Osm let působil v Německu, v jednom týmu si zahrál s Raúlem nebo Manuelem Neuerem, jako hráč poznal atmosféru zápasů na mistrovství světa. V reprezentačním dresu odkopal téměř sedmatřicet zápasů a vstřelil čtyři góly.
Pro Slováky je ale Erik Jendrišek pořád hlavně tím, kdo před deseti lety rozhodl federální derby v Praze, tím, kdo slovenskou reprezentaci nasměroval poprvé v historii na světový šampionát v Jihoafrické republice. A co víc: na úkor českého týmu.
"Na Slovensku je moje jméno spojováno pouze s tímhle gólem, i když jsem v reprezentaci odehrál téměř čtyřicet zápasů. Jasně, byla to životní trefa. Zapsala se do historie. Možná je ale tak trochu na škodu, že si mě lidé pamatují jen kvůli tomu," říká čtyřiatřicetiletý střelec v rozhovoru pro deník SME.sk.
Má pravdu v tom, že symbolizovat jeho kariéru jediným gólem je chyba. Jendrišek toho má za sebou daleko víc. Jméno si udělal nejen v Německu, ale také v Polsku nebo teď v Řecku, zážitků má kupu. Až se jednou rozhodne psát svou biografii, bude z ní pořádná bichle.
A chybět v ní určitě nebude jméno Felixe Magatha, skvělého trenéra a proslaveného despoty, se kterým se setkal během angažmá v bundesligovém Schalke. "Byl tvrdý, celkově zvláštní typ trenéra. Také se mu říkalo Saddám," usměje se útočník.
"Stávalo se, že s ním člověk mluvil, čekal na odpověď, ale ta nepřišla. Někdy se s ním opravdu těžce komunikovalo a tréninky byly velmi náročné. Zažil jsem, že jsme měli den volna, ale Magath nechal běhat Raúla sprinty do kopce," dodává Jendrišek.
Zatímco k trenérovi si hráči hledali přístup velmi komplikovaně, mezi sebou prý měli vztahy skvělé. A to se tehdy v Schalke sešly takové hvězdy, jako je Manuel Neuer, Ivan Rakitič nebo zmiňovaný Raúl González, trojnásobný vítěz Ligy mistrů s Realem Madrid.
"Byli to normální borci. Takoví, jako jsou u nás v repre, ve Spartaku Trnava nebo ve Slovanu Bratislava. Neměli žádné hvězdné manýry. Když jsme postoupili ze skupiny Ligy mistrů, všichni jsme si šli sednout na pivo. A Raúl mi vyprávěl příběhy, jak Steve McManaman (bývalý anglický reprezentant) dokázal během angažmá v Realu Madrid vypít za jeden večer pětadvacet piv," vzpomíná Jendrišek.
Zatímco v Schalke vládl tvrdou rukou Felix Magath, v jiných klubech byla atmosféra uvolněnější. Třeba v Hannoveru, kam čerstvý slovenský šampion přestoupil v devatenácti letech.
"A hned mi noví spoluhráči natřeli slipy hřejivým krémem. Bylo to fakt nepříjemné, ale za každou cenu jsem se snažil vydržet, aby to na mně nebylo poznat. Nechtěl jsem jim udělat radost, vydržel jsem to až domů. Ale mám pocit, že se stejně velmi dobře bavili."
Různé legrácky a šťouchance jsou klasikou i ve slovenském národním týmu. Proto také na jednom srazu Jan Ďurica nepanikařil, když z parkoviště přes noc zmizelo jeho nové auto.
"Ze začátku si myslel, že je to fór a pořád na nás dorážel, že jsme mu ho přeparkovali. Jenže fór to nebyl, fakt mu ho někdo ukradl. A Jano musel vyhlásit pátrání po autě," popisuje Jendrišek.
