Liberec - Vulgární nadávky, sexistické narážky, i předsudky všeho druhu. S tím vším už se srovnala fotbalová rozhodčí Adriana Šecová.
A úspěšně kráčí ve stopách slavnější kolegyně Dagmar Damkové, která kariéru sudí teprve nedávno pověsila na hřebík. Po jejím boku si devětadvacetiletá Šecová letos připsala dva největší úspěchy kariéry.
S praporkem spolurozhodovala finálové utkání ženské Ligy mistrů a také historicky první utkání české druhé ligy, které řídily výhradně ženy. Od ledna bude s Damkovou znovu úzce spolupracovat: tentokrát na Strahově, v roli svazové sekretářky ligové komise rozhodčích, již právě Damková řídí.
Čtěte také:
Fotbalová revoluce, ligový zápas budou řídit tři ženy
Damková: Šéfovat sudím? Radila jsem se i s Collinou
Jak vypadá v 21. století postavení ženy v jinak ryze mužském sportovním prostředí? Chovají se hůř hráči v nižších soutěžích nebo fotbaloví profesionálové? Umí ofsajdové postavení lépe posoudit žena? Na tyto a další otázky odpovídala talentovaná rozhodčí v rozhovoru Aktuálně.cz.
Aktuálně.cz: Co vás přivedlo k pískání a jaké byly vaše začátky v tomto oboru? Jak dlouho děláte rozhodčí?
Rozhodčí jsem již dvanáct let a stala jsem se jí celkem náhodou. Pár let jsem fotbal hrávala a po zranění to už nebylo možné. Na jednom turnaji mě oslovil rozhodčí, který nás pískával, ať to jdu taky zkusit. A já šla. Začátky opravdu nebyly jednoduché, ale postupem času jsem se zocelila a na hřišti mě jen tak něco nepřekvapí.
Aktuálně.cz: Ženy jsou v tomto odvětví pochopitelně v drtivé menšině, jak se to odráží na vašem postavení? Jste považovány za něco výjimečného či dokonce „divného"? Jak vás vnímá mužská fotbalová většina?
Když jsem začínala, bylo nás v republice opravdu jen pár a všichni nás brali spíš jako raritu, rozptýlení. Myslím si, že postupem času nás hráči i funkcionáři berou čím dál lépe. Samozřejmě i v dnešní době se najde pár chytráků, kteří si myslí, že žena do fotbalu nepatří. To je ale potřeba hodit za hlavu a nezatěžovat se s tím.
Aktuálně.cz: Jak je to s chováním hráčů při zápasech? Často jsme i v první lize svědky hrubých nadávek na adresu sudího. Jsou na ženy hráči „hodnější" nebo si také neberou servítky?
Většinou před zápasem hráči laškují a slibují, že určitě v zápase nebudou sprostí. Vždycky jim odvětím, že o tomhle se pobavíme po zápase. Jak totiž naskočí na hřiště, vše je jinak. Ale já to chápu.
Nikdy by mě nenapadlo, že bych kvůli nadávkám skončila
Aktuálně.cz: Prošla jste si všemi soutěžemi, od okresního přeboru až po druhou ligu. Jsou v chování hráčů rozdíly? Je to horší na vesnici nebo ve velkém fotbale?
Tak pro mě to bylo určitě v tomhle směru těžší v nižších soutěžích. Začínala jsem v osmnácti letech a na spoustu věcí jsem nebyla připravená. Párkrát jsem měla i slzy v očích, ale nikdy mě ani nenapadla myšlenka, že bych kvůli tomu skončila. Ba naopak jsem si řekla, že jim všem ještě ukážu.
Aktuálně.cz: Slavná divadelní hra Ivánku, kamaráde mimo jiné odhalila různé sexistické narážky například na Dagmar Damkovou. Jste často svědkem takového jednání? Co třeba výzvy, abyste se vrátila raději k plotně. Trápí vás to stále, nebo už jste si stačila zvyknout a neřešíte to?
No jéje, plotna je oblíbené místo, kam nás chlapi posílají. Ale tohle určitě není věc, která by mě trápila. Jen se zasměju a v duchu si řeknu, že je to ubohé, že dokážou vymyslet jen tohle. Chybí jim fantazie.
