Pozvalo vás vedení Ferencvárose osobně jako svého bývalého hráče na první střetnutí se Slavií, které se hrálo minulý týden v Budapešti?
Nijak jsem o to neusiloval. Napadlo mě to, kontakty v klubu ještě mám, jednoho Slováka. Ale pracovní vytížení mi nedovolilo o tom uvažovat. Přiznávám, že jsem zápas v přímém přesnou ani neviděl.
Jak jste si ho mohl nechat ujít?
Nemám O2.
A v Plzni by se nenašlo společenské zařízení, kde by se dal na velkoplošné obrazovce sledovat?
Hospod je spousty, v tom by problém nebyl, ale byl jsem v práci. Dělám v kraji dopravní značení, musel jsem bohužel večer do práce. Utkání jsem nestíhal. Pochopitelně jsem si pak na internetu všechny důležité momenty prohlédl.
Slavia podlehla 0:2, duel ovlivnil kuriózní první gól. Co jste mu říkal?
Neuvěřitelné! Něco takového se jen tak nepřihodí. Ale i takové góly padají, po velkých chybách. Teď ji bohužel vyrobil slávistický brankář. Ale je to jenom poločas, tedy první utkání, v silách Slavie je všechno otočit.
Hodně se probírají zaváhání v obraně. Ale co říkáte jako bývalý reprezentační útočník ofenzivní části její hry?
Gól nedali, to je do odvety starost. Něco lítalo vedle, moc velkých šancí neměli. Jednou šel Schranz ze strany a brankář to chytil, pak ta tyčka. Avšak v takových zápasech se jich málokdy urodí víc, když se naskytnou, musíte je využít. Jinak na mezinárodní scéně moc úspěšní být nemůžete. Jen se obávám, aby se to doma nestalo Slavii znovu. Musí být produktivnější.
Chtělo by to nějakého bombarďáka, třeba Roberta Vágnera…
To ne, spíš Milana Škodu. Já žádný velký střelec nebyl.
Hrával jste za Ferencváros. Využilo vedení Slavie či dokonce trenér Jindřich Trpišovský vašich zkušeností k předání nějakých informací?
Už je to patnáct let, co jsem v Budapešti hrál, moje poznatky nemají valnou cenu, současný kádr vůbec neznám. Slavia má navíc dostatečně vyspělý realizák, aby si je sehnal. Volal mi jen nějaký pán, jméno jsem zapomněl, který má na starosti slávistickou historii. K zápasu by však moje využití platné nebylo.
Jak vlastně vzpomínáte na své angažmá v Maďarsku?
Já proti nim nemůžu říct jediné špatné slovo. V poslední době se maďarský fotbal zvedá. Viděli jsme to na mistrovství Evropy, kde proti silným soupeřům hráli vyrovnaná utkání. A stačilo málo a postoupili přes Němce dál. Rovněž kluby lezou pomalu nahoru, Ferencváros hrál minulý ročník základní skupinu Ligu mistrů, má krásný nový stadion. Dokud bude u vlády premiér Orbán, do fotbalu státní peníze půjdou.
Jak jste se tehdy domlouval?
Z maďarštiny jsem pochytil jen málo slov, ale měl jsem výhodu, že se mnou byli v týmu Slováci, třeba Marek Penksa. Navíc tam působil německý trenér a já před tím hrál v Německu. Pak přišel Luboš Kozel a přešli jsme na češtinu. Když jsem něco nevěděl, tak mi to vždycky někdo přeložil.
Pro vaši generaci byla ve Slavii Liga mistrů prokletá. Vzpomínáte si na marné pokusy projít do této luxusní společnosti? Straší vás pořád?
Je to pryč, nic se vrátit nedá. Byla to ale několikrát obrovská smůla. Po mistrovském titulu v roce 1996 jsme slízli od Grasshoppers Curych pět gólů. Nejblíže jsme byli Lize mistrů proti Šachtaru Doněck, na jeho půdě jsme vyhráli (ročník 2000/2001). Doma, tedy na Strahově, jsme to však nedotáhli. Vždycky nás to semlelo. Teď je naštěstí postupový klíč jiný, existuje mistrovská a nemistrovská část, pro českého šampiona je to trošku snazší. Ale pořád to není jednoduché.
Slavia v lize nyní válí. Těší vás to?
Všechno sleduju. Co před několik lety dokázala Plzeň, teď převzala Slavia. Hraje náročný fotbal, daří se jí i v evropských pohárech. Na české poměry určitě nadstandardní mužstvo.
Jste rozený Plzeňák, který se do reprezentačního dresu vyšvihl ve Slavii. Upřímně - komu fandíte?
Už jste to řekl - jsem rozený Plzeňák. Žiju tady. Na Slavii mám nádherné vzpomínky, když bude hrát s kýmkoli jiným, budu jí přát. Ale ve vzájemném souboji fandím Plzni.
Na odvetu už si čas nejdete?
Jsem pozvaný a neměl bych na stadionu chybět.
Věříte, že Slavia nakonec postoupí?
Věřím, proč by nemohla. Vstřelit v každém poločase jeden gól, i víc, to je v jejích silách.
