V roce 1924 se v Paříži u příležitosti olympijských her konal kongres FIFA, na němž byl vysloven souhlas se zavedením profesionalismu všude tam, kde o něj bude zájem.

V Československu vypracovala amatérská komise přesný řád, který stanovil, že hráči se mohou k profesionalismu hlásit dvakrát do roka.

O nový způsob fotbalového života projevilo zájem 17 klubů a v nich celkem 140 hráčů, ale brzy se ukázalo, že stanovené podmínky mohou bez větších problémů splnit jen Sparta a Slavia.

Ostatní kluby často neměly ani na základní platy, jejichž minimální výše 200 korun byla pro ně závratná a nesplnitelná.

Jednokolová premiéra

Na jaře roku 1925 byla rozehrána takzvaná Asociační liga vytvořená z deseti pražských mužstev. Řídila ji nezkušená komise, hrací řád byl nedostatečný a provázely ji velké zmatky.

Až v průběhu jarní části se kluby dověděly, že liga bude pouze jednokolová, bez odvetných zápasů.

Po vítězství Sparty 7:1 nad AFK Vršovice bylo rozhodnuto o jejím konečném prvenství. Jenže po několika týdnech byl tento výsledek údajně kvůli neregulérnímu terénu anulován s tím, že se musí sehrát nové utkání.

Sparta v něm zvítězila jen 3:2 a vinou horšího skóre skončila za Slavií na druhém místě. Třetí skončila Viktoria Žižkov.

Bez německých klubů

V létě přešla liga v systému podzim - jaro do gesce Československé fotbalové asociace a podle jejího verdiktu už nemohlo v soutěži pokračovat mužstvo pražských Němců DFC, ale ani Teplitzer FK, které si zajistily postup z nižší soutěže.

V nové nejvyšší soutěži se počet účastníků zvýšil na 12, z nichž bylo mimopražské pouze Kladno. V konečné tabulce skončilo osmé. Už na podzim bylo jasné, že o titul bude bojovat stejná trojice jako v předchozí jarní soutěži. Mistrem se stala Sparta s jednobodovým náskokem před Slavií.

Přátelský krůček pražských "S"

V té době vládlo mezi rivaly výrazné nepřátelství a právě v listopadu roku 1925 byl učiněn krůček ke spřátelení. Pokladníci těchto klubů se dohodli, že ve společné režii pozvou do Prahy nejlepší španělské mužstvo Espanyol Barcelona.

A Španělé do Prahy přijeli v čele s národním hrdinou, legendárním brankářem Zamorou.

V Praze v té době vrcholila volební kampaň, politické strany doporučovaly čísla od jedničky do devětadvacítky. Fanoušci volili hlavně čísla 2, 4, 11 a 20, což byly tramvaje, které tehdy jezdívaly na Letnou.

Navíc vedle volebních hesel a proklamací vylepili režiséři obou klubů plakát s textem "My volíme Zamoru".

O senzaci číslo 1 se postarala Slavia vítězstvím 4:2 a senzaci číslo 2 zařídila Sparta výhrou 4:0. Zamora se po zápasech jen ukláněl a říkal Gracias, gracias.