Co musí čeští reprezentanti proti Anglii udělat pro úspěšný výsledek?
Všichni hráči, kteří nastoupí, musí od první do poslední minuty podat výjimečný výkon, vydat ze sebe maximum. Angličané jsou hlavně v domácím prostředí a v nádherné atmosféře velice těžkým soupeřem. Pro každého českého hráče bylo vždy svátkem hrát v tomto fotbalovém chrámu a jistě to platí i pro současnou generaci.
Osm let jste byl v roli pravého obránce klíčovým hráčem reprezentace, zahrál jste si na dvou evropských a jednom světovém šampionátu. V čem je dnešní český tým jiný?
Nechci srovnávat mužstva, která od sebe dělí deset až patnáct let. Jeden rozdíl je však markantní. Já měl obrovské štěstí, že tehdy byli mými spoluhráči Nedvěd, Rosický, Poborský, Šmicer, Koller, Jankulovski a další vynikající fotbalisté, kteří se prosadili i v renomovaných evropských klubech. Dnes tyto osobnosti v potřebném množství národnímu mužstvu chybějí.
Vy jste první zahraniční zkušenosti sbíral v Ajaxu Amsterdam. Jak bylo složité se prosadit?
Základy jsem získal v letech 2000 - 2003 v tehdy mistrovské Spartě, odehráli jsme spoustu utkání v Lize mistrů. V Ajaxu byl pro mě začátek trochu složitější, asi jako pro každého, kdo poprvé začne žít v zahraničí. Pak ale přišla krásná léta, jedno období jsem byl dokonce kapitánem. Hned první rok jsem tam slavil titul, další zápasy na evropské scéně a vedle výborných spoluhráčů jsem získával další zkušenosti.
A přišel další krok, přestup do Juventusu Turín…
Splnilo se mi vytoužené angažmá, mé dávné přání zahrát si v italské lize. Zase to zpočátku nebylo pro mě jednoduché, nechyběly ani některé problémy, ale převažovaly krásné zápasy, výborná forma a tedy i spokojenost.
Jednu sezonu jste strávil ve zmiňovaném Fulhamu. Jaká byla?
Poslední rok v Juventusu už jsem nebyl zápasově plně vytížený a chtěl jsem ještě poznat anglickou ligu, tamější mentalitu lidí a způsob hry. Postihlo mě však vážné zranění kolena, po jeho vyléčení další zdravotní problémy, takže koncem roku 2012 jsem svoji hráčskou kariéru uzavřel a vydal se po manažerské dráze.
Sledujete pořád aspoň na dálku zápasy Ajaxu a Juventusu v Lize mistrů?
Samozřejmě! Nedávnou výhru Ajaxu 4:1 v Madridu proti Realu považuju za fantazii. Jejich výchova talentovaných fotbalistů od akademie až do prvního mužstva přináší ovoce. Tito mladíci však mají možnost sbírat zkušenosti od zkušených spoluhráčů a touto cestou se dojde k potřebné kvalitě. Stejně tak mě potěšil Juventus, který výhrou 3:0 nad Atletikem Madrid otočil po předchozí porážce 0:2 skóre ve svůj prospěch.
Mluvil jste o funkcionářské dráze. Jak jste spokojen s výkony vašeho Zlína a s nově vzniklou nadstavbou ve fotbalové lize?
Pokud se nám v bodově vyrovnané bitvě podaří protlačit se do elitní šestky, tak to budu považovat za úspěch. A pokud jde o nadstavbu, tak tento systém bude možné hodnotit až po skončení sezony. Zatím se zdá, že by mohla být pro fanoušky zajímavá.
Už jste se zmínil o svém období ve Spartě. Co říkáte jejím letošním výkonům a výsledkům?
Jsem rád, že se jí daří, vždyť zvítězila ve všech šesti jarních střetnutích. Důležitou zimní změnou bylo jmenování Tomáše Rosického sportovním ředitelem. Teď je ještě potřeba, aby byla úspěšná i na evropské scéně. A zase - jako za mých sparťanských časů - měřila své síly s Arsenalem, Laziem Řím, Bayernem Mnichov Realem Madrid, Portem, Feyenoordem Rotterdam a dalšími evropskými velkokluby. Je to důležité pro hráče, klub, fanoušky a vlastně pro celou ligu, která je tím atraktivnější.
