reklama
 
 

Češi v Oslo: Zívačka, nezájem. Tohle nebyl tým, natož reprezentační. A Jarolíma ani nemá kdo vyhodit

12. 6. 2017 12:00
Reálně uchopitelná šance fotbalové reprezentace postoupit na MS 2018 je po remíze v Norsku patrně pryč. Tým podal v Oslo pouze vlažný výkon, zklamal.

Glosář - Život reprezentačního trenéra ve fotbale je vlastně jeden z nejtěžších. Když se to vezme kolem a kolem, tak se po vás v horizontu vaší půlroční práce chce, abyste kromě výletu do San Marina a dvou dalších "přáteláků" zvládl vlastně jeden jediný zápas.

A pokud možno vyhrál v Norsku, které je na tom v kvalifikační skupině MS 2018 ještě hůř než vy, protože zatím dokázalo bodovat jen se San Marinem.

Cíl vyhrát v Norsku byl přitom celkem nutnost. Stačilo vzít si tužku a papír, chvíli koumat a pak zjistit, že jinudy už cesta do baráže asi nepovede, když už si Češi vstup do kvalifikace pokaňhali tolika remízami.

Takže se na to těch sedm měsíců koncentrujete… Pak ten zápas přijde… A nevím, jak Karlu Jarolímovi, ale mně by tedy přišlo sakra frustrující, kdyby měl středobod mého půlročního úsilí dopadnout zrovna takhle.

Ano, jistěže se ve fotbale může stát, že neuhrajete výsledek, jaký jste si vysnili. Je to sport. Problém bych ale viděl v tom, že když domácí tým srovnal v 56. minutě stav utkání na (konečných) 1:1, čekalo by se, že se tedy hosté ve zbývající půlhodině o zbytek své reálné šance na kvalifikační baráž na hřišti ještě nějak porvou.

Jenže ono ne. Prostě to tak nějak bez valnějšího zájmu a záchvěvu nejmenší snahy, jak to říct…, doabsolvovali. No a pak byl konec.

Může se stát - a také se to stalo -, že trenér absolutně netrefí sestavu. Že největšími propadáky na place jsou nejzkušenější borci, na kterých by to mělo stát, zde pánové Dočkal, který byl na vystřídání po 10 minutách, a přesto si na trávníku doslova prozoufal celých 90 minut, a kapitán Sivok, který ve spolupráci se stoperským kolegou Brabcem servíroval Norům gólové příležitosti na stříbrném podnose, když sami by se na ně nejspíš nezmohli. Nebýt výtečného brankáře Vaclíka, mohlo být i mnohem hůř.

Nemá to mozek, plíce ani srdce. To ani není tým

Ale ta deprese z druhé půle, kdy vlastně nikdo v českém dresu neprojevil větší zájem se zápasem a touhle kvalifikací ještě něco málo udělat, byla opravdu zdrcující.

Projevilo se, že navzdory desítkám rozhovorů, jak se o to udržení barážové naděje pojedou do Norska poprat, vlastně už reprezentanti nějaké sny o mistrovství světa ve skutečnosti dávno zabalili. Neměli nejmenší víru v sebe sama a v té poslední půlhodince se bohužel naprosto odmaskovali.

Tým bez osobnosti i skutečné vzájemné pospolitosti, tým, který v Norsku neměl mozek, plíce a hlavně společné srdce. S takovou genetickou výbavou je předurčen k neúspěchu, bohužel.

O to trapněji zněly tentokrát pozápasové pindy, že ještě nějaká šance stále zbývá, takže příště už se o ni prý porvou. Tak určitě… Svou reálnou šanci ještě něco s osudem týmu udělat na stadionu v Oslo div neprozívali.

Ano, výmluv či snad polehčujících okolností najdeme klidně milion. Nešťastný červnový termín, takový přílepek za sezonou, kdy už jste myšlenkami s rodinou v Karibiku, řešíte další angažmá, jste už za celý ten rok unavení na těle i na duchu. Navíc některým sezona skončila už dřív, jiným později. To ale v této fázi sezony řeší všechny týmy, kterým ještě kalendář tenhle reprezentační termín nadělil.

Ještě pondělní přátelský zápas v Belgii přitom i Čechům vyslal řadu pozitivních signálů. Navzdory prohře 1:2 tam ukázali, že jsou schopní konfrontovat se s kvalitním soupeřem v jeho tempu a realizovat přitom i efektivní moderní akce.

Půl planety šílí ze Schicka. U Jarolíma je to náhradník

Jenže to byla generálka. A v hlavním představení už ze vší té moderny nezbylo prakticky nic. Ono abyste mohl přidávat nějakou nadstavbu, musí jí předcházet bytelný základ. A ten se tentokrát totálně hroutil, protože - jak už tu padlo - strašidelný výkon podala stoperská dvojice Brabec-Sivok. A totálně vázla i rozehrávka ve středu pole, což padá na hlavu nejen Dočkalovi.

