Sparta vyhrála v Plzni po jedenácti letech a ukončila sérii protivníka 35 střetnutí bez porážky. Můžeme probírat, že Viktoria nebyla v optimální formě, že se nahromadila únava, a proto nepodala výkon, jaký je u ní obvyklý. Ale především za cílem šla důsledně Sparta.
Mluví se o změně rozestavení, kterým Sparta soupeře zaskočila. Tedy na tři obránce, ať už v systému 3-4-3, nebo 3-4-2-1. Ale především ta změna nastala hlavách, Letenští uvěřili, že můžou být úspěšní i proti lídrovi ligy na jeho půdě. Trenér Priske vysvětloval, jak se po debaklu v derby na změny pečlivě chystali, co si všechno v pauze ozkoušeli. Někdo namítne, proč to neudělali už dřív. Nevím, nejsem v kabině. Ale pořád platí pravidlo - lepší pozdě než nikdy.
Spartě šlo už o všechno. Kdyby nevyhrála, skoro jistě by byla bez nároku na to, už jen pomýšlet na boj o titul. Takhle ještě nějaké možnosti má, byť je to pořád pro ni hodně složité, protože honí dva týmy, před ní je i Slavia. Pomohla si ovšem psychicky.
Gól přišel pro domácí v nejhorší chvíli - v 82. minutě, kdy už není tolik času na vyrovnávací trefu, či dokonce obrat. A po standardce, která je jinak velkou plzeňskou zbraní. To se Viktorce nemělo stát, to byla chyba. Úder přišel z ničeho.
Připouštím, že Plzeň má na podzim mnohem náročnější program, přichází únava, množí se zdravotní potíže. Kdosi vypočítal, že domácí měli v nohách o deset duelů víc než hosté. Ale Viktorka chtěla do Ligy mistrů, chce tyhle zápasy hrát, chce se zviditelnit v Evropě a případně i nějakého hráče prodat. Je to její volba, nelze se potom na to vymlouvat.
Nejen pro mě je velice složité komentovat případ Chorý, jestli jeho faul byl úmyslný, nebo ne. Názor řeknu já, Franta Straka, Ivan Hašek, okamžitě čelíme útokům, někdy dokonce i dost vulgárním. Ale my nic nezavinili, my jen řekli, co si myslíme.
V případě Chorého šíleně selhal VAR. Vždyť u něj sedí lidi, kteří nesou odpovědnost a jsou za to placení! Měli vyzvat rozhodčího, ať se jde podívat, ten by pak vynesl nějaký verdikt a bylo by hotovo. Komise by ho buď podpořila, nebo by za špatné posouzení rozhodčího potrestala. Bylo by po diskusích.
Něco jiného nastalo v utkání Slavie s Baníkem. Nevím přesně, jaká je metodika pro použití VAR, znovu jen říkám - sedí u něj placení lidé. Řešit však faul na půlce, pakliže tam není potenciální vyloučení, do něj asi nespadá. A gól padl po šestnácti vteřinách, kdy se odehrálo následně několik přihrávek a soubojů. Rozhodčí měl přerušit hru ihned, to se nestalo, a už bych o tom nediskutoval.
Jinak je to pořád dokola.
Milan Petržela je novým rekordmanem v počtu ligových utkání, dosáhl na neskutečné číslo 465. Já ho pamatuju, když jako mladíček přišel do Jablonce na hostování, trochu se pral s přílišným sebevědomím, myslel si, že mu patří svět. Ale pak ukázal, jaký to je hráč, kam se v kariéře posunul, až do německého angažmá a reprezentace.
Milan Fukal
- Někdejší důrazný stoper. Narodil se 16. května 1975.
- Se Spartou získal dva ligové tituly, skvělé jméno si udělal v německé bundeslize, kde strávil šest sezon. Nejdříve v Hamburku, pak v Borussii Mönchengladbach. Hrál i za Bohemians, Jablonec a Hradec Králové.
- Za českou reprezentaci nastoupil k 19 zápasům.
U něj je obdivuhodné, že rekord vytvořil jako ofenzivní hráč. Něco jiného to je u obránce, kdy může stavět na zkušenostech a čtení hry. Já sám mám s německou Bundesligou přes 400 zápasů. Ale Milan si jako útočný typ musel udržet rychlost, hbitost, pořád musel být něčím zajímavý, aby dostával před mladšími vlčáky přednost. Přitom dostával od protivníků neustále nakopáno, skoro nelze uvěřit, že se mu vyhýbala zranění.
Jeho rekord má velký odkaz v tom, že se ukazuje, jak česká liga není marná, a pak slouží jako příklad a idol pro mladé. Je pro ně výzvou, aby ho překonali, jako byl pro Milana výzvou Jarda Šilhavý, který rekordní zápis držel před ním a panovalo přesvědčení, že ho nikdo už překonat nemůže. Každým dalším zápasem ho bude navíc navyšovat a věřím, že překoná i pětistovku.
Po výhře Českých Budějovic nad Brnem zaskakující trenér Jiří Lerch prohlásil, že se vrátili k tomu, co fungovalo za Davida Horejše. Nevím, co tím myslel, jak se trénovalo pod vyhozeným Jožkou Weberem. Jestli jde o zdůraznění základních hodnot, tedy bojovnosti a disciplíny, či myslel něco jiného.
Pro mě jsou Budějovice klubem, který potřebuje klid, aby mohl plnit to, co ho zdobí: výchova výborných hráčů, kteří dokážou obohacovat nejlepší české kluby i reprezentaci. Stačí připomenout jména Poborský, Němec, Sivok, Lafata, Vácha, Vozábal, Lengyel, před nimi Straka, Drahokoupil a další. K tomu trenér potřebuje, aby mohl dělat svoji práci, přitom mu do toho pořád někdo mluví. A že těch, kteří si tohle právo přisvojují, se najde vždycky hodně. Když bude mít klid, budou Budějovice tradičním důstojným účastníkem nejvyšší soutěže.
