Lillehammer - Vůbec poprvé v historii reprezentuje Českou republiku na olympijském turnaji hokejový výběr žen. Pod vedením trenéra Rudolfa Vally a generálního manažera Davida Moravce se hráčky ve věku od patnácti do šestnácti let vypravily na II. Zimní Olympijské hry mládeže do norského Lillehammeru.
"Chceme tady vyhrát zlatou medaili," hlásí odhodlaně Moravec a zároveň potvrzuje, že český ženský hokej je na vzestupu.
Za dva roky by Česká republika mohla vyslat ženský tým i na Olympijské hry do jihokorejského Pchjongčchangu. "Moc bych si to přál. Těch schodů je ale ještě hodně," říká v rozhovoru olympijský vítěz z Nagana a dvojnásobný mistr světa.
Česko je hokejovou zemí, ale ženský hokej na světové úrovni zatím nemá. Čemu to přisuzujete?
Donedávna neměl ženský hokej v Česku takový zvuk, ale za poslední tři roky se to změnilo a postupně se dostáváme na top úroveň. Svaz vzal pod svá křídla všechny tři reprezentační výběry.
Základna pro ženský hokej ale není v Česku tak rozšířená. Jak holky trénují?
S kluky. Tam se jim dostává těch největších tréninkových záležitosti a dává jim to nejvíce zabrat. Hrát s kluky není sranda. To je posouvá. Je to dobrá cesta.
Mohla by tedy Česká republika vyslat na příští olympiádu hokejistky?
Moc bych si to přál. Příští rok v únoru hrajeme kvalifikaci. Ještě nevíme kde ani s kým. Máme dobrý tým, ale musíme zůstat nohama na zemi. Teď nás čeká mistrovství světa, kde se chceme vyhnout baráži a uhrát co nejlepší výsledek. Musíme pracovat. Těch schodů bude ještě hodně.
Jak jste se vůbec k ženskému hokeji dostal?
Oslovil mě svaz a docela mě to pohltilo. Je tu hodně práce. Musíme vytvořit dobré prostředí, aby se ty holky zlepšovaly. Díky svazu, klubům a podpoře IIHF k tomu máme dobře našlápnuto.
V čem je největší rozdíl mezi ženským a chlapským hokejem?
Když pominu fyzickou stránku, tak to jsou asi emoce, které holky dávají dost najevo. Vždy je to hodně zbourá, ale pak se zase rychle nastartují.
Musíte tedy zastávat i roli psychologa…
Snažím se jim předat to, z čeho jsem čerpal já. Hokej je tvrdá hra, která bolí. Pokud jej chtějí hrát holky, musejí se chovat na tom ledě jako kluci. Musí schytat spoustu ran a nesmí je to rozhodit. Nemůžete si mezi nimi dovolit nějaké narážky, které by je mohly urazit. Je to v tomto přeci jen jiné než mezi kluky.
Momentálně jste s hokejistkami na mládežnické olympiádě v Norsku. Jaké má tým ambice?
Ty nejvyšší. Určitě tady chceme vyhrát zlatou medaili, ale musíme být pokorní vůči soupeři a respektovat jej. Zatím to vypadá dobře. Dostali jsme se do semifinále a čekáme na soupeře.
Jaká je na takové olympiádě konkurence?
Je tu Švédsko, Švýcarsko, Slovensko, Norsko a my. Kromě Norska, které hraje v omezeném počtu, to všichni mohou vyhrát. Semifinále je otevřená záležitost.
Každá země mohla nominovat pouze jeden hokejový výběr. Ceníte si toho, že svaz poslal zrovna ženy?
Samozřejmě. Jsme rádi, že nás svaz takto podpořil a poslal do bojů o olympijské zlato. Výběr patnáctiletých má obrovský potenciál. Vyhrál spoustu zápasů, takže má daleko větší šanci získat nějakou medaili než kluci, kteří by tu hráli proti Americe, Kanadě, Rusku…
V Lillehammeru jste se v roce 1999 stal poprvé mistrem světa. Vzpomněl jste si?
Samozřejmě. Je to hrozně dávno a nemá to nic společného s tímto hokejem, ale jistá paralela tam je. Tehdy jsme to vyhráli, protože jsme drželi pohromadě. Byl tu skvělý kolektiv. Ten máme i nyní a máme na to, abychom minimálně finálové utkání zopakovali. Moc bych chtěl druhou zlatou olympijskou medaili.
