Barcelona - Po roce jsou tu znovu semifinálová utkání fotbalové Ligy mistrů. Složením zemí jako by z oka vypadla loňským zápasům. Pravda, Liverpool letos nahradí Arsenal. Ale jinak jsou účastníci na vlas stejní.
I letos víme jistě, že si finále zahraje jeden z anglických týmů - buď Arsenal, nebo Manchester.
A v bitvě o prestižní trofej může dojít k opakování loňské situace, tentokráte ovšem musí londýnská Chelsea uspět proti Barceloně, což nebude lehké vzhledem k momentální střelecké formě katalánského celku.
Čtěte dále: Anglie vládne: V semifinále LM je Manchester i Arsenal
Nabízí se otázka: "Opravdu je anglická Premier League o takový kus vpředu, že ji za poslední dva roky jen zpovzdálí dokáže sledovat pouze španělská La liga?"
A zkusme si otázku zjednodušit: "Jsou to opravdu jenom Angličané a Španělé, kteří hrají kvalitní kopanou?"
Stačí se podívat na jednotlivé soupisky a dojdeme k zajímavým údajům.
I zástupce České republiky
Ostrovní fotbal má v semifinále celkem tři vlastní týmy. Avšak Angličanů, kteří zde hrají, je pouze jednadvacet a do tohoto počtu jsou započítáni i náhradníci.
Není překvapením, že se to v těchto týmech jen hemží Francouzi, kterých je přesně jedenáct. Po devíti hráčích hrají Portugalci a Brazilci. Celkem by do průběhu semifinále mohli vyběhnout hráči podle soupisek ze 33 zemí Českou republiku - zásluhou Petra Čecha - nevyjímaje.
Čtěte také:
Angličané: Čech nebyl hrdinou. Neomylný? To je omyl
Divoká remíza 4:4. Chelsea slaví, ač Čech chyboval
Zajímavý je také výskyt reprezentantů v těchto týmech. Z celkového počtu 109 hráčů (sestavy i lavičky) hraje 81 z nich ve svých zemích v reprezentaci. Například všichni Francouzi, kteří v těchto klubech hrají, jsou zároveň spoluhráči v reprezentaci.
Ovšem zmínili jsme počet 33 zemí, který však odpovídá soupisce. Pravidla však přece jenom toto číslo snižují na 32.
Například útočník Arsenalu Rus Andrej Aršavin nemůže za nynější klub nastupovat v zápasech Ligy mistrů, protože tuto soutěž již letos hrál v Zenitu Petrohrad. Ve stejné situaci je také Srb Zoran Tošič v Manchesteru (Partizan Bělehrad).
Nejvíce hráčů z vlastní země má sice Manchester United, celkem třináct Angličanů, ale zároveň má také nejširší soupisku (celkovou) s 32 hráči. Za Barcelonu hraje "jen" jedenáct Španělů, zato ale tvoří skoro polovinu soupisky, která čítá 24 hráčů.
Můžou za to asi cizí trenéři
Zajímavá je situace jak u tradičně kosmopolitního Arsenalu, tak u Chelsea.
V obou klubech hraje více hráčů z jiné země než Angličanů. Na Emirates Stadium je to šest Francouzů oproti třem Angličanům - kanonýři se již dříve stali prvním týmem Premier League, který nastoupil, aniž by měl v sestavě Angličana.
Za Chelsea zase hraje šest Portugalců oproti pěti Angličanům.
Na národním/mezinárodním složení zřejmě závisí i národnost trenérů.
Zatímco v prvně jmenovaných týmech působí domácí trenéři, Arsenal vede Francouz Arséne Wenger a portugalskou kolonii má na svědomí bývalý trenér Chelsea Portugalec José Mourinho.
Dosavadní příklady jenom dokládají současný trend, kdy nejsou týmy omezeny výraznými kvótami a mohou tak nakoupit kteréhokoliv hráče z kterékoliv země.
Tím sice podle kritiků mohou utrpět národní mužstva daných států, ale zato fanoušci jednotlivých týmů mohou díky tomu sledovat o to kvalitnější fotbal v rámci Premier League, potažmo La Ligy.