Půlka planety se může zbláznit z perspektivy mladíka jménem Patrik Schick. No tak si ho Karel Jarolím na lavičce v Norsku pěkně pošetřil. Asi už na příští kvalifikaci. Fajn, dal přednost variantě s rvavějším Krmenčíkem a zahuštěnějším středem pole. Třeba by to se Schickem vypadalo trochu jinak, to nevíme.

Ale poté, co jsme viděli, jakou herní a hlavně mentální nicotu předvedla zúčastněná skupinka osob, v danou chvíli rozhodně nepříliš hodná označení český národní tým, je vlastně skoro zbytečné řešit, jestli se tam zrovna motal Petr, nebo Pavel.

Fotbal je skládačka o milionech dílků. A jeden z nich se jmenuje Miroslav Pelta, dnes už bývalý předseda Fotbalové asociace ČR. I to, že kvůli známým událostem kolem svého obvinění, vazebního stíhání a výsledné rezignaci na svou funkci v Oslu chyběl, jistě nějakou roli hrálo.

Je celkem jedno, jestli šel mužstvo před utkáním pozdravit místopředseda Zlámal, generální sekretář Řepka, nebo tam nešel nikdo. Mužstvo cítí, jestli za ním přijde boss a spoluvytvoří tak vyladění předzápasové nálady a atmosféry. Tentokrát šéf nepřišel.

Asociace předsedu nemá a ještě zhruba půl roku ho mít nebude. Takže Karla Jarolíma za jeho totální selhání ani nemá kdo vyhodit. A v dané ekonomické situaci peníze na angažování nového a dovyplácení stávajícího trenéra prostě nejsou, takže po této rychlé úvaze lze vycházet z předpokladu, že Jarolím bude pokračovat.

Severní Irsko předehnat lze. Ale bodů je málo

Řekněme si na rovinu, že veškeré perspektivy směrem k MS 2018 už opravdu stojí za starou belu. Za přímým postupem z prvního místa cílí Německo, vstupenkou do baráže může (a také nemusí být) druhá příčka. Tu drží se čtyřbodovým náskokem na Čechy tým Severního Irska, který v sobotu v nastaveném čase vyhrál i v Ázerbájdžánu, čímž dal českým šancím další tvrdý direkt.

Aby Češi ještě šli před Severní Irsko, museli by ve zbývajících 4 zápasech získat o 5 bodů víc než ostrovní celek. Nebo o 4 body více, ale oproti současnému stavu si přitom významně vylepšit celkové skóre ve skupině, to má nyní Severní Irsko +9, Češi +4.

Češi hrají s Německem, v Severním Irsku, v Ázerbájdžánu a se San Marinem. Mužstvo Severního Irska jede do San Marina, hostí Čechy, Německo a končí v Norsku.

To všechno by z českého pohledu mohlo být v případě výhry Jarolímova týmu v Belfastu teoreticky ještě nějak řešitelné. Jenže je tu ještě jedno ale…

Kvalifikačních skupin je 9 a míst v baráži 8. Nejslabší dostane padáka, a při srovnávání "druhých" z konečných tabulek jednotlivých skupin se nebudou započítávat výsledky uhrané s největšími outsidery z posledních míst.

Když tuhle redukci provedeme podle aktuálního stavu, zjistíme, že týmy na druhých místech mají po tomto odpočtu 9 či 10 bodů. Pozadu zůstává jen Černá Hora se 7 body. Česko by jich nyní do tohoto srovnání mohlo nabídnout 6.

Nadějným "lvíčatům" otevřte dveře dokořán

Matematicky je jistě možné všechno, tedy předehnat tým Severního Irska a s největší dopomocí fotbalových bohů a souhry mnoha výsledků a náhod případně ještě najít někoho, kdo by měl na druhém místě tabulky bodů ještě míň.

Nabízí se ale otázka, jestli by si něco takového mužstvo, jež jsme viděli v Norsku, jakkoli zasloužilo. Ukázalo tam, že o nějaké mistrovství světa vlastně ani nestojí. I to je, bohužel, cenná informace. Teď ještě jak s ní naložit.

Podzimního programu už je třeba využít k definitivnímu omlazení mužstva. Věřme, že budoucnost bude patřit Schickovi, Janktovi či Barákovi, že se svou šanci budou aktivně ucházet i další borci z nadějné "21", že kupříkladu na pozicích stoperů vyrostou Pokorný a Kalas.

A hlavně, že se uvnitř národního týmu vedle síly a sebevědomí znovu oživí i jeho planoucí srdce. V Norsku se jeho puls naprosto vytratil.

Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz

autor: Luděk Mádl | 12. 6. 2017 12:00

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama