Glosář - Přesně za týden, v pondělí 13. června v 15 hodin odpoledne, nastoupí česká fotbalová reprezentace v Toulouse ke svému prvnímu utkání na Euru 2016. Soupeře všichni znáte, bude jím tým Španělska, obhájce trofeje.

Co se týče Vrbova týmu, do Francie nejspíš odletí v lehkém zadumání. Porážka 1:2 v domácí generálce s Jižní Koreou přeci takový ten povinný fanfarónský optimismus trochu zchladí.

Ale o výsledky až tolik nejde, tedy v přípravě ne. Herní trénink s Maltou (6:0) neberme vážně. Pocit ze zápasu s Ruskem nám vylepšil vítězný gól Necida v 90. minutě, nicméně mějme stále na paměti, že by bylo chybou tuto výhru jakkoli přeceňovat, stejně jako se hroutit z porážky s Korejci (1:2).

Podstatná je hra, příslušné automatismy, vytříbenost a zároveň možná variabilita základní sestavy. Upřímně řečeno, osobně jsem si myslel, že při bilancování těchto faktorů bude tým v této fázi, tedy týden před vstupem do turnaje, výrazně dál.

Fanoušci primárně řeší složení základní sestavy, trenéři jistě jakbysmet. Několik málo chlapíků si výkony o sestavu pro Euro hlasitě říká, třeba Skalák zahrál v neděli dobře. Mnozí jiní si ale v odehraných generálkách pod sebou spíš podřezávali větev. Třeba na Pavelkovy šance na základní sestavu už bych po vystoupení v Edenu, když ani to innsbrucké nebylo bůhvíco, příliš nesázel.

V základech stavby chybí cihly

Jenže podstatu bych viděl trochu jinde než ve jménech. Na můj vkus je hra českého celku zatím příliš syrová. Na to, že velká část týmu byla pohromadě už plných 20 dní.

O čem mluvím, když zmiňuji "syrovost"? Přesně o tom, co nakousl třeba už Tomáš Rosický po zápase s Ruskem. "Máme tam dobré věci, ale i některé opravdu strašné. Nejsme pod tlakem, přesto je tam špatná rozehrávka a následná ztráta. To jsou dvě obrovské chyby najednou, které se nám nesmějí stávat, jinak za to budeme pykat," zmiňoval v Innsbrucku kapitán týmu.

Jenže v Edenu se dělo totéž jako přes kopírák. U prvního gólu sice většina fanoušků řeší, jestli ten trestný kop Čech mohl či nemohl chytat, jenže podstata problému byla jinde. V tom, že Češi ztratili balon metr dva za korejskou šestnáctkou a následoval kolmý útok soupeře přes celé hřiště, který musel Gebre Selassie řešit faulem kousek za českou šestnáctkou. (A dostal za to svou první žlutou kartu v utkání.)

Chyba spočívala nejen v tom, že útočící Češi ztratili balon, ale také v tom, jak byli v danou chvíli domácí hráči rozmístěni po hrací ploše. Mezi pozicí, kde došlo ke ztrátě, a stopery nebyl nikdo, vzniklo tam obrovské prostorové vakuum. Navíc byl český tým roztažen v přespříliš širokém pásmu.

V utkání došlo i k průšvihu číslo dvě: šlo o Rosického ztrátu míče pár metrů před vlastní šestnáctkou. Vzal to na sebe ("Hrozná chyba, šlápnul jsem si na balon"), ale potíž byla i v tom, že mu v nouzi, kdy mu dva Korejci dýchali na záda, nepřišel nikdo na pomoc, měl jen jednu alternativu rozehrávky, jiní spoluhráči mu pohybem nenabídli další.

Vypadá to jako detaily, ale ve skutečnosti jsou to chybějící velké cihly v samotných základech českého fotbalového domu. Jak jsme viděli, těmi dírami utíkali už soupeři v přípravě, těžko tedy očekávat, že Španělé, Chorvati či Turci budou na Euru milosrdnější. Pokud takhle triviální věci nebudou fungovat, dům se velmi rychle zřítí.

Tak věřme, že šlo jen o projevy českého volnomyšlenkářství, které už se pár soutěžních cyklů projevuje tím, že národní tým na přátelské zápasy poněkud "dlabe".

