Z výpovědí mrazí. V den, který ochromil Británii žalem, měl malý Andy Murray mimořádné štěstí

Blíží se 30. výročí události, která změnila Velkou Británii. Masakr v Dunblane dodnes zůstává nejtragičtější masovou střelbou v historii země. Mezi sedmnácti obětmi vyšinutého střelce, propuštěného skautského vedoucího, byly zejména pětileté a šestileté děti. Útok ve škole malého skotského městečka přežil budoucí slavný tenista Andy Murray. Vraha znal. Ze sugestivního vyprávění jeho matky mrazí.

Dunblane, městečko s 10 tisíci obyvateli, vždy bývalo klidným, bezpečným místem.

Až do 13. března 1996.

Tehdy se všechno změnilo.

Do tělocvičny místní základní školy vstoupil třiačtyřicetiletý Thomas Hamilton vyzbrojený čtyřmi ručními zbraněmi a 700 náboji. Jeho řádění odnesli prvňáčci, nejmladší děti z celé školy.

Šestnáct jich nepřežilo, dalších třináct vyvázlo se zraněními

Sedmnáctou obětí byla jejich učitelka, osmnáctou sám pachatel, který se nakonec střelil do úst.

Ve škole tu dobu pobývali i bratři Murrayové, osmiletý Andy a desetiletý Jamie. Ti vyvázli i díky pohotové reakci ostatních učitelů.

„Andyho třída byla zrovna na cestě do tělocvičny,“ vyprávěla jejich matka Judy v roce 2014 pro Radio Times.

„Byl tomu strašně blízko. Uslyšeli hluk a někdo šel napřed, aby zjistil. co se děje. Vrátil se a dovedl všechny děti do ředitelny a pracovny jeho zástupce,“ popsala.

Lidé z učitelského sboru dětem řekli, aby si sedly pod okna a zpívaly písničky. Dokázali je uchránit od paniky.

Nikdo z dětí netušil, co se skutečně děje. „Učitelé a kuchařky odvedli úžasnou práci. Dodnes nechápu, jak to dokázali,“ uvedla Murrayová.

V době, kdy nebyly mobilní telefony, se informace šířily velmi pozvolna. Když se matka dvou chlapců dozvěděla o policejních manévrech kolem školy, okamžitě nasedla do auta. „Řídila jsem a myslela na to, že už své děti nikdy neuvidím. Na silnici se vytvořila zácpa, tak jsem vystoupila a ke škole běžela.“

Tam se potkala s ostatními rodiči. Nikdo prý nevyšiloval. Byli v šoku, panovalo hrobové ticho a mrazivá atmosféra. Nikdo neměl žádné konkrétní informace.

Nakonec přišel policista a řekl, že s ním mají jít rodiče dětí z jedné konkrétní třídy. Žena, která byla na místě hned vedle Judy, jen nepřítomně hlesla: „To je třída mojí dcery.“

Murrayová popisovala zvláštní koktejl emocí: „Nevím, jestli trpím pocitem viny přeživšího, ale tehdy jsem zažila hrozný okamžik, kdy jsem si oddechla, že to nebyly moje děti. Pak jsem se cítila hrozně. Ta žena ztratila dceru.“

Když vezla své syny zpět domů, snažila se jim říct, co se stalo. „Bylo prakticky nemožné jim to nějak vysvětlit. Jsem moc ráda, že byli příliš malí na to, aby pochopili rozsah celé věci.“

Sám Andy Murray o mezním zážitku dlouho mlčel. Veřejně ho prakticky nekomentoval až do roku 2019. Tehdy vyšel dokumentární film Resurfacing.

Z očí do očí a na kameru o děsivých zkušenostech mluvit nechtěl, a tak zanechal režisérce filmu Olivii Cappucciniové vzkaz na záznamníku. A svolil ke zveřejnění.

Roztřeseným hlasem v něm osvětlil konkrétní důvody, proč pro něj byl tenis v dětství především útěkem od kruté reality.

"Před časem ses mě ptala, proč byl pro mě tenis tolik důležitý. Očividně kvůli té záležitosti v Dunblane," svěřil se trojnásobný grandslamový šampion a držitel dvou zlatých olympijských medailí.

Největší trauma podle něj spočívalo v tom, že jeho rodina masového vraha z Dunblane dobře znala a pravidelně se s ním vídala.

"Znali jsme ho, chodili jsme do jeho dětských klubů, vozili jsme ho v našem autě, vysazovali ho na vlakových stanicích," vypověděl Murray.

Podle jeho matky byl Hamilton trochu zvláštní, nikdo ho ale nepovažoval za nebezpečného. Býval vedoucím skautského oddílu, o pozici přišel kvůli stížnostem na nevhodné chování.

Až když tenisový šampion dospíval, docházelo mu, čeho byl účastníkem. „Osobně jsem se o to začal zajímat až před pár lety. Dlouho jsem o tom vlastně nechtěl nic vědět, snažil jsem se to úplně vytěsnit,“ přiznal Murray.

Z osudného dne si pamatuje pouze střípky. Třeba právě to, jak skrčený pod oknem zpíval s ostatními písničky. V den, který celou Velkou Británii ochromil žalem a výrazně ji proměnil.

Tragédie v Dunblane je dodnes jedním z nejsilnějších příkladů, kdy jediná událost zásadně změnila legislativu celé země. Hamilton totiž zbraně držel legálně. Existoval sice licenční systém, ale nebyl dostatečně přísný.

Tehdejší vláda premiéra Johna Majora po Dunblane prosadila zákaz soukromého držení ručních střelných zbraní. I zásluhou masivního tlaku veřejnosti. Petici nazvanou Snowdrop Campaing podepsalo přes 750 tisíc lidí. Následoval mimo jiné povinný prodej zbraní, stát je odkoupil od legálních držitelů. Zničeny byly desítky tisíc pistolí.