Byla to poněkud smutná podívaná. Slušnou atmosféru si během celého týdne v pražské O2 aréně mohly užít jen domácí hráčky a jejich soupeřky ze základní skupiny, Němky a Švýcarky.
I tahle klání ale měla na hony daleko k tomu, co se v domácích zápasech českých tenistek odehrávalo v minulosti, ať už byla hostitelem Praha, Ostrava nebo třeba Brno.
Dokonce i čtvrteční zlatý hřeb, přímý duel o postup do semifinále mezi Českem a Švýcarskem, sledovala poloprázdná hala. Kapacita byla kvůli koronavirovým opatřením snížena na 12 tisíc lidí, a i ta se ale naplnila přibližně jen ze dvou třetin.
Páteční semifinálové boje se už bez účasti českého týmu hrály vyloženě v komorním, nedůstojném prostředí a ani finále mezi Ruskami a Švýcarkami pochopitelně nic elektrizujícího nepřineslo.
"Já byl vždycky proti tomuhle formátu, ale samozřejmě si nemůžeme stěžovat, protože jsme hráli doma. Pro mě to byl svátek a věřím, že i pro holky," znělo rozpačité hodnocení z úst českého kapitána Petra Pály.
Praha sklidila chválu za uspořádání akce ve zrychleném režimu, když pořadatelství převzala až v létě místo původně určené Budapešti. Dubnový termín se změnil na listopadový a Praha byla jasnou volbou.
Vedení ITF spoléhalo, že akce, na kterou česká vláda uvolnila 65 milionů korun z rozpočtové rezervy, dostane důstojnou kulisu díky tradičně vynikajícím a nadšeným českým příznivcům. To se ale nestalo.
Billie Jean King Cup zkrátka není Fed Cup, všední den není víkend. Zápasy končily až kolem půlnoci, což nesly nelibě i samotné tenistky. Vstupenky byly pro řadu příznivců příliš drahé, tedy zejména v poměru ke značně osekanému obsazení.
Do metropole po spršce omluvenek přijelo jen pět hráček ze světové dvacítky.
V tomto světle vypadá hodnocení prezidenta ITF Davida Haggertyho, že jsme byli svědky "fantastického týdne pro tenis", poněkud troufale či přímo odtrženě od reality.
Fed Cup dostal novým hávem pořádnou ránu. Stejně jako předtím mužský Davis Cup, jehož první ročník pod naditým měšcem investiční skupiny Kosmos fotbalisty Gerarda Piquého zčásti zachránil jen fakt, že v Madridu před dvěma lety triumfovali domácí vedení superhvězdným Rafaelem Nadalem.
Kdyby hrály Češky v Praze v sobotu finále, celkový obrázek by to jistě vylepšilo. Na to ale spoléhat nelze.
Snaha o inovaci tady od začátku působila podivně a samoúčelně. Starý formát Davis Cupu i Fed Cupu byl svým jednoduchým systémem geniální, každý jeden duel přinesl důstojnou fanouškovskou kulisu. Každý národní svaz si přišel na své, zejména v ne-grandslamových zemích šlo pokaždé o top událost roku.
"Vždy to bylo o tom domácím publiku. Ať už to byly zápasy v Srbsku, nebo v Argentině, kdykoli si na to vzpomenu, mám husí kůži. Byla to neopakovatelná atmosféra. A právě kvůli ní jsme týmovou soutěž hráli," uhodil hřebíček na hlavičku Radek Štěpánek. Už před začátkem mu bylo jasné, že na "nečeské" zápasy přijde "pár lidí".
"Tak to bylo i ve finále nového Davis Cupu v Madridu. Ano, pro domácí tým je to super. Pro české holky přímo unikátní příležitost, ale na dlouhé roky asi poslední. Místo toho mohly hrát za rok třeba třikrát doma," uvedl dvojnásobný vítěz Davisova poháru.
Cesta zpět samozřejmě stále existuje. Vytrvale protestovat ale musí ty nejvlivnější hvězdy. Slovy, ale třeba i bojkotem. Ideálně tak autentickým, jaký vytrvale drží Němec Alexander Zverev. Zatímco nesouhlasným ohlasům jiných hvězd čas a vysoké odměny obrousily hrany, názor třetího hráče světa zůstává skálopevný.
"Formát se musí změnit a já se toho držím. Jsem někdo, kdo drží slovo. Chci vyhrát Davis Cup, ale chci vyhrát skutečný Davis Cup," prohlásil před pár týdny.
Kvalitu podobné akce při vší úctě definují jiné věci než z hlediště mávající legenda Billie Jean Kingová. Poztrácené emoce, kvůli kterým týmovou soutěž milovaly miliony fanoušků po celém světě, se jen tak nahradit nedají.