Bránit Češi neumí. Raději poladí útok

O tom, že už i Pavel Vrba lehounce ztratil něco ze svého klidu, svědčí i jedna jeho relativně nenápadná větička v odpovědi na otázku pátrající po koučově spokojenosti s Rosickým. "Co se týká kondice a zdraví, je v pořádku. Týmu dodává nadstavbu. Jen ještě musí víc pomáhat dozadu, ale to věřím, že přijde se soutěžními zápasy."

Možná se pletu, ale je to snad poprvé, co jsem od Vrby zaregistroval byť jen velmi opatrný, přesto zřetelně kritický osten vůči kapitánovi.

Jen Pavel Vrba a jeho svěřenci vědí přesně, co po nich trenér na hřišti chce. A zjevně v tom má i Rosický směrem dozadu zatím rezervy.

Duel s Koreou samozřejmě dost ovlivnilo vyloučení Thea Gebre Selassieho, mimochodem zcela chybné. Druhou žlutou kartu dostal poté, co do něj vrazil korejský hráč a obránce Brém pak následně v nekontrolovaném letu sletěl na jiného Korejce, což už polský sudí - na rozdíl od předchozího porušení pravidel z korejské strany - viděl. No nic, alespoň si Češi před Eurem vyzkoušeli i hru v deseti. Ostatně... Trochu se bojím, že se jim to na turnaji může hodit.

Protiútoky soupeře se jim totiž nedaří příliš zastavovat ani v zárodku, ani na konci sprintu přes celé hřiště, takže jestli v něčem takovém hodlají pokračovat, pak nutno podotknout, že podobné příběhy končívají červenou kartou poměrně často.

Na jednu stranu lze říct: Fajn, alespoň nám přípravy ukázaly, kde ještě tlačí bota.

Na druhou stranu je zapotřebí zdůraznit jeden fakt, který už opravdu není záhodno přehlížet. Zatímco pod Michalem Bílkem bylo pro reprezentaci mnohdy neřešitelným úkolem vstřelení branky, tak pod Pavlem Vrbou se rozvíjí trochu jiný jev. Tým pod ním sehrál už 22 zápasů a NEINKASOVAT dokázal toliko před pár dny proti bezzubé Maltě.

Češi prostě moc bránit neumí, na svou defenzivu se rozhodně spolehnout nemůžou. A že by se to naučili zrovna na Euru? To se jistě může stát, ale úplně bych na to nesázel.

Ve Francii patnáct šancí na zápas nepřijde

Nehledě na to, že Pavel Vrba mluvil i po utkání s Koreou hlavně o tom, že jestli někde vidí rezervy, pak spíš v útočné fázi. Fajn, když se smíříme s tím, že góly dostáváme, tak jich asi budeme muset nastřílet víc než soupeř, chceme-li být úspěšní. A v kvalifikaci se to Vrbovi celkem dařilo, takže na poznámky o nepevné obraně míval po ruce pádnou odpověď. Tak jen aby ji teď nacházel i na Euru.

Stejně jako proti Rusku se tým i proti Koreji dostával v útoku do zajímavých situací, chyběla ale přesnější finální přihrávka nebo zakončení. Samozřejmě vše trochu komplikoval fakt, že tým hrál druhou půli o deseti, jak už jsme zmínili.

Jenže na Euru asi v každém utkání nebude k dispozici patnáct velmi nadějných situací na to, aby se jedna náhodou povedla.

Pavel Vrba jistě cítí, že potenciálně fungující stroj pod rukama má. Jenže jak se to zatím jeví, v odehraných přípravách nebyl ještě zdaleka doladěný k dokonalosti.

Času na to, aby své mašině provedl ten správný "tuning", už je teď opravdu minimum. Nezbývá než věřit, že si všechny potřebné součástky sednou a navzájem se sladí až na místě samém, přímo na turnaji ve Francii. Že se v atmosféře velkého turnaje vytratí zmatky a nahradí je plná koncentrace. A s ní přijde i potřebná přesnost.

Věřme tedy Pavlu Vrbovi, že ví, kde utáhnout, kde povolit a kde případně rozklepanou součástku vyměnit. Od toho tam ostatně je, tak do práce, maestro!

Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz