Pro Slavii může být takový výsledek před pohárovou odvetou s Čenstochovou jen pozitivní. Standa Tecl dal tři góly, Moses Usor dva. Když se dva hráči podílejí na pěti brankách, je to nejlepší, co je mohlo potkat. Říká se tomu nazout střelecké kopačky. Dostali se do pohody, kterou potřebovali.
Všiml bych si ale prvního gólu Davida Douděry po přihrávce Davida Juráska. Trošku mě překvapuje, že jsou dva beci takhle vpředu. Já jsem měl zažité, že druhý bek by měl v takové akci zůstat bránit, spolu s ním defenzivní záložník.
Kdyby centr nebyl tak přesný a Pardubice šly třeba do protiútoku, nevím, jak by to dopadlo, jak měla Slavia postavenou defenzivu, na stadionu jsem nebyl. Ale je to prvek doby, bylo to skvěle provedené, i když k tomu přispělo, že levý bek Pardubic se chybně stáhl ke stoperovi. Akce v sobě měla moment překvapení, správně načasovaný.
Zápas znehodnotil rozhodčí druhou žlutou kartou pro Robina Hranáče. Bylo to souboj tělo na tělo, faul ano, ale ne žlutá. Bylo to před poločasem a to si pak v kabině těžko říkáte "kousneme se, zkusíme to zdramatizovat". Řeknete si, "jsme o deseti a neuděláme ostudu".
Že to dopadlo jinak, je v hlavách hráčů. Mě to hlavně překvapilo v kontextu předchozího zápasu Pardubic proti Liberci. Vedly v poločase 2:0, ale Liberec byl ve formě a snížil ve 48. minutě. Domácí ale vydrželi a další gól už nedostali, i když nebyli tak aktivní jako v prvním poločase. A o týden později je to najednou úplně jinak, z obrany je průchoďák. Když se podíváte, jak padl sedmý gól, je tam špatně postavená polovina týmu. Během týdne dva takové zápasy, zvláštní. Tím nechci snižovat kvalitu Slavie, sedm gólů je sedm gólů.
Výsledek s psychikou týmů v obou případech zamává. Mně při takových debaklech hned napadnou dva moje zápasy. První, když jsme s Jabloncem dali 8:0 Českým Budějovicím. I když se pak zásadně nic nezměnilo, taková výhra pomůže. Druhý byl na Hertě Berlín, prohráli jsme tam s Hamburkem 0:6, to byl strašný výprask. Noviny nás rozcupovaly, a co se dělo na trénincích v následujícím týdnu, bylo neskutečné.
Milan Fukal
Věk: 47 let
Někdejší důrazný stoper. Se Spartou získal dva ligové tituly, skvělé jméno si udělal v německé bundeslize, kde strávil celkem šest sezon - nejdříve v Hamburku, pak v Borussii Mönchengladbach. Za národní tým nastoupil k 19 reprezentačním zápasům.
Stane se to velice rychle. I jeden z hráčů Pardubic to teď v rozhovoru řekl, že po druhém gólu odešli. Tenkrát v bundeslize nám dal jeden hráč (Bart Goor) čtyři góly. Musel být na vrcholu blaha, ale to i zbytek týmu. Myslím, že u poražených existuje rozdíl třeba mezi útočníkem a obráncem. Útočník se na tom tak úplně nepodílí, maximálně vypustí souboj, ale obránce? Může jezdit po zadku, ale stejně gólu nezabrání. To pak tlačíte čas, aby byl konec, každý si ho přeje.
Nejhorší jsou dny potom, vymazat z paměti to nejde. Nejlepší je hrát další zápas třeba už ve středu, což teď u Pardubic nenastane. Musí se nastavit na sobotu a proti Mladé Boleslavi to napravit.
Jenže i ta má co napravovat a zase jsme u defenzivy. Za vyrovnávací gól Sparty bych tu boleslavskou kritizoval. Byly tam absolutně hrubé chyby obou stoperů. Když útočník převezme balon a přihraje zpět, to je normální, nemůžete každý souboj vyhrát. Ale když útočník, tak jako Lukáš Juliš, přijme balon a sklepne si ho pro sebe, obránce jen stínuje pět metrů od něj a druhý útočící hráč (Jakub Jankto) je ještě víc volný, to je zásadní.
A zásadní to bylo i pro vývoj zápasu, protože Sparta rychle vyrovnala a rozjela se. Myslím, že Boleslav si to tím gólem prohrála sama. A totéž jsem viděl v zápase ve Zlíně, protože na Jablonec se koukám speciálně. Byla tam spousta momentů, kdy se obránci zastavili pět metrů před hráčem s balonem a nechali ho odcentrovat. A po takových akcích padly i góly.
