Hochfilzen – Talent, chladná hlava i perfekcionista. To jsou nejčastější slova, která padají na konto francouzského biatlonového suveréna Martina Fourcada. Ten sice v posledních týdnech plní stránky světových médií spíše svým radikálním přístupem k trestání dopingu než sportovními výkony, ale o víkendu na světovém šampionátu v Hochfilzenu rovněž potvrdil, že je především fenomenálním závodníkem.
Kde se tenhle francouzský úkaz, který v posledních sezonách nedává soupeřům příliš šancí ho předstihnout, vlastně vzal? To se musíme přenést na zasněžené úpatí Pyrenejí, kde v malé vesničce La Llagonne nedaleko španělských hranic tento Fučák, jak čeští biatlonisté Fourcadovi přezdívají, poprvé nasadil běžky a stejně jako jeho o čtyři roky starší bratr Simone vyjížděl do ostrých kopců.
Bratr jako velký vzor
"Zprvu by mě nikdy nenapadlo, že bych měl sport jako práci. Rodiče nás k tomu vedli, abychom se bavili v krásné přírodě, a nikdy na nás netlačili kvůli výsledkům," vzpomínal v rozhovoru pro IBU TV nyní osmadvacetiletý Martin.
Bratr Simon byl pro něho velkou inspirací a vzorem. "Kvůli němu jsem si obul běžky, líbilo se mi, jak na sobě pracuje, jak je soustředěný, chtěl jsem ho napodobit," přiznává.
A napodobil ho také v tom, že zhruba ve 14 letech začal vedle běhu na lyžích také střílet. "Zprvu mi to vůbec nešlo, uměl jsem dobře na lyžích, ale s puškou to bylo špatné, ale možná právě proto jsem u biatlonu zůstal, chtěl jsem to umět a pracoval jsem na tom," dodává Fourcade.
Zatímco Simon Fourcade už sbíral první úspěchy na světovém šampionátu, mladý Martin se teprve protloukal juniorskými závody. Do Světového poháru nakoukl poprvé v Oslu v roce 2008. Od té doby v něm vyhrál 58 zlatých medailí, pětkrát získal velký křišťálový glóbus a v neděli také 11. titul mistra světa.
Když mu sedne střelba, je prakticky nepřemožitelný, jeho běžecké schopnosti jsou takové, že by se neztratil ani mezi specialisty, a tak si občas může dovolit i nějakou tu chybu. Letos opět dominuje i přesto, že jeho dlouholetý trenér Siegfried Mazet přeběhl v létě do norského týmu.
I když v absolutních číslech pořád jako rekordman vládne Ole Einar Björndalen, sám Nor tvrdí, že nejlepší biatlonista historie je právě Fourcade. "Je lepší než já, nyní je biatlon úplně na jiné úrovni, je daleko větší konkurence, běhá se rychleji, střílí se rychleji, získat medaili je daleko těžší, než bylo v mé éře," tvrdí Björndalen, který ale i ve 43 letech doprovodil po nedělní stíhačce Francouze na stupně vítězů, aby si došel pro bronz.
Kariéru plánuje do Pchjongčchangu, a pak?
"Pořád se mě ptáte, kdy překonám Oleho rekordy, to by ale nejdřív musel přestat závodit," polichotil mu Fourcade na následné tiskové konferenci.
Je velmi pravděpodobné, že tak dlouho jako norský veterán u vrcholového sportu Francouz nezůstane. Už vyhrál, co mohl, včetně olympijských her, a po narození nyní už rok a půl staré dcery Manon poznal i jiné priority.
"Je čím dál těžší holky opouštět. Když zmizím na několik týdnů, jak je u našeho sportu zvykem, a pak je vidím na skypu, najednou pro mě ostatní věci přestanou existovat," říká francouzský šampion s tím, že zatím má kariéru naplánovanou do olympijských her v Pchjongčchangu.
Po kvantech medailí a trofejí má před sebou jeden velký cíl, zpopularizovat svými výkony biatlon a váhou svých slov a činů přispět k očištění od dopingových afér.
"Už mi nejde o trofeje"
První věc se mu daří skvěle. Vyprávět o tom mohou fanoušci v Novém Městě, kterým rozdal všechny tři své zlaté medaile, aby se jim odměnil za fantastickou kulisu během závodů.
"Už mi tolik nejde o trofeje, pokračuji dál jen z lásky k biatlonu, chci teď dál předávat radost, kterou mi tento sport dal," vysvětluje.
Co se týče boje proti dopingu, tam už se netěší takové oblibě. Minimálně u Rusů, se kterými se dostal do konfliktu i během světového šampionátu v Hochfilzenu. Ale jemu to nevadí, buduje si image, se kterou chce jednou biatlonový svět opustit.
"Když si lidé po konci mé kariéry řeknou, že jsem byl nejen dobrý biatlonista, ale také člověk, tak mě to potěší," uvedl.
