Praha - Na hřišti skvěle technicky vybavený rychlík, v kabině věčně rozesmátý chlapík, který nezkazí žádnou legraci. Tak nějak viděli Františka Rajtorala jeho fotbaloví spoluhráči. Co ve skutečnosti prožíval a s jakými démony uvnitř sebe bojoval, ale věděl nejspíš jen on sám. Krajní obránce i záložník byl jedním ze základních pilířů, na kterých stál vzestup plzeňské Viktorie. V soukromí ho ale trápily psychické problémy, které ho dovedly až k sebevraždě.
O jeho talentu nebylo pochyb. V 18 letech hrál poprvé ligu, půl roku nato ho kupoval Baník. A věděl proč. Pihatý blonďák měl pod kůží ofenzivní styl hry, výborný fyzický fond a na pravém kraji dokázal útočit i bránit. Však si prošel i mládežnickými reprezentacemi včetně jednadvacítky.
V Ostravě válel tři sezony, stal se stabilním členem základní sestavy a jeho výkony letěly vzhůru, když přišel první problém. Na podzim 2008 ho přepadly příznaky únavového syndromu. Nemohl hrát ani trénovat. Byl na tom zle i psychicky.
Bez fotbalu byl víc než půl roku, ale překonal to a brzy přišla životní nabídka. V Plzni se začala formovat pod Pavlem Vrbou parta fotbalových "odpadlíků" převážně ze Sparty a on by prý u toho neměl chybět. Tehdy ještě netušil, že kývl na angažmá, kde prožije nejhezčí okamžiky kariéry, a bohužel zřejmě i života.
"Těch zážitků byly spousty. Ať to byl první titul, postup do Ligy mistrů, pohárová utkání. Celá naše cesta byla skvělá," vzpomínal později Rajtoral.
Zažil zlatou éru západočeského fotbalu, zahrál si proti Barceloně či AC Milán, byl u všech čtyř ligových titulů Viktorie a v dresu reprezentace se podíval i na mistrovství Evropy. Dokonce si vykopal zahraniční angažmá, ale po půl roce se z německého Hannoveru zase vrátil s nepořízenou.
V létě 2014 ho opět přibrzdily psychické problémy. Klub informoval o dalším únavovém syndromu, ale při svém návratu po čtyřech měsících přiznal, že za tím stálo víc problémů, a dokonce uvažoval o konci kariéry.
"Není to jen únavový syndrom. Je v tom mnohem víc. Není to tak, že člověk má únavový syndrom, vezme si tabletu a za týden je v pořádku. Je to hra o čas, kdy se uzdraví. Tentokrát to bylo horší než v Ostravě, naštěstí jsem chyběl kratší dobu," uvedl tehdy v rozhovoru pro klubový web.
Znovu se dostal do formy, ale v další sezoně už ho pomalu vytlačil ze sestavy Aleš Matějů. Plzeň v ní obhájila mistrovský vavřín, nicméně znovu neuspěla v kvalifikaci do Ligy mistrů. Trenér Roman Pivarník se tak rozhodl pro radikální řez, obětovat dva hrdiny skvělých časů Viktorie. Daniela Koláře a právě Rajtorala.
V Turecku přišel na jaře o parťáka
Oba si vzal pod křídla turecký Gaziantepspor, klub, který leží jen necelých sto kilometrů od syrských hranic. "Neumím popsat pocit, který z toho mám. Byly to fajn roky, v Plzni se sešla skvělá parta a fajn lidi. Pěkně to do sebe zapadlo a byla z toho taková éra. Vzpomínám na to rád a teď je čas otočit stránku," říkal při odletu do nového angažmá Rajtoral, aniž by věděl, že si tam zahraje sotva tucet ligových duelů a z toho jen dva na jaře.
Na letišti byl zvědavý především na to, jak je to v takové blízkosti válečné zóny s bezpečností. "Jak se říká, pod svícnem je největší tma. Takže až tam budu, tak možná zjistím, že je tam takový klid a bezpečno, že budu překvapený. Samozřejmě otázky na tohle téma mě napadly, ale obavy byly vyvráceny," prohlásil.
Žádost o pracovní povolení s Koldou #Gaziantepsport #novávýzva @GaziantepsporSK pic.twitter.com/Qaryon5PjL
— František Rajtoral (@Rajty86) September 2, 2016
Všechny útrapy spojené s aklimatizací v novém prostředí mohl sdílet se starým parťákem. Ovšem až do začátku jarní sezony, to se Kolář nevešel do sestavy a klub mu dal volno. "Budeš mi chybět, kamaráde," vzkázal krajanovi Rajtoral na twitterovém účtu na konci března. Teď bude chybět on.
