Netušila, jak popsat své emoce. Dvě hodiny po proměněném finálovém mečbolu stále složitě hledala slova vhodná pro vyjádření svých pocitů.
"Míchá se ve mně tolik emocí, tolik věcí mi běží hlavou. Je těžké dát dohromady nějaké věty," popisovala, aby se hned vzápětí rozjela a otevřeně hovořila o závěru fenomenální cesty pro pohár Suzanne Lenglenové.
Za hlavní klíč k životnímu úspěchu označila psychiku. Znovu musela před zápasem vést dlouhý hovor s psycholožkou a opět se dočkala pomoci, kterou potřebovala. "Ujistila mě, že jakmile vstoupím na kurt, panika zmizí. A to se také stalo. Byla jsem za to strašně šťastná," prozradila.
S psycholožkou se radila od osmifinále proti Sloane Stephensové už i před každým následujícím zápasem. Právě před duelem s americkou přemožitelkou Karolín Plíškové a Muchové zůstala zamčená v šatně, plačící, panikařící a paralyzovaná.
Ve své kůži nebyla ani v posledních třech dnech, kdy na ni nervozita dolehla plnou vahou.
"Nikdy jsem nebyla v takové situaci, opravdu jsem chtěla moc vyhrát, na druhou stranu jsem ale věděla, že pokud budu chtít moc vyhrát, tak si na sebe vytvořím tlak a nevyhraju," přiblížila zapeklitost situace.
Dostala jednoduché rady, jak se s nervozitou poprat. "Dala mi odvahu jít na kurt a být šťastná za to, že na něj mohu jít. Měla jsem to brát jako běžný zápas, dokonce spíš jako trénink. To byl přístup, který pomohl," prozradila Krejčíková.
Pětadvacetiletá tenistka z Ivančic se za osm měsíců vyšvihla z hráčky druhé světové stovky k trofeji pro grandslamovou šampionku. Zařadila se po bok českých tenisových legend.
Po Haně Mandlíkové, Janě Novotné a Petře Kvitové je čtvrtou Češkou, která na turnajích velké čtyřky ovládla dvouhru.
Jak se jí změní život? Krejčíková především doufá, že nevšední úspěch nijak nezmění ji samotnou.
"Chci to být pořád já, nechci se změnit, chci dál tvrdě pracovat. Je to pro mě velká motivace, abych si tuhle cestu užívala. Myslím si, že pořád budu ta malá holka z malého města, která začínala mlácením o tenisovou zeď. Ne, nejspíš se nic nezmění," usmívala se.
Inspiraci v tom, jak by velký úspěch neměl zásadně pozměnit charakterové rysy člověka, hráčce dala její zesnulá trenérka Jana Novotná.
Krejčíková světu připomněla příběh začátku jejich spolupráce. Jako mladá juniorka sebrala odvahu, zaklepala na dveře wimbledonské šampionky z roku 1996 a požádala o pomoc s tenisovou kariérou.
"Netušila jsem tehdy, jak bude reagovat. Ale byla strašně milá, vřelá. Řekla mi, ať přijdu na trénink, že si můžeme pinknout," zavzpomínala Krejčíková.
"Byla jsem z takové osobnosti nervózní, ale ona se vůbec nechovala jako někdo, kdo má doma tolik titulů. Byla úplně normální. To jsem si na ní hrozně cenila a bylo to něco, co mě inspirovalo. Byla to ikona, ale stále velmi pokorná. Prostě vzor. Chtěla bych být stejná," zasnila se v součtu se čtyřhrami již šestinásobná grandslamová vítězka.
"Vždycky mi říkala: Je jedno, kolik toho vyhraješ, vždycky musíš přijít a říct ahoj, prosím a děkuji. Je strašně důležité chovat se mile," dodala nová česká tenisová šampionka.
