá Írán na MS pozornost nejen kvůli fotbalu. V zemi přes dva měsíce bují velké protivládní protesty, které odstartovaly po smrti Mahsy Amíníové, vězněné kvůli porušení nařízení o povinném hidžábu.
V souvislosti s demonstracemi byl zadržen v Íránu známý fotbalista Voria Ghafourí. Jiné legendě, Alimu Daeímu, který až do loňského roku hájil světový rekord v počtu reprezentačních gólů (109), sebrali pas.
Washington uvalil na Írán kvůli represím proti protestům sankce. Do toho asijská země dráždí podporou Ruska, kterému dodává zbraně k válce na Ukrajině.
Že reprezentačním fotbalistům není dění v jejich zemi lhostejné, to dali dostatečně najevo před utkáním proti Anglii. Svůj protest proti režimu prezentovali tím, že nezpívali státní hymnu.
Po utkání s Walesem portugalský trenér Íránců Carlos Queiroz zase emotivně vzkazoval, že je to vítězství pro íránský lid. Mimochodem, právě Queiroz po americkém neúspěchu v roce 1998 vypracoval obsáhlou studii, jež měla USA dovést k triumfu na MS 2010.
Nepovedlo se, Američané tam skončili v osmifinále.
To Queiroz nyní vede Írán už na třetím světovém šampionátu a zápas proti "velkému satanovi" má letos poněkud odlišné konotace než v roce 1998. Vzhledem k politickým otázkám i vzhledem ke sportovní stránce věci.
Írán a USA se totiž od 20 hodin utkají v klíčové bitvě o postup. Američané mají ve skupině B na kontě dva body a bezpodmínečně musí vyhrát. Zato Íráncům se třemi body by mohla stačit i remíza. Za předpokladu, že vedoucí Angličané neprohrají s Walesem.
Utkání můžete sledovat v online přenosu deníku Aktuálně.cz.