Aktuálně.cz: Máte za sebou dva velké úspěchy. Finále ženské Ligy mistrů a také první zápas druhé ligy, který řídily výhradně ženy. Co bylo těžší a na co raději vzpomínáte?
Samozřejmě finále LM byl nádherný zážitek. Čtrnáct tisíc diváků, nádherná atmosféra, bojovné utkání. To, že jsme ten zápas dostaly, bylo díky Dáše Damkové, která patří mezi nejlepší ženské rozhodčí na mezinárodní úrovni. A my jsme si to nesmírně užily. Nervozita samozřejmě byla, ale to k tomu patří. Takové utkání se řídí třeba jen jednou za život, proto na něj nikdy nezapomenu. A možná i proto, že bylo poslední s Dášou na mezinárodní úrovni.
Co se utkání druhé ligy týče, to jsme dostaly za odměnu za LM. Bylo to poprvé v Evropě, co tři ženy řídily utkání na takové úrovni. Musím říct, že tam nervozita byla větší. Cítila jsem velký tlak, soustředily se na nás noviny a televize a na to jsem do té doby nebyla zvyklá. Samozřejmě jsem i bojovala o umístění na listinu profesionálních soutěží, a proto jsem se snažila neudělat chybu.
Ženy jsou prý na lajně koncentrovanější
Aktuálně.cz: Někde jsem četl vyjádření Dagmar Damkové o tom, že ženy dokáží posuzovat ofsajdová postavení lépe než muži. Souhlasíte s tím? A jak to vlastně z lajny vypadá? Při některých hraničních situacích opravdu není co závidět, jen těžko jdou pouhým okem postřehnout.
Pokud vím, tak Dáša se vyjadřovala spíš k tomu, že ženy jsou na lajně koncentrovanější, estetičtěji pracují s praporkem a nic neodfláknou. Je pravda, že čím je fotbal rychlejší, tím je i posuzování ofsajdové pozice složitější. Proto je potřeba být plně koncentrovaný po celé utkání, aby vám žádna situace neutekla.
Aktuálně.cz: Čeho ještě v kariéře rozhodčí chcete dosáhnout a hodláte se soustředit spíše na roli asistentky s praporkem, nebo máte ambice uspět i s píšťalkou?
Před lety jsem dostala na výběr, jestli chci pískat, nebo být asistentkou. Mě to už tehdy táhlo spíš k praporku. A teď, když se ohlédnu zpátky, vím, že to byla dobrá volba. Doufám, že když na sobě budu stále pracovat, tak se podívám na ME, nebo MS. To jsou ale zatím jen sny.
Aktuálně.cz: Kde - v jakých soutěžích - se s praporkem či píšťalkou objevujete teď v podzimní části sezony?
Pro soutěžní ročník 2011/2012 jsem se dostala na listinu profesionálních soutěží jako asistent. Zatím mám za sebou druholigová utkání. Na své prvoligové zatím čekám.
Aktuálně.cz: Předpokládám, že co se týče výdělku, nemůžete na kariéru rozhodčí spoléhat. Máte nějakou alternativní možnost, jak si vydělávat na živobytí?
Máte pravdu, kariéra rozhodčího je nejistá. Může přijít zranění, nebo chyba v utkání a najednou se ocitnete bez příjmu. Já i z toho důvodu k pískání vystudovala učitelství. Nevěnuji se mu ale z časových důvodů. Pracuji jako marketing manager ve společnosti, která shání sponzory fotbalovým klubům v Libereckém kraji.
Aktuálně.cz: Kolik času vlastně profesi rozhodčí věnujete? Jak vypadá třeba trénink a další příprava na zápasy?
Musím říct, že co jsem postoupila, věnuji tréninku více času než dříve. Běhat chodím tak třikrát týdně a po utkání se chodím zregenerovat do bazénu a sauny. Můj trénink trvá tak 45 až 60 minut. Patří do něj výklus, protažení, rozvoj rychlosti a vytrvalosti, nějaké to posilování. Zaměření tréninku se odvíjí od počtu a náročnosti utkání v týdnu. V podstatě celý můj život se odvíjí od fotbalu a snažím se udělat maximum, abych na utkání byla dobře fyzicky i psychicky připravena.
