Chybí Gabriela Koukalová i stabilní výsledky a do týmu naskakují neznámá jména juniorů. Důvodů, proč by měla popularita českých biatlonistů oslabit, měli skeptici hned několik.
Jenže i čísla sledovanosti nebo poprask, který vyvolal zákaz diváků na tribunách Světového poháru v Novém Městě na Moravě, dokazují, že tomu tak stále není. Biatlon pořád baví.
Ale pozor.
Nesmrtelnost zajištěnou rozhodně nemá.
Když budeme brát čistě jen výsledky této sezony, musí být trenéři české biatlonové party poměrně spokojení. Vrcholy čtyřměsíční šňůry se jim povedly skvěle. Dvě medaile z mistrovství světa nečekal ani ten největší snílek, na domácí zastávce Světového poháru k tomu Markéta Davidová přidala bronz a Michal Krčmář krásné čtvrté místo.
Celkové hodnocení seriálu už ale vypadá hůř. Davidové patří 14., Krčmářovi 21. místo. Češi nebyli ve výsledcích zrovna vyrovnaní, buď zajeli parádní závod, nebo totálně propadli. Zlatého průměru bylo pomálu, což se projevilo na bodech.
To by ještě tak nevadilo. Zimní sporty jsou uprostřed čtyřletého olympijského cyklu, český tým zkoušel jiné tréninkové strategie i služby nového kvarteta servismanů.
Horší je fakt, že reprezentaci postupně mizí tváře zlaté éry, které se v generaci s hlavní hvězdou Gabrielou Koukalovou zasloužily o hlavní popularizaci tohoto sportu v zemi.
A ryzí osobnosti šéf svazu Jiří Hamza potřebuje. Ten si ještě před Světovým pohárem na Vysočině dělal z Michala Šlesingra legraci, že je takovým biatlonovým kverulantem.
Rozlučka českého biatlonisty bez diváků v Novém Městě ale dojala u televize i na sociálních sítích spoustu fanoušků, kteří těžce nesli, že kvůli striktním vládním opatřením proti šíření nákazy koronavirem přijdou i o možnost se s "Bouškem" rozloučit alespoň na tradiční exhibici v jabloneckých Břízkách.
Tím odcházení z národního dresu nekončí. Pětatřicetiletý Ondřej Moravec vyhlásil, že ta příští sezona bude jeho poslední a o její délce hodně rozhodne zdravotní stav.
Vlastní tělo zatím stále neúspěšně přemlouvá Veronika Vítková, které se za celou druhou půlku sezony nedokázala vrátit do závodů. Stěžuje si na celkovou únavu organizmu a naznačila, že by se možná už také měla věnovat něčemu jinému, než je vrcholový sport.
V kontextu těchto příběhů ohromným způsobem stoupá cena Markéty Davidové.
Třiadvacetiletá rodačka z Janova nad Nisou před sezonou zuřivě odmítala post týmové jedničky. Chtě nechtě ji ale opět potvrdila. Zapsala tři bronzy ve sprintu, další si odvezla ze světového šampionátu po smíšených štafetách.
Lidé ji milují. V rozhovorech působí roztomile, skromně, přátelsky. Umí projevit emoce a na nic si nehraje. Je to hlavní tvář, největší talent nové generace českých biatlonistů.
Jenže biatlon pro ni není středobodem vesmíru. Její velkou láskou jsou zvířata, obzvláště koně. Sní o tom, že se za pár let vrhne naplno do studia veteriny. Od loňského roku jí běží tříletý odklad, který vyprší po olympijských hrách v Pekingu. Pak chce flintu i běžky odložit a žít "normální život", jak sama říká.
To by znamenalo, že na podzim načne Davidová svou předposlední sezonu. Vedení českého biatlonu má dva roky na to, aby největší hvězdu přemluvilo a udrželo ještě alespoň pro jeden olympijský cyklus.
Je pravdou, že se trenéři snaží udržovat generační obměnu a do právě skončené sezony nasadili hned několik juniorů. Všechny štace objel jednadvacetiletý Jakub Štvrtecký.
Zatím se ale mezi nimi žádná nová hvězda kalibru Davidové nerýsuje.
