Jak se vaše spolupráce s biatlonovým týmem vůbec narodila?
Ten první impulz přišel od pana Hamzy (šéfa Českého svazu biatlonu, pozn. red) už před několika lety. Bylo to v době, kdy Matt začal první sezonu s americkými biatlonisty, u něj to ale bylo snazší než u mě, když jsem maminka čtyř dětí. Pak se ale ujala vtipná myšlenka, že každý tým by měl mít svého Emmonse (smích).
Takže teď už to jako maminka čtyř dětí zvládnete?
Bavili jsme se s Ondrou Rybářem (sportovním ředitelem svazu), jestli je naše spolupráce vůbec proveditelná, aby to pro sportovce dávalo smysl. Sešla jsem se s ním a domluvili se na formátu, který může být hodně efektivní. Že tam nemusí být specializovaný trenér střelby na plný úvazek, ale budu hodně spolupracovat se Zdeňkem Vítkem a dalšími trenéry, abychom byli všichni na stejné notě. První setkání a vůbec první sezona bude hodně seznamovací z obou stran. Ukáže čas.
Domluvili jste se tedy na dlouhodobé spolupráci, nebo zatím jen na zkoušku?
Z obou stran je vize dlouhodobé spolupráce. Ono by ani nemělo cenu do toho jít s tím, že "pojďme to zkusit a uvidíme". Chceme najít model, který bude dlouhodobě fungovat a přinese výsledky. Pravděpodobně bych se měla účastnit několika soustředění, uvidíme, kde budou chtít, abych byla, a kde já opravdu budu moci být. Asi to bude i na individuální domluvě se sportovci, každý potřebuje něco jiného. Musím se brzy sejít s celým týmem.
Když si člověk projede vaše sociální sítě, asi se dá říct, že jste velký biatlonový fanoušek, že?
Samozřejmě, my oba s Mattem biatlon milujeme. Oba totiž zbožňujeme lyžování a naší životní láskou je střelba, takže spojení těchhle sportů nás úplně fascinuje. Máme respekt před všemi, kdo to dokážou skloubit a být v něm úspěšní. Biatlonistům fandíme dlouho, takže tahle spolupráce do toho krásně zapadá.
A zkusila jste si to?
Jednou, když jsme žili v Minnesotě, kde trénuje Vláďa Červenka americké biatlonové juniory. Ten nás nechal, ať si to zkusíme, musím přiznat, že mi to moc nešlo (smích). Mám totiž návyky ze své střelby, která má úplně jiný rytmus. Mattovi to šlo líp, protože se věnuje ještě jiným typům střelby než já, má to snazší. Já se to budu teprve učit. Bude nutné, abych si všechno ještě víc vyzkoušela, budu se na biatlonisty dívat, abych pochopila, co potřebují a co můžu aplikovat ze své střelby.
Vidíte tam už teď nějaké společné prvky tréninku?
Půjde hlavně o techniku. Bude potřeba s nimi pracovat tak, aby se soustředili a nezapomínali na základní věci, které jsou pro stojku či ležku potřeba, a to má stejná pravidla u sportovní střelby i biatlonu. Někdy na tyhle věci zapomínáme i my střelci, když jsme pod tlakem a ve stresu. Když máte pevné základy, pak se na tom dá stavět třeba taktické věci.
Závody máte asi nasledované z televize, víte třeba už teď, co kdo potřebuje zlepšit?
Myslím, že spousta závodníků v týmu už ty základy má a budou potřebovat spíš pošťouchnout k nějaké nadstavbě v podobě techniky výstřelu a podobně. Mám je nasledované, ale nechci teď konkrétně uvádět příklad, ono je něco jiného to sledovat v reálu a něco jiného v televizi. Ale všímám si, jak dýchají, kolik mají výdechů, jak reagují při výstřelu, každý bude reagovat jinak, to si všechno musím ještě napozorovat detailně, abych jim mohla pomoct.
Konzultovala jste tohle angažmá s manželem Mattem, který už má coby biatlonový konzultant zkušenosti?
Určitě, byl nadšený, když jsem se na spolupráci domluvila. Byl rád, myslí si, že je to skvělá příležitost. Budeme asi ještě nějaké věci konzultovat, i on se se mnou v minulosti o něčem radil, ale nikdy se nebavíme o konkrétních lidech. Oba k tomu přistupujeme velice profesionálně. Co má zůstat v týmu, to zůstane, ale něco se dá konzultovat i obecně.
