Světová tenisová jednička Ashleigh Bartyová ve svých pětadvaceti letech ukončila kariéru. Uvedla, že na život profesionálního sportovce už nestačí fyzicky ani psychicky.
"Je to nečekané, ale svým způsobem je to vlastně dobrá zpráva," tvrdí Michal Šafář, předseda české Asociace psychologie sportu, v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
"Pokud je to tak, jak říká, a já nemám důvod jí nevěřit, tak je to uvážené rozhodnutí zralé osobnosti, která naplnila jednu svou životní etapu a bez ohledu na všechny další možné tlaky, očekávání či benefity se rozhodla řídit ohledem na své zdraví, spokojenost a hledat další seberealizaci někde jinde."
Bartyová v rámci středečního oznámení, kterým šokovala sportovní svět, prohlásila: "Přišel čas užít si to, co má ráda Ash Bartyová jako člověk, a ne Ash Bartyová jako sportovec."
Šafář proto její rozhodnutí nespojuje s psychickými problémy. "Nevnímám to jako rozhodnutí někoho, kdo je zlomený a pod tlakem okolností, ale jako svobodnou volbu vyrovnané osobnosti," vysvětluje psycholog.
Covid přinesl nejistotu a diskomfort
Australanka sice v minulosti přiznala deprese, v posledních letech, ve kterých došla na trůn pro nejlepší hráčku světa a získala tři grandslamové tituly, ale působila vyrovnaně a pozitivně. Vynechávala však spoustu turnajů a opakovaně hovořila o stesku po rodině.
Šafář souhlasí s tím, že s přístupem profesionálních sportovců zamávala pandemie covidu. Život spojený s častým cestováním už není tak pohodlný jako dřív. Kupí se různé komplikace, přibylo byrokracie, ubylo osobní svobody.
"Může to hrát roli. Covid byl pro mnohé sportovce impulz, aby začali uvažovat trochu jinak. Míra nejistoty a nepředvídatelnost společně se sociálním diskomfortem je přivedla k úvahám, jaké má jejich sportování smysl a hodnotu nebo jak bude vypadat jejich život po ukončení kariéry," podotýká odborník, který v minulosti pomáhal například Petře Kvitové.
Bartyová zřejmě nadobro uklidila své rakety. Jiná dominantní osobnost současného ženského tenisu Naomi Ósakaová v posledních letech balancuje na hraně psychické nepohody. Ambivalentní vztah obou hvězd ke "svému" sportu přitom vykazuje některé podobné rysy.
Stres, tlak na výkon a potíže s psychikou patřily podle Šafáře k profisportu vždycky, v posledních letech ale dochází k "mediálnímu nasvícení tématu mentálního zdraví ve sportu".
"Otázka vytváření bezpečného prostředí, aby sportovce ta nepohoda nezasahovala mimo sportoviště a nepoškozovala ho z dlouhodobého hlediska, je legitimní," říká psycholog.
Naomi prostě občas pláče
Ósakaovou na začátku března v Indian Wells rozhodil ojedinělý výkřik z publika: "Naomi, nestojíš za nic." Japonka se na dvorci rozplakala, ztratila koncentraci a zápas v roli velké favoritky prohrála.
O několik dní později podobnému slovnímu ataku od diváka čelil Australan Nick Kyrgios. Ten reagoval protiútokem: "Umíš hrát dobře tenis? Ne? Tak proč mluvíš."
"Jeho reakce se mi líbila. Nick se ale v mnoha jiných vypjatých situacích na kurtu chová v rozporu s fair-play. Naomi nerozbíjí rakety, nekřičí vulgárně na rozhodčí nebo soupeřky, ale občas pláče. Tenis je emočně náročný sport, každý ho zvládá či občas nezvládá v souladu se svým osobnostním nastavením," vysvětluje Šafář.
Ósakaová se snaží měnit zaběhlé pořádky, určovat vlastní pravidla. Před rokem na French Open odmítla navštěvovat tiskové konference, což se nakonec obrátilo proti ní. Nyní při incidentu v Kalifornii žádala už během zápasu mikrofon, aby promluvila k fanouškům a vysvětlila jim, proč nemají křičet.
Na otázku, zda má šanci změny prosadit, nebo ji systém semele, Šafář nezná odpověď. Podle něj ale dochází ve sportu ke střetu hodnot.
"Je to generační souboj o reformu zavedených pravidel ve sportu. Mnohé z nich byly formovány drsným komerčním tlakem, přinášejí do sportu mimořádné finance, ale i zvýšenou zátěž. Sám jsem zvědavý, jak bude výsledek tohoto střetu vypadat," říká.
Tlak může být nezvladatelný
Pravidla hry zásadně změnily i sociální sítě. "Pro sportovce mohou být silným nástrojem pro budování fanouškovské základny. Pokud si však sportovec administruje svoje sociální sítě sám i v průběhu turnajů, v situacích velkého úspěchu či neúspěchu, tak ten tlak může být nezvladatelný," myslí si Šafář.
Například introvertní Ósakaová ale komunikuje raději přes sítě, zatímco při styku s médii trpí. Na loňském pařížském grandslamu oznámila jejich bojkot, nakonec z něj ale musela ustoupit. Turnajoví pořadatelé totiž za každou neúčast účtovali vysoké pokuty.
Šafář nicméně souhlasí s tím, že změnu přístupu by měla zvažovat i tradiční média.
"Takzvané pozápasové rozhovory jsou pro sportovce emočně nejnáročnější. Způsob, jakým to řešila Naomi, jsem považoval za nešťastný, nicméně jistou empatii a ohledy by si sportovci v těchto situacích zasloužili," apeluje psycholog.
Jako příklad zmiňuje interview s Markétou Davidovou na nedávné olympiádě v Pekingu, kde byla po šestém místě a jedné chybě z dvaceti ran konfrontována s tím, že nezvládá velké závody. Biatlonistka je přitom mistryní světa z minulé sezony.
"Takový rozhovor považuju za výrazné novinářské selhání. Takže limity jsou občas na obou stranách mikrofonu a věřím, že vzájemný respekt a trocha empatie by dokázala situaci výrazně zlepšit," navrhuje.
Přestože dochází k souboji hodnot a do popředí se více dostávají otázky vyrovnané psychiky, Šafář si nemyslí, že by v budoucnu mohlo ubývat dominantních sportovních ikon. Těch, které sportu obětují spoustu osobního komfortu i svobody.
"Je to otázka, ale věřím, že ne. Touha po výjimečnosti, překonávání limitů sama sebe, posouvání hranic možného je podstatou lidství. A když se k tomu přidá respekt k osobní pohodě a mentálnímu zdraví, tak to naopak může vést k další generaci sportovních ikon," uvádí Šafář.
