Podle něj platí stará otřepená fotbalová pravda, že to často nebývá ten tým, který předvádí nejlepší hru. Hledá proto jiné důvody, které by měly Francii, Itálii, Německo či Portugalsko vyzdvihnout až na fotbalový trůn.
Německo by se zotavilo z deprese
Co se týče pořadatelské země, ta se od začátku turnaje ponořila do velké fotbalové euforie a zápas od zápasu zde roste nadšení. Podle Amiese se totiž ukazuje, že Klinsmannův výběr není velkým rizikem, jak se před šampionátem soudilo.
Nyní Německo kolektivně věří v mistrovský titul. Tato víra prý spojila celý národ napříč vrstvami i etniky.
Úspěšný šampionát navíc podle Deutshe Welle nepomáhá jen uvnitř země, ale i navenek, neboť vytváří Němcům lepší image, než tu, která jim byla dlouho přisuzována - mdlých lidí bez humoru, milujících akorát tak pivo a párky. V těchto týdnech se prý ukázali jako milí, přátelští a pohostinští.
Autor tudíž soudí, že by Německo mělo zvítězit proto, aby se zbavilo kolektivní deprese a společnost se zotavila. Jak se ukazuje, fotbal má na ni blahodárný vliv.
Itálie by důkladně očistila fotbal
Triumf Itálie by byl podle Amiese kuriozní. Stala by se pravděpodobně první zemí, jež by zvítězila v den, kdy by soud vynesl rozsudek, že její hra je prolezlá korupcí. Fotbal v zemi mistrů světa by se ocitl v propasti, posunul by se o dekádu nazpět.
Pro Italy je mnohdy fotbal vším, žije jím celý národ. Aféra by mohla zemi na dlouhá léta uvrhnou do smutku a zmaru.
Ovšem "kdyby reprezentace vyhrála světový šampionát, lidé by důrazně požadovali, aby byla hra očištěna od těch, kteří ji zatáhli do bahna", soudí Deutsche Welle. Italský úspěch na MS by mohl být oním hybatelem, jenž by přiměl zemi důkladně fotbal očistit. Z tohoto důvodu by tedy měla vyhrát Itálie.
Francie by zamezila nástupu krajní pravice
Titul mistrů světa z roku 1998 vnímala Francie i jako důkaz úspěšné integrace lidí z nejrůznějších koutů světa. Vždyť francouzský vítězný tým byl posbírán z hráčů s rozmanitým původem.
Mnoho měsíců se podle Nicka Amiese Francie vezla na vlně národní jednoty. Brzy se však ukázalo, že fotbalový triumf pouze dočasně překryl stále existující trhlinu ve francouzském integračním experimentu.
Německý novinář pokračuje srovnáním se současnou sociálněpolitickou situací. Minulý rok zasáhly Francii výtržnosti přistěhovalců, letos to zase byly studentské protesty. "Bouře zatím utichly, zdroje nespokojenosti však zůstávají," soudí Amies.
Úspěch z roku 1998 podle něj sice ukázal, že není všelékem na společenské nemoci, nicméně nabídne určitou pomoc a úlevu.
V roce, kdy Francii čekají prezidentské volby, získává stále více příznivců představitel krajní pravice Jean Marie Le Pen. Multikulturní národní reprezentace ověnčená mistrovským titulem by mohla znamenat důležitou protiváhu a mohla by inspirovat celý národ. Z tohoto důvodu by podle článku Deutsche Welle měla vyhrát Francie.
Portugalsko by donutilo zachránit fotbal od jemu podobných
Vítězství Portugalska by prý zase přineslo naději všem podobným týmům, které nepatří mezi elitní společnost favoritů turnaje a s nimiž se nepočítá.
Nick Amies ovšem rovněž míní, že portugalský triumf by především znamenal vítězství simulace a cynismu. Žádný jiný tým na tomto šampionátu prý nebalamutil rozhodčí a nezastrašoval protivníky tolik, jako Portugalsko.
Pakliže by tedy měli zvítězit Portugalci, tak snad jedině proto, aby otřásli vládnoucími fotbalovými orgány a přiměli je jednat. Musely by přepsat pravidla tak, aby bylo jasně řečeno, co je nepřípustné a aby zamezily stále více se vzmáhajícímu ničení kdysi tak krásné hry.
