Ruhpolding (od zvláštního zpravodaje) - Ten příběh už netřeba dlouze připomínat. Na jaře 2015 měla Veronika Zvařičová namále.
Při tréninku v Jablonci nad Nisou ji srazilo auto. Následky byly hrozivé, biatlonistka bojovala o život a málokdo si v tu chvíli uměl představit, že se tehdy pětadvacetiletá dívka ještě někdy postaví na lyže.
Prognózy, varování ani šrouby v jejích kostech ale Zvařičovou nezajímaly. Snila o návratu ke sportu. Snila o závodění a později, když se její stav přece jen začínal lepšit, vetkla do své mysli svůj nejodvážnější sen. Sen o pěti olympijských kruzích.
Tvrdá a vytrvalá práce se vyplatila. Ve čtvrtek v Ruhpoldingu dosáhla na body ve Světovém poháru. A výrazně se přiblížila nominaci do jihokorejského Pchjongčchangu.
Sama ovšem nepodléhá žádné euforii. Nic není jisté, prohlásila těsně po dojezdu pod hlavní tribunou bavorské Chiemgau Areny.
"Já vůbec netuším, jak tu nominaci trenéři vymyslí. Ale ať to vymyslí oni, já jim věřím," usmívala se skromně. K výraznějšímu optimismu ji nedohnaly ani jednoduché počty.
V olympijské nominaci je pro biatlonistky šest míst. Při předpokládané neúčasti Gabriely Koukalové, s níž Zvařičovou pojí dlouholeté přátelství, je devětadvacetiletá rodačka z Krnova jasnou adeptkou na let do Koreje.
"Ale tak to máte jen jeden závod, který se mi povedl. Ještě musím víckrát zajet takhle," naoko se zlobila. V očích se jí ale zrcadlilo obrovské zadostiučinění. "Jsem samozřejmě strašně ráda za ten výkon a za ty body. Pořád je to ale jeden úspěch ve Světovém poháru. Chtěla bych jich víc," prohlásila.
Lepší výsledek zajela mezi biatlonovou elitou jen jednou. V roce 2009, tehdy ještě věkem juniorka, překvapila konkurenci dvaadvacátým místem ve sprintu. Kde? Shodou okolností v Pchjongčchangu. Tam se tehdy jelo mistrovství světa.
Sprinty má pořád mnohem raději, a tak ji čtvrteční úspěch na nejdelší možné trati překvapil. "Tohle bylo moc dlouhé, sprinty jsou lepší," smála se. "Ale když to dopadne takhle, tak je to pozitivní, to je jasné."
V předchozích závodech se trápila běžecky. Především kvůli slabšímu běhu končila v závěrečné třetině výsledkové listiny. Netýkaly se jí body ani postupy do stíhacích závodů pro šedesát nejlepších. Teď je všechno jinak. Zvařičová cítí vzrůstající formu.
"Ano, je tam posun, cítím to. Lyžovalo se mi už o hodně líp. A střílelo taky. I když já takhle vlastně střílím pořád, takže dobré," vyprávěla. "Člověk si musí věřit, o tom to je," dodala.
Stejně jako dalším členům reprezentace jí pomohl tréninkový blok na konci roku. Zvařičová jej absolvovala v Jablonci nad Nisou. "Potrénovali jsme dobře. Já z toho sice dostala zánět nosohltanu, ale to byl jen drobný problém, nic strašného. Asi to bylo ze stresu, že budu zase závodit," pokračovala v dobré náladě naložená biatlonistka.
Teď už ve stresu být nemusí. Dokázala si, že na Světový pohár opravdu má.
"Během závodu jsem vůbec nepřemýšlela, že by z toho mohly být body," svěřila se. "Soustředila jsem se na jízdu a na střelbu, abych neměla opravdu myšlenky na nic jiného. Žádné 'jeď rychleji' nebo 'můžeš být tolikátá a tolikátá', to vůbec," popisovala Zvařičová, jak si nechávala čistou hlavu.
Až když protínala cíl, byla zvědavá na výsledek. "Mrkla jsem na tabuli a čekala, kde se objevím, kam mě to hodí. A bylo fajn, kam mě to hodilo. Jsem spokojená. Nečekala jsem, že budu tak vysoko," přiznala.
Slavit nebude. "Raději si pořádně odpočinu," uzavřela Zvařičová se smíchem.
