Praha – Český paralympijský výbor má napůl nové vedení, šéfem se stal Ondřej Sejpka z České federace Spastic Handicap. Pozici výkonné předsedkyně dál zastává Alena Erlebachová, kterou grémium na středečním jednání ve funkci potvrdilo. Volba a zejména její systém ovšem vadí některým sportovcům i jejich zástupcům, proto také navrhují změnu stanov.
Novým předsedou se totiž podle současných pravidel může stát pouze člen výkonného grémia, tedy úzké skupiny šesti lidí, kteří zastupují jednotlivé svazy. Sejpka od pěti přítomných získal čtyři hlasy (Český svaz tělesně postižených sportovců se výkonného grémia neúčastnil). Proti byla pouze Česká asociace tělesně handicapovaných sportovců, která na paralympijské hry vysílá pravidelně nejvíce reprezentantů.
Jiří Pleško
„Vedení ČPV jen těžko může být dobré, když není voleno představiteli skutečné základny. Představuje pouze jediný orgán složený ze zástupců svazů podle typu postižení. Český paralympijský výbor považuje i nadále za člena ČATHS, a to i přes rozpor se svými stanovami, takže je těch zástupců svazů šest a veškerá usnesení výkonného grémia jsou tak přijímána diskutabilně. Vedení ČPV je prostě takové tajemné,“ vyslovil nespokojenost se dvěma svazy tělesně postižených sportovců Jiří Pleško, český reprezentant v ragby na vozíku.
"Je naprosto nevhodné, že se předseda vybírá jen z lidí v grémiu. Měl by vzejít z okruhu kandidátů, kteří by za sebou měli významnou kariéru paralympijského sportovce nebo trenéra, měl by být respektovanou osobností v paralympijském hnutí. A to bohužel Ondřej Sejpka rozhodně není. Neslyšel jsem od něj, ani od paní Erlebachové, kam by měl sport handicapovaných směrovat. Nevím, jak se poperou s marketingem, jak budou systémově řešit setrvalý propad úspěšnosti paralympijských týmů," prohlásil Michal Stark, bronzový cyklista z her z roku 2000 a mistr světa.
Obdobně vadí i jmenování výkonné předsedkyně bez předchozí diskuse. "Chtěli jsme, aby se na funkci výkonného předsedy vypsalo výběrové řízení jako na zaměstnance Českého paralympijského výboru," řekla Jaroslava Krakovičová, vedoucí reprezentačního týmu asociace tělesně handicapovaných. "Žádali jsme také změnu stanov, aby se o funkci předsedy mohl ucházet také kandidát z řad odborné veřejnosti. Bohužel naše návrhy neprošly a s odvoláním na současné stanovy, které jsou až na drobné kosmetické úpravy dvacet let staré."
"O tom, že se volí předseda a jmenuje výkonná předsedkyně, sportovci vůbec nevěděli a podle mého názoru bychom to vědět měli a měli bychom mít možnost se k tomu vyjádřit. Vypadá to tak, že se rozhoduje o sportovcích bez sportovců," dodala atletka Eva Berná, bronzová medailistka z her v Aténách, Pekingu, Londýně a Riu.
Pětatřicetiletý Sejpka chce od začátku roku 2017 pracovat na nových stanovách. "Pevně doufám, že budeme jednat korektně. Rád bych jednal v přátelském duchu se všemi svazy, abychom řešili problémy, které v paralympijském sportu jsou," pronesl Sejpka. "Očekáváme, že bychom měli nejpozději do půl roku přijmout nové stanovy. Pak snad bude volba všech orgánů valnou hromadou a přestane řevnivost, která do dnešního dne trvá," poznamenal Jaroslav Pata z Českého svazu zrakově postižených sportovců.
Staronové vedení chce mimo jiné sportovce lépe finančně zabezpečit. "Podařila se nám spolupráce s Českým olympijským výborem, který poskytoval významné finanční prostředky na děti a mládež do 23 let. Byla jsem také jmenována do Národní rady pro sport, tam se podařilo navýšit finanční prostředky na sport handicapovaných," hodnotila uplynulé funkční období Erlebachová.
Jan Povýšil
„Český paralympijský výbor je organizace, která zaslouží kompletní rekonstrukci. Sice se proklamuje spolupráce s Českým olympijským výborem, ale jediný výsledek, který vidím, je stejný dodavatel oblečení a s tím spojené "důstojné přelepení loga", to by například kanadští paralympionici hodili ČPV na hlavu. Po administrativní stránce si myslím, že panuje obecná spokojenost, ale neschopnost pracovat se sponzory je do očí bijící,“ popisoval Jan Povýšil, pětinásobný paralympijský medailista.
A právě financování trápí sportovce nejvíce. "Musíme prosit o každou korunu. Například letenky na finále SP v Koreji si musíme hradit sami a když jsme po Českém paralympijském výboru chtěli, aby nám refundovali v zaměstnání mzdy alespoň za mistrovství světa, tak nám ČPV odpověděl, že na to nemá dostatek financí. Jsme totiž jako jediní handicapovaní lyžaři, jezdící na nejvyšší úrovni, amatéři. Ostatní týmy to mají tak, že všichni v týmu jsou nějakým způsobem placení. I Polák, kterého porážíme, má měsíčně tisíc euro plus diety na každý den. My si na to bereme v práci neplacené volno, nebo vybíráme dovolenou, diety nemáme (obědy si hradíme sami, případně si potupně na snídaních balíme housky se sýrem a salámem). Trenér dělá to, co jinde dělají tři lidé a navíc zcela zdarma (servis lyží, tréninky, řídí auto, zajišťuje fyzioterapii atd.). Je paradoxní, že jako sportovci na nejvyšší úrovni necítíme v paralympijském cyklu skoro žádnou podporu," takto popsal situaci Patrik Hetmer, český zrakově handicapovaný reprezentant v lyžování.
