Moskva (od našeho zpravodaje) - Pouze na lavičce začínal záložník Lukáš Zelenka v roce 2001 zápas základní skupiny fotbalové Ligy mistrů, který Sparta odehrála na stadionu Lužniki v Moskvě. Na hřiště se dostal až po hodině hry.
"Hráli jsme v říjnu, byla už hrozná zima. Byl jsem na lavici, pak jsem šel do hry úplně zmrzlej. Bylo možná patnáct pod nulou. Navíc jsme hráli na přírodní trávě, hřiště bylo napůl kluziště. Blázinec," vzpomíná nyní osmatřicetiletý Zelenka na moskevské útrapy.
Ani zchátralé město a neustálý policejní dohled v něm příznivé stopy nezanechaly. "Musím říct, že jsem měl z návratu do Moskvy obavy," dodává.
Zvlášť, když s sebou vzal dvanáctiletého syna Adama. Ten společně s Jakubem Macákem reprezentoval Českou republiku v globálním turnaji Football for Friendship, který se v Moskvě konal těsně před zahájením světového šampionátu.
Sociální projekt dává dohromady děti z neuvěřitelných 211 zemí světa, své vlajky si k fotbalovému stadionu nesly například výpravy z Galapág nebo ze Svatého Vincence a Grenadiny.
"Akce je pod záštitou fotbalu, s akcentem na sociální cítění. Přátelství, úctu, respekt. Týmy jsou namíchané, mají svého edukátora. Je tu spousta lidí z Afriky, z malých států, ostrovů. Člověk je sleduje, jak jsou nadšení," popisuje Zelenka.
"Spousta dětí nejsou fotbalisté, týmy jsou mixované. Hrají třeba i mladí novináři. Turnaj není prvotně o fotbale… Účastníci mezi sebou komunikují v angličtině, na pokojích spolu spí děti různých národností. Rodiče se k nim téměř nedostanou, jen ráno a večer," dodává mistr Evropy do 21 let z roku 2002.
Nezapomenutelným bonusem pro všechny malé fotbalisty a fotbalistky bude účast na zahajovacím zápase fotbalového šampionátu mezi Ruskem a Saúdskou Arábií. Dvaatřicet z nich bude mít dokonce tu možnost, že ponesou vlajky účastnických států při zahajovacím ceremoniálu.
V hledišti usedne i Zelenka. Tím ovšem jeho ruská mise skončí, na další zápasy se už podívat nepojede. "Za svoji kariéru jsem se nacestoval dost," mávne rukou.
Moskvu si už prošel. A nestačil se divit. "Před sedmnácti lety jsme bydleli u Rudého náměstí, tak jsme se tam byli podívat. Kreml vypadá pořád stejně, je stejně červený," směje se. "Ale Moskva, to už je jiné kafe," uznává.
