Pardubice představily nový stadion, je moc krásný a smekám před nimi, co dokázaly. Je pro fotbalového fanouška jenom dobře, že je tu další stadion, kde se bude cítit příjemně. Dva a půl roku hrály v azylu v Ďolíčku, teď mají konečně domov a může to být pro ně impuls v boji o zachování ligy.
Při premiéře hostily Slavii, pro slavnost ideální host, pro bodový zisk by mohl však přijet přijatelnější soupeř. I když to je otázka. Od Slavie se očekává, že bude akčnější, kdyby Pardubice hostily tým ze svého okolí, musely by se víc snažit, aby ho něčím překvapily, takhle mohly spoléhat víc na protiútoky do otevřené obrany.
Ale určitě výkonem nepropadly. V úvodu utkání byly lepší, mohly po pro ně nešťastném vedení Slavie z pokutového kopu za nechtěnou ruku vyrovnat. Při premiéře rozhodně ostudu neudělaly, i když prohrály.
Divím se tomu, co předvedl slávistický stoper Aiham Ousou. Takhle se nechat hloupě vyloučit a oslabit mužstvo, když ještě nebylo o výsledku rozhodnuto. Přece dobře ví, že se bez pokynu čtvrtého rozhodčího nesmí vrátit na hřiště, to pravidlo platí aspoň deset let. Nevím, jestli ho tam někdo neposlal, ale on sám musí vědět, že je za to žlutá. Nepochopím.
Pouze Sparta vyhrála doma, dost mě tato statistika překvapuje. Například jsem si myslel, že Hradec po výhře v Plzni zvládne zápas s Bohemkou, hrál dokonce téměř celý druhý poločas proti deseti. Nebo Slovácko. Ale ukazuje se, že bořit propracované obrany není jednoduché.
Za mých časů platila Letná za nedobytnou pevnost, Sparta nyní otočila zápas proti Boleslavi. I když hosté hráli výborně, líbil se mi především útočník Vasil Kušej. Hodně Spartu trápili, mohlo to dopadnout i jinak. Jejich vzdor zlomil až dvěma góly v závěru střídající bulharský útočník Martin Minčev. Znám ho ještě ze společného působení, je to nebezpečný střelec.
Ve sparťanském týmu hodně ukázala zimní posila finský legionář Kaan Kairinen. Má vynikající kopací techniku, to dokázal při vyrovnávacím gólu, přehled a průnikové přihrávky, jeho uvolnění Minčeva při třetím gólu domácích bylo parádní. Přinese vtip, překvapení, přesnost, na tvrdost bude muset mít Sparta jiné hráče.
Probíralo se, jestli jeho šlápnutí na Donáta, po němž musel mladoboleslavský záložník odstoupit, nebylo na vyloučení. Podle mého žlutá stačila. Neudělal to úmyslně, šlo spíš o nešikovnost či neopatrnost. Kdyby mu rozhodčí ovšem ukázal hned červenou, asi by ji obhájil, ale já to vyloučení neviděl.
Zbrojovka Brno načala obhájce titulu Viktorii Plzeň aktivní hrou, Michal Ševčík vstřelil krásný gól hlavou, vypadalo to s domácími dobře. Souhlasím s názorem, že zlomovým okamžikem byl neuznaný druhý gól pro ofsajd. Vedete 2:0, jste na koni, ve velké euforii, najednou je to opět pouze nejtěsnější vedení. Úplně jiná situace.
Asi by hráči měli při takových situacích trochu radost brzdit, aby jí nepodlehli. Ofsajd jasný, minimálně Řezňa, tedy Kuba Řezníček, musel přinejmenším tušit, že je v ofsajdu a vyčkat tedy konečného verdiktu. Nejspíš přišla trochu ztráta koncentrace a po dvou zaváháních bylo všechno opačně.
Jen ovšem vypíchnu krásný rozhodující gól Honzy Kopice. Přiznal, že mu soupeř hlídal levou nohu, tak si přisunul na pravačku a krásně trefil. Podobný střelu vyslal pardubický Michal Hlavatý, Koly, tedy brankář Slavie Ondřej Kolář se jen ohlédl, neměl sebemenší šanci zasáhnout. Ale míč skončil na tyči.
Teplice doma schytaly debakl 0:5. Přitom průběh utkání tomu nenasvědčoval, za stavu 0:1 měly dost příležitostí na vyrovnání. Ale tak to někdy chodí, když se mužstvo dostane do vyššího vedení, dovolí si všechno a všechno mu často i vychází.
Je mi líto trenéra Jirka Jarošíka i všech hráčů Teplic, nejvíc ale kolegy Tomáše Grigara. Připisují mu vinu za Kaločův gól na 0:3 z větší vzdálenosti, ale kdo v brance nestál, ať nesoudí, není to jednoduché takovým střelám čelit. Dostat bůra je příšerná zkušenost.
Já v dubnu 2006 za Plzeň dostal od Baníku v Ostravě dokonce šest gólů a byla to hrůza. A ještě horší je to doma, na stadionu, který znáte, před vlastním publikem. Ale Tomáš a celé Teplice se musí z toho oklepat, jinak to nejde.
