Třinec - Býval hokejovým elegánem s vytříbeným hokejovým myšlením a dokonalým citem pro nahrávku. Do paměti široké veřejnosti se vryl zejména působením v dresu třineckých Ocelářů, za které odehrál celkem dvanáct sezón. Teď už však Jan Peterek válí jen ve veteránském hokeji.
V něm se mu však vede nad míru dobře. Koncem ledna se totiž on i další bývalí top hráči představili na finálovém turnaji Světové veteránské ligy, který hostilo Rusko. A Česka republika rozhodně ostudu neudělala. Tým se probojoval až do finále, v němž však padl s domácí sbornou.
Mezi jmény v českém výběru se objevil například současný ředitel extraligy Josef Řezníček, komentátorské duo David Pospíšil a Martin Hosták nebo právě autor 688 ligových kanadských bodů Jan Peterek. "Bylo to úžasné, snad se do nominace dostanu i příští rok," řekl v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
A.cz: Máte za sebou finále Světové ligy veteránů. Jaký to byl turnaj?
Turnaj to byl výborný, skvěle zorganizovaný. Byl to svátek hokeje, hlavně pro Rusy, kteří chodili na zápasy v obrovském počtu.
To je pravda. Na vaše finále proti domácí sborné přišlo přes 11 tisíc fanoušků. Jaká byla atmosféra?
Atmosféra, kterou tam ti lidi vytvořili, byla neskutečná. Dlouho jsem nic podobného nezažil a v mém věku jsem ani nečekal, že to ještě někdy okusím. Stadionem obíhaly mexické vlny, celou dobu se fandilo. Moc jsem si to užil.
Po ledě se proháněla jména jako Larionov, Bure nebo Fetisov. Jaké bylo zahrát si proti takovým hráčům?
Pro mě to byl ohromný zážitek. Ti hráči byli ikonami mého dětství a se zaujetím jsem je sledoval jako kluk. Vůbec jsem nedoufal, že bych si proti nim někdy mohl zahrát, ač tedy už ve veteránském věku.
Ruské legendy vydělávají pořád balík
Co říkáte na samotnou myšlenku Světové ligy legend?
Tak jelikož už jsem v tom věku, moc se mi to líbí (smích). V Česku jsme ale s veteránským hokejem hrozně pozadu. V Rusku se hraje spousta hobby lig. Bohatí mecenáši si staví svoje týmy, ve kterých dokonce sami leckdy hrají a k sobě si kupují bývalé hvězdy. Ti hráči mají klasické profi smlouvy a berou obrovské peníze.
Byl tím pádem poznat nějaký rozdíl v kvalitě či připravenosti u Rusů?
Hráli dobře, měli v týmu velká jména. Asi nás převýšili nasazením, které bylo před domácí vyprodanou halou obrovské.
Vy jste ještě poměrně nedávno hrál českou extraligu. Dá se nějak srovnat klasický mužský hokej s tím veteránským?
Záleží to mužstvo od mužstva. Například Švédové přivezli hodně starý výběr, proti kterému jsme se museli opravdu brzdit. Šlo o to, si zahrát a nedělat ze sebe mistra světa. Proti Rusům jsme už ale museli makat naplno. Stále však máte na paměti, že například Fetisovovi je 57 let a nepůjdete ho nějak důrazně forčekovat, už jen z důvodu velké úcty k němu.
Dopadlo to, jak mělo
Měl český tým už dopředu před turnajem stanovené cíle?
Od našeho trenéra Jana Gusty Havla byl cíl vytyčen jasně, a to vyhrát za každou cenu. Je to neuvěřitelný hokejový nadšenec a srdcař, který nic jiného nebere. Moc ho mrzelo, že jsme finále prohráli.
Právě Gusta Havel si však po zápase trochu stěžoval na rozhodčí? Jak jste to viděl vy?
Podle mě to dopadlo tak, jak mělo. Tím, kolik bylo v hale domácích fanoušků se pak ten efekt ještě znásobil a všichni byli v obrovské euforii. Je sice fakt, že Rusům pískli o něco více trestných střílení než nám, ale nijak zvlášť bych se v tom nepitval.
Jedno trestné střílení českého týmu jste však jel i vy a proměnil jste ho střelou na vyrážečku. Věděl jste dopředu, co uděláte?
Měl jsem připravenou kličku, ale ten gólman reagoval úplně jinak, než jsem čekal. Zůstal zalezlý v brance deset centimetrů před lajnou, tak jsem nic nevymýšlel a prostě vystřelil.
Příště může jet i Jágr
Pro turnaj měli účast povolenou ročníky 1971 a starší. Vy jste byl z české nominace vůbec nejmladší. Nesbíral jste po trénincích puky?
Puky jsem sbíral a dělal jsem to strašně rád. V Třinci mi poslední sezony říkali dědku, tam jsem byl v roli holuba a zelenáče.
Příští rok však už bude do veteránů ročníkově spadat i Jaromír Jágr. Nebojíte se, že byste se tak třeba nedostal do nominace?
Tak to se bojím. Ve veteránech musíte každý den dokazovat výkonnost a dřít na sto procent. Pokud hráč nehraje podle představ trenéra, bez milosti ho posadí. Neexistuje zaspat na trénink nebo porušit životosprávu. Disciplína je velká (smích).
Hokej jste hrál na nejvyšší extraligové úrovni až do 43 let. Máte nějaký recept, jak může člověk vydržet u tak fyzicky náročného sportu tak dlouho?
Recept je vlastně jednoduchý, musí vás to prostě bavit a musíte mít motivaci. Ať jde o letní přípravu nebo následně pak o sezonu. Mně třeba hodně pomáhaly takové mini soutěže a hecování se spoluhráči. Jako mladý se chcete vytáhnout na ty zkušené borce a pak, když se role obrátí, zase chcete mladým ukázat, že ještě nejste tak špatný.
Třinec? Přišlo uspokojení
Pojďme k Třinci, kde jste vy z role hráče po konci kariéry přešel plynule do managementu klubu. Kde Oceláře letos tlačí bota?
Utekl nám začátek a pak se to táhlo dlouhou dobu. Deka byla místy velká. V posledních zápasech šla ale hra týmu podle mě hodně nahoru. Loni jsme hráli na špici, a to se pak úplně jinak cítí i hráči na ledě. Mnohem víc si dovolí, nejsou v křeči. My se teď na každý gól hrozně nadřeme.
Tým však oproti loňsku zůstal téměř kompletně stejný. Co se tedy změnilo?
Je tam asi více faktorů. Minulá sezona byla dlouhá, tím pádem bylo podstatně méně času na letní přípravu. Ať chceme nebo ne, hráči asi po loňské super sezoně trochu zpychli. Čekáte, že to půjde dál samo, ale ono to tak není. Pohodu si musíte zasloužit. Sport je globálně v devadesáti procentech o hlavě a pokud nefunguje ta, nebude fungovat nic.
Minulý týden hostil moravskoslezský region dva zápas s Rusy. Co říkáte na atmosféru a výkony českého týmu?
Mě se to celkově líbilo moc. Jsem rád, že trenér Vůjtek nevozí ty samé hráče a nebojí se vyzkoušet nové, kteří stabilně prokazují kvalitu v extralize. Zaujal mě třeba Lukáš Krenželok, který dostal tu šanci až nyní ve 32 letech.
