Jak jste se tvářil na rozhodnutí realizačního týmu, že letos zkusíte zrychlit střelbu?
Tvářil jsem se pozitivně. Chtěli jsme to udělat dva tři roky zpátky, ale nikdy se to nepodařilo udržet. Je to všechno o drilu, pořád to opakovat, až se to stane vaší součástí a člověku to ani nepřijde jako něco jiného. Jsem rád, že jsme na to přešli, a hlavně že jsem to dokázal držet celé přípravné období. Teď jsem zvědavý, jak to bude vypadat na prvním svěťáku.
O kolik jste tedy zrychlil?
Ležku teď odstřílím za nějakých 25 vteřin, což je zhruba tak pět až šest vteřin dolů. Stojku jsem v létě střílel až extrémně rychle, teď na sněhu tak za dvacet vteřin, ale je to dané tím, že člověk v zimě dělá pohyby pomaleji a nějakou tu vteřinu přidá.
Kde se vůbec dá uspořit tolik času?
Celé tajemství je v té přípravě před první ránou. Rytmus mezi ranami jsem tolik nezměnil, možná se to také malinko zrychlilo, ale o víc už to nejde, bylo by to moc riskantní a klíč k úspěchu je hlavně v úspěšnosti střelby. Nějakých pět vteřin jsem tedy zkrátil především v přípravě na první ránu. Snažím se to držet, abych vystřelil do 15 vteřin. Je to dané i podmínkami, když hodně fouká, je to jiné.
Ale pět vteřin je poměrně dlouhá doba, co tedy teď děláte jinak?
Ono se to zdá jako nemožné, ale většina z nás tu první ránu střílela s časem kolem dvaceti vteřin. Nedávno jsem na YouTube viděl závod Gábiny v Presque Isle, kde tedy i foukalo, ale měřil jsem si její první ránu a bylo to dokonce až na 23 vteřinách. Je to všechno jenom o hlavě. Když jsem to zrychlení začal trénovat, zjistil jsem, že jsem dělával tři nádechy úplně k ničemu. Člověk není úplně soustředěný a najednou tam nějakou tu vteřinu nechá.
Nejrychlejším "pistolníkem" ve Světovém poháru je tradičně Rakušan Simon Eder, je pro vás v tomto ohledu inspirací?
Určitě je. Ten člověk je neskutečný borec, byli jsme na soustředění v Hochfilzenu, kde trénoval, a je až neuvěřitelné, jak on se před každou položkou soustředí, už když na stanoviště přijíždí. Pohyby dělá pokaždé úplně stejně. Určitě je pro nás dobrým příkladem, že se to střílet dá, tak proč to nezkusit. Jen s tím rozdílem, že on asi drží časy střelby i na úkor toho, že přijde nějaký ten neúspěch.
Od nové sezony máte i nového trenéra Michala Málka, je to pro vás velká změna?
Ani ne. Je to člověk, kterého znám asi od 15 let. Sice jsem s ním moc netrénoval, snad jako dorostenec jeden rok, ale jako osobu ho znám dlouho. Už dva roky nazpátek jeho jméno padalo v úvahu, že by nás mohl trénovat. Takže teď jsem věděl, do čeho jdeme, a všechno je bez problémů.
Liší se jeho práce od trenérů Lejska či Rybáře?
Pro Michala je to nové. Nikdy netrénoval dospělé, vždycky dorostence nebo juniory. Takže zatím byl spíš v roli pozorovatele, aby zjistil, jak to v tom týmu chodí. Postupně se ale do toho dostával, a když si něčeho všimnul, říkal, co děláme špatně. Určitě je zkušený, dělá biatlon dlouho, takže ví co a jak.
Minulé léto jste řešil spoustu povinností, zařizoval jste dům, čekal rodinu, nyní už vstupujete do nového ročníku jako otec malé Rozálky, cítíte na sobě rozdíl?
Teď to pro mě bylo o mnoho jednodušší. Loni touhle dobou jsem měl v hlavě starosti a to už z různých důvodů. Teď je to jen pozitivní, stihl jsem si po návratu z Finska i na pár dnů užít s Rózou, byla to legrace a moc mě to nabilo energií. Když srovnám tahle dvě období, je to opravdu diametrální rozdíl. Letos začínám sezonu bez stresu.
A po sportovní stránce jste na tom jak?
Poslední tři soustředění proběhla až možná nadmíru dobře. Jsem spokojený s tím, jak do sezony jdu, jak se cítím. Ale vůbec bych nechtěl říkat prognózy a cíle. Snad bych řekl jen to, že bych chtěl navázat na předchozí sezonu.
"Nejradši bych daleké cesty vypustil"
To znamená bojovat o pódiová umístění?
Když už si na ty medaile člověk sáhne, tak by to samozřejmě chtěl zase opakovat. Ale někdy je to na škodu, že si na sebe vyvíjím až moc velký tlak. Každopádně by bylo super se vrátit tam, kde jsem býval.
V minulé sezoně jste sám hodně bojoval s dalekými přelety za Světovým pohárem, v Pres Isle jste pak ani nestartoval, letos vás čekají zastávky v ruském Ťumeni a jihokorejském Pchjongčchangu, bojíte se toho?
Já tohle cestováním moc v lásce nemám. Hlavně Pchjongčchang mi přijde daleká cesta, bude strašně záležet, jak na tom člověk bude, ať už mentálně, tak i fyzicky. Já bych tam ani nemusel. Sice tam bude za dva roky olympiáda, ale myslím si, že když na tom bude někdo dobře a přijede na olympiádu, bude se mu dařit nehledě na to, jestli tam rok předtím závodil nebo ne.
Přijde vám to tedy jako zbytečná výprava?
Pro nás ano. Užitečné to bude možná pro servismany, kteří si vyzkouší sníh a tamní podmínky. My jako závodníci tam ale před startem olympiády budeme dostatečně dlouho na to, abychom si osahali tratě, střelnici a aklimatizovali se. Teď nemáme šanci se tam za tak krátkou dobu aklimatizovat, pak odzávodíte a jedete pryč. To je pro mě maličká kaňka na celé nadcházející sezoně. Mají to ale všichni stejné, tak uvidíme.
