Londýn - V očích se mu zračilo všechno, po tvářích tekly slzy. Roger Federer se po svém osmém triumfu na Wimbledonu posadil na lavičku, podíval se na tribunu a ten pohled ho rozplakal. Do první řady lóže totiž právě přicupitaly jeho čtyři děti a obklopily maminku Mirku. Těžko byste v tu chvíli hledali na světě šťastnějšího muže. Švýcarský tenista udělal další krok k absolutní nesmrtelnosti za dohledu milující rodiny.
"Tohle je pro nás jako pro rodinu opravdu krásná chvíle," hlesl po hladké finálové výhře nad Chorvatem Marinem Čiličem dojatý Federer.
Devatenáctým grandslamem si upevnil první místo mezi historicky nejúspěšnějšími hráči a osmým vítězstvím v All England Clubu trumfnul takové legendy, jakými jsou Pete Sampras či William Renshaw.
"Získat tady osmý titul je něco neuvěřitelného, o tom jsem nikdy nesnil ani jako dítě. Byl jsem jen normální kluk z Basileje, který doufal, že jednou udělá kariéru na tenisové tour," prohlásil za tři týdny už šestatřicetiletý Švýcar.
Normální ale určitě nebyl. Už mezi juniory vyčníval, i když těžko tehdy mohl někdo tušit, že na švýcarských kurtech vyrůstá nejlepší tenista planety.
"Bez viditelné známky námahy a zvláštního nasazení síly zrychloval míče takovým způsobem, že soupeř je na pomalém antukovém povrchu stěží a s údivem stíhal sledovat," vzpomíná švýcarský novinář René Stauffer na patnáctiletého Federera ve své knize s příznačným názvem Tenisový génius.
Těžko uvěřit jeho dalšímu popisu nyní usměvavého a sympaticky působícího chlapíka. Mladý Roger měl totiž v pubertě zásadní nešvar, na kurtu se dokázal pořádně vztekat, rozbíjet rakety a prskat kolem sebe jednu nadávku za druhou.
"Najednou kritizoval sám sebe i v případě, kdy zahrál vítězný míč, ale neuspokojila jej realizace úderu," vzpomíná Stauffer.
Dávkou sebereflexe nešetřil Federer ani v následném rozhovoru, který s ním reportér dělal. "Vím, že si nemůžu dovolit si stěžovat a vykřikovat, protože mi to škodí a hraju pak hůř. Ale jsem ten typ, co si neodpustí žádnou chybu. Člověk by měl umět hrát perfektně," řekl tehdy.
Postupně začal potvrzovat nadání, které v něm dřímalo, v roce 1998 vyhrál chlapecký Wimbledon a stal se juniorskou jedničkou.
"Musíte mít talent, ale také rodiče a kouče, kteří na vás netlačí a od tří let ve vás nevidí jen nějaký projekt," říká nyní s odstupem času Federer.
To všechno se mu poštěstilo, podařil se mu přestup mezi profesionály, dral se žebříčkem vzhůru, ale na grandslamu dlouho nemohl prorazit. V Londýně na trávě vypadl dvakrát za sebou hned v prvním kole, až potřetí v roce 2001 začal v All England Clubu psát vítězný příběh, jehož zatím poslední kapitolu dopsal právě letos.
Tehdy měl Wimbledon jiného krále. Pete Sampras útočil na zisk páté trofeje v řadě, když ve čtvrtfinále potkal ani ne dvacetiletého Federera. Mladý Švýcar porazil svého amerického idola 3:1 na sety, padl na trávu a poprvé se na anglickém trávníku rozplakal dojetím.
"Tehdy by mě nenapadlo, že tu pak budu tak úspěšný," přiznal po letošním osmém triumfu. Na ten první si pak ale ještě musel nějaký čas počkat. Na zlatý pohár pro vítěze si sáhl až o dva roky později, když ve finále zdolal Australana Marka Philippoussise.
Byl to první triumf na turnaji velké čtyřky a zrovna na tom nejvýznamnějším a nejmilovanějším. Jeho tenisová láska poprvé dosáhla vrcholu.
Tu životní našel na olympijských hrách v Sydney. Při procházkách vesnicí mu učarovala o tři roky starší tenisová kolegyně a krajanka Mirka Vavrinecová. Rodačku ze slovenské Bojnice tenkrát zase překvapilo, jak je introvertně působící mladík najednou zábavný.
Políbil ji až v poslední den her
Oběma se turnaj nepovedl podle představ, hlavně ambiciózní Švýcar byl smutný, že prohrál bitvu o bronz. Místo medaile si však odvážel něco vzácnějšího. "Ale trvalo mu to, políbil mě až poslední den her," přiznala později nyní už Mirka Federerová.
O dva roky později kvůli zdravotním problémům ukončila kariéru, v dubnu 2009 si tenisovou hvězdu vzala a hned v létě se jim narodila první dvojčata, dívky Myla a Charlene. Před třemi roky k nim pak přibyli i dva kluci Leo a Lenny.
I proto se Federer po loňské sezoně rozhodl pro půlroční pauzu, potřeboval doléčit bolavé koleno a chtěl se věnovat rodině. Návrat pak měl impozantní, ovládl ve finálovém duelu matadorů proti Nadalovi Australian Open, vyhrál i v Indian Wells a Miami.
Znovu pak řekl dost, rozhodl se pro přestávku a vynechal celou antukovou část sezony. Odpočinek s nejbližšími mu i tentokrát prospěl, bez ztráty setu se proletěl až k osmé wimbledonské trofeji a se šťastnou rodinkou v lóži přepsal historické tabulky.
"Asi nemají ponětí, co se tady děje, možná se jim jen líbí ten výhled na kurty, ale až budou starší, dojde jim to," dodal na adresu mávajících dítek Federer.
Až dospějí, poznají, že jejich tatínek především naplnil vlastní krédo, že člověk by měl umět hrát perfektně.
