Je to sotva deset dnů, co jste tu seděla unavená s trofejí před sebou a čekal vás bleskový přelet do Madridu. Dokázala jste si tehdy představit, že byste přesně za týden měla další titul?
Asi by mě to nenapadlo. Zvlášť když jsem měla v zádech dvouapůlhodinový zápas s Buzarnescuovou. Mě ale nenapadala spousta věcí, co se odehrálo za tu dobu, co jsem se vrátila na okruh.
Co vám ta jedenáctizápasová vítězná šňůra před antukovým grandslamem ukázala?
Dodalo mi to sebedůvěru, že i na antuce můžu odehrát dobré zápasy. Cítila jsem se na kurtu fyzicky i tenisově dobře. Teď se necítím nijak, uvidíme, jaké to bude za pár dnů, ale hrála jsem dobrý tenis.
Stihla jste už alespoň nějakou regeneraci?
Jsem pořád taková unavenější. Absolvovala jsem toho totiž hodně. Musela jsem přeletět do Říma, kde jsem se odhlásila a udělala povinnosti. Včera večer jsem se měla vracet do Prahy, ale byly s letem trošku komplikace, takže jsem zůstala ve Frankfurtu a přiletěla až dneska ráno.
Finále jste hrála s obvázaným stehnem, jak na tom je?
Kvůli noze jsem se právě odhlásila z Říma, teď co nejdříve kontaktuju pana docenta Koláře a dnes nebo zítra za ním půjdu.
Z Madridu máte už třetí trofej, čím to je, že to je vaše oblíbená destinace?
Tím jak je to vysoko a antuka je jiná než všude jinde, tak se mi tam hraje dobře. Údery tam letí. A hráč se vždycky rád vrací tam, kde mu to šlo a kde má dobré vzpomínky, a tohle je asi ten případ. V Madridu jako takovém se mi ale zrovna moc nelíbí. Byla jsem jen na hotelu a na tenise.
Takže po památkách v Madridu nechodíte?
Ani nevím, jak město vypadá. (smích) Skoro nikdy jsem tam nebyla. Madridský turnaj na mě působí tak, jako by se to hrálo v hale. Ale taky jsem tam odehrála jeden zápas na kurtu, kde to úplně jako v hale nevypadalo, tak nevím, proč je to tam pro mě tak speciální.
Jaký podíl na vašem triumfu má trenér Jiří Vaněk? Během semifinále a finále vás při poradách hodně povzbuzoval.
Volám si ho, když si sebou nejsem moc jistá. Někdy si ho zavolám jen tak, protože je to vyrovnané a on přidá nějakou maličkost, rozptýlení, abych urvala nějaký důležitý bod. Jirka úplně neřeší, jestli hraju forhend tak, nebo tak. Snaží se mi dodat zdravou sebedůvěru. Vnímám to a poslouchám. Jsou samozřejmě momenty, že pak ani nevím, co mi řekl. Ale 99,9 procenta rad si pamatuju. (smích)
Díky čtyřem letošním titulům začíná vaše letošní sezona hodně připomínat tu z roku 2011, kdy jste vyhrála Wimbledon a přiblížila se postu světové jedničky. Dá se to s tím srovnat?
Tuhle otázku už jsem dostala v Madridu. Pro mě je strašně těžké porovnávat neporovnatelné, od té doby jsem zažila spoustu věcí na kurtu i mimo něj, člověk nikdy nebude stejný. Měním se jako hráčka i jako člověk. Vždycky jsem chtěla, aby ta snová sezona v roce 2011 nebyla úplně tou nejlepší v mé kariéře. Jestli to bude tahle, nebo někdy nějaká jiná, která to překoná, to nedokážu říct. Prostě teď hraju dobře.
V čem jste tedy teď jiná hráčka?
Cítím rozdíl, jak se momentálně pohybuju na antuce. Doběhnu spoustu míčů a hodně jich vrátím, z čehož jsou soupeřky asi překvapené. Musí hrát minimálně o jeden úder navíc. Ale jde to se mnou od začátku sezony, kdy se cítím lépe než předtím. Je těžké porovnávat formy, protože i tenis se vyvíjí a v roce 2011 byl jiný, teď pracujeme na trochu jiných věcech.
Máte v hlavě, co by ten rok 2011 mohlo trumfnout?
Promyšlené to nemám, ale všichni v místnosti to asi tuší. (smích) Nechci se svazovat výsledkem nebo číslem před mým jménem. Těch cílů je ještě spousta a nejsem člověk, který by se tím tady chtěl prezentovat.
V semifinále jste se střetla s Karolínou Plíškovou, byl to pro vás speciální zápas na takovém turnaji?
Každý duel s Češkou je svým způsobem zvláštní. S Kájou jsme nehrály dlouho. Možná v tom to bylo trochu speciální, ale spíš tím, že jsme hrály semifinále velkého turnaje.
Martina Navrátilová říkala, že vám nespíš pomáhá i to, že jste s Karolínou v první desítce hned dvě Češky a navzájem se takovou zdravou rivalitou táhnete vzhůru. Ona to tak měla podobně s Chris Evertovou. Vnímáte to stejně?
To asi ne. Myslím, že na tour je rivalek hodně. Neřekla bych, že jsme rivalky proto, že jsme ze stejné země. Sdílíme spolu fedcupové týdny, na okruhu jsme sice soupeřky, ale každá si jedeme svoje. Za sebe můžu říct, že když jsme na kurtu proti sobě, tak to nevnímám nějak jinak než s ostatními soupeřkami.
Připouštíte si, že po takových výsledcích budete na French Open jako jedna z hlavních favoritek na vítězství?
Pro mě bude Rolland Garros takovým uzavřením kruhu, kdy jsem se loni vrátila. Vím, že jsem odtamtud neměla v poslední době úplně valné výsledky. Můžu tam zahrát dobře, jednou jsem tam hrála semifinále, takže se to nevylučuje. Ženský tenis je nevyzpytatelný, každá může porazit každou. Určitě nebudu řešit valná očekávání.
