Nymburk - Že se zázraky nedějí? Z omylu by mohl mnohé vyvést devatenáctiletý Dominik Skořepa. S hokejem začínal jako malý chlapec v Nymburce, v sedmé třídě však změnil dres a začal oblékat ten mladoboleslavský. Zhruba před dvěma lety měl nastoupit do juniorského týmu. Na svůj první trénink s juniorkou cestoval jako spolujezdec po boku svého otce, vzadu v autě seděl ještě mladší bratr, ale na trénink nedorazili.
"Jeli jsme a auto před námi zavadilo svým vozíkem o kolo protijedoucího kamionu. Ten do nás narazil a zavalil nás. Já a otec jsme zůstali zaklíněni pod kamionem, se záchranáři byl schopen komunikovat jen bratr," vzpomíná na osudovou jízdu Dominik Skořepa. Ze všech tří pasažérů byl právě on v nejvážnějším stavu. Když se poté v nemocnici probudil, mohl hýbat pouze hlavou, na zbytek těla byl ochrnutý. A lékaři vyřkli smutnou prognózu. Dominik měl pouze malou naději na pohyby rukou a šance na rozpohybování nohou a chůzi byly prakticky nulové.
"Nejprve jsem byl šťastný, že jsem naživu. To se mi honilo hlavou jako první. Až poté jsem začal vstřebávat vážnost svého stavu. Bylo to pro mě těžké, to ano. Zároveň jsem si však nepřipouštěl, že bych už nikdy neměl chodit. Řekl jsem, že to nevzdám," přibližuje Skořepa své dojmy z prvních dnů po nehodě. Ta se však týkala celé rodiny. "Jak rodina, tak kamarádi mi velice pomáhali svými návštěvami. A matka to měla velice těžké. Byla na všechen ten tlak sama, když se všichni tři její kluci vybourali."
Prognóze navzdory. Dominik Skořepa opět chodí
Již při svém pobytu ve fakultní motolské nemocnici se začala projevovat první zlepšení mladíkova stavu. Po pohybech prstů na rukou se přidal i mírný cit v pravé noze. Dominikovi však tělo stále nedovolovalo třeba jen přetočit se na posteli. Mnohem výraznější posun nastal při rehabilitacích v Kladrubech, kde po čase udělal své první kroky po nehodě. Další stanicí bylo centrum Paraple, kde dále piloval svůj pohyb.
"Bylo to zvláštní. Můj stav se dlouho nezlepšoval, nebo to alespoň šlo velice pomalu. Pak jsem ale zničehonic dělal pokroky téměř každý den," prozrazuje Dominik Skořepa, jako by tomu sám nerozuměl.
Dnes mladý bojovník dokáže chodit jen s pomocí hole. "Snažím se chodit nejvíce, jak to jde. Jednu stranu mám prostě oslabenější, takže moje chůze je stále trochu křivá. Jsem však soběstačný, a to je pro mě momentálně nejdůležitější," pochvaluje si. Podle svých slov rád sleduje filmy v kině nebo hraje na herní konzoli, jeho koníčky jsou také houbaření a řízení automobilu. Ve volných chvílích se věnuje hlavně rodině a přítelkyni.
Na charitativním turnaji se prodávala i kniha o mladíkově příběhu
"Je to zázrak, jak se z toho Dominik dostal," mluví o Skořepovi rozhlasový redaktor Pavel Petr, který se mu loni rozhodl pomoci. Každý rok pořádá charitativní exhibiční florbalový turnaj v Benátkách nad Jizerou a vytěžené peníze z něj jsou darovány vybrané osobě. "Jeho příběh mě zaujal mimo jiné z důvodu, že jsem z Mladé Boleslavi, kde on hrál hokej," říká Petr.
Sám redaktor sepsal knihu Nejtěžší zápas Dominika Skořepy, která se při turnaji prodávala. "S Dominikem jsme v knize mapovali celý příběh od nehody až do doby jejího vydání," popisuje. Dražily se také různé předměty jako například dresy sportovců. Celkově turnaj pomohl vybrat okolo 130 tisíc korun pro Dominika. Z části výtěžku bylo financováno i vyplnění Skořepova snu - vidět na vlastní oči utkání Barcelony přímo ve fotbalovém svatostánku Camp Nou.
Letos v dubnu s mladíkem odcestoval do Barcelony i Petr, kde byli oba svědky gólových hodů slavného katalánského celku. Sportingu Gijón nastřílel Messi se svými spoluhráči šest branek. "Bylo skvělé být jedním z 60 tisíc fanoušků, kteří sledují světové hvězdy prohánět se po trávníku. Barcelona je celkově krásné místo. Setkali jsme se i s Filipem Jíchou a viděli házenkářský zápas," vzpomíná Skořepa.
Po studiu si chce vybrat sport
"Bylo by skvělé ještě někdy obout brusle a vyjet na led. Zda to ale bude možné? Na to odpověď neznám," přemýšlí Dominik. Už také vyzkoušel sporty pro handicapované. Ragby vozíčkářů pro něj nebylo ideální. Levou ruku má neustále zatnutou v pěst a nedokáže tak vozík rozpohybovat do potřebné rychlosti. Lukostřelba nebo potápění ho však zaujaly. "Prioritou je pro mě dokončit studium, poté bych si rád vybral sport. Sledge hokej by byl skvělý, ale ten bohužel kvůli špatnému úchopu na levé ruce nebude možný," prozrazuje student logistiky, kam po úrazu přestoupil z truhlářského oboru.
"Až si najdu vhodný a zajímavý sport, věřím, že mě naplní stejně jako hokej. Rozdíl mezi sportem zdravých a handicapovaných nevidím. Sport jako sport. Moc bych si přál v některém z nich v budoucnu reprezentovat Česko," uzavírá Dominik Skořepa, jehož vzorem je boxer Muhammad Ali. "Nikdy se nebál, naopak si vždycky věřil."
