V září triumfovaly mladé Severokorejky v Kolumbii, před týdnem přivezly zlato z Dominikánské republiky. Zdaleka však nejde o ojedinělé úspěchy.
Jak v ženských dvacítkách, tak v kategorii do 17 let získala Severní Korea světový titul už potřetí v dějinách. V obou případech jí patří první místo v historickém pořadí turnajů (u dvacítek spolu s USA a Německem), a proto si fotbalový svět stále častěji klade otázku, jak je to možné.
#NorthKorea's champion women's U17 football team has arrived back in #Pyongyang
— North Korean Archives and Library (NKAAL) (@NorthNKAAL) November 9, 2024
They were welcomed by Kim Il Guk, Minister of Physical Culture and Sports https://t.co/nKNl42kcbY pic.twitter.com/sGqj8wrkrv
"Na hřišti vám nedají dýchat," řekla španělská fotbalistka Irune Doradová po finále MS do 17 let, které její tým prohrál s Asiatkami 1:2 na penalty.
"Mají výborné dovednosti a jsou známé pro skvělou výdrž. Roli hraje také politický systém, v němž vyrůstají. Striktně dodržují stanovené taktické vzorce," zmínil bývalý jihokorejský fotbalista Lee Sang-yoon.
U počátků ženského fotbalu v totalitní Severní Koreji stál v 80. letech Kim Čong-il, někdejší komunistický vůdce. Ve fotbale viděl šanci, jak zemi na mezinárodním poli zviditelnit, fotbalistky využíval také jako nástroj propagandy.
Výdrž srovnatelná s vojáky
Začátky byly krušné a fotbalistkami se stávaly sportovkyně z naprosto jiných odvětví, ale v mnoha případech zkrátka neměly na výběr.
Postupně se Severokorejky v silně autoritářském režimu vypracovaly mezi asijskou fotbalovou elitu. Na dospělém MS došly nejdále do čtvrtfinále, nicméně v mládežnických kategoriích doslova září.
Podle dokumentu "Hana, Dul, Sed", který v roce 2009 natočila rakouská režisérka Brigitte Weichová, podstupují mladé hráčky tvrdý výcvik, tak aby měly výdrž srovnatelnou s vojáky.
"Sport je pro Severní Koreu jednou z mála příležitostí, jak přitáhnout mezinárodní pozornost. Proto země dává do výchovy sportovkyň mnoho prostředků," poznamenala Cho Mi-young, uprchlice ze Severní Koreje, v rozhovoru pro Radio Free Asia.
Podle ní stojí za úspěchy Severokorejek kombinace intenzivní přípravy, možnost vysokých odměn a jejich houževnatost. "Upřímná touha potěšit vůdce Kim Čong-una je další z hlavních motivací," dodala.
Však podle toho také vypadalo vyjádření brankářky zlaté sedmnáctky Park Ju Gyong po vyhraném finále. "Chtěla bych se o tuto radostnou zprávu podělit v prvé řadě s naším milovaným otcem a vůdcem Kim Čong-unem," začala.
Lákadlo hlavního města
V ženském fotbale vidí Severokorejci prostředí, které není tak vysoce konkurenční, a proto se na tuto oblast více zaměřili. Stahují si nadějné fotbalistky ze základních škol z celé země do hlavního města.
A přestěhovat se s rodinou do Pchjongjangu, který se svou životní úrovní a infrastrukturou zcela liší od zbytku země, znamená pro průměrného severokorejského občana mimořádně vzácnou šanci.
"Zatímco v Evropě se u mládeže upřednostňuje zábava a požitek, v Severní Koreji je to už od nějakých 13 let přísný výcvik. Je to vysoce systematické a disciplinované, hráčkám to umožňuje vyniknout již v raném věku," popsal Jung Woo Lee, vedoucí akademik z univerzity v Edinburghu.
Na MS sedmnáctek Severokorejky porazily postupně Mexiko (4:1), Keňu (3:0), Anglii (4:0), Polsko (1:0), USA (1:0) a Španělsko (2:1 na penalty). Křídelnice Jon Il-chong byla vyhlášena nejlepší hráčkou turnaje.
V týmu nechyběla ani útočnice Choe Il-son, nejlepší hráčka a zároveň nejlepší střelkyně zářijového MS do 20 let.
Za tři roky bude chtít Severní Korea potvrdit pozici ženské fotbalové velmoci na dospělém MS v Brazílii. Tedy pokud se kvalifikuje.
Na posledních třech světových šampionátech v dospělé kategorii totiž chyběla. Nejprve kvůli zjištění o dopingu, pak se na další MS nedokázala kvalifikovat a o to poslední loňské přišla kvůli restrikcím týkajících se boji proti koronaviru v zemi.
Mohlo by vás zajímat:
