Praha – Jako kdyby bylo to číslo Tereze Kmochové souzené. Z předchozí univerziády ve Španělsku si odvezla jedno čtvrté místo, letos to byly hned dvě bramborové medaile. I přesto na sebe může být česká lyžařka pyšná.
Svým výkonem navíc pomohla reprezentaci ke zlaté medaili v soutěži družstev, ve které Česko ve složení Martina Dubovská, Tereza Kmochová, Daniel Paulus a Adam Zika porazilo Libanon, Kanadu, Rusko a nakonec i Rakousko. Cílem pro závod ve Švýcarsku na mistrovství světa nehandicapovaných je pro studentku Imunologie na Univerzitě Karlově kvalifikace do hlavního závodu.
Čtvrté místo z obřího a superobřího slalomu je velký úspěch. Mrzí vás, že to letos necinklo?
Nejdřív jsem byla trochu zklamaná, když jsem byla nejdříve v SuperG těsně za medailí, uniklo mi to o prsa japonské závodnice. V obřáku mě to docela mile překvapilo, protože jsem byla nasazená až jako 17. Ale pak mi to došlo a říkala jsem si, že to je vlastně docela úspěch a že na sebe můžu být pyšná. Mám takovou specialitu v mé kariéře na větších (slyšících) závodech, že jsem byla velmi často čtvrtá. Týmový závod to pak všechno vynahradil.
Co bylo příčinou té těsné ztráty na bronzovou medaili?
V super-G jsem do toho dala všechno, jela jsem jednu z mých nejlepších životních jízd. Ale moc jsem si nepohlídala skoky, protože jsem se tolik soustředila na čisté projetí oblouků. Bylo mi jasné, že závod bude jen o tom, jak kdo čistě projede a udrží oblouky. To se mi povedlo, ale skoky jsem neprojela idylicky - skočila jsem trochu mimo ideální linii a tam jsem asi ztratila ty cenné setinky. V obřáku to tak těsné nebylo, chyběla mi sekunda na bronz. Je vtipné, jak je pro nás jedna vteřina v lyžování hrozně moc, ale přitom je to tak málo ve skutečném životě.
Čtvrtá jste se umístila i na předchozí univerziádě v kombinaci, vzpomněla jste si na to?
Moc jsem na to nemyslela, bylo to už dávno. Jen jsem si říkala, že mi ta čtvrtá místa jsou asi souzená.
Díky vám Česko získalo zlato v soutěži týmů, cítila jste při závodu tlak?
Já tlak od okolí nikdy nevnímám, protože si ho dost vytvářím sama na sebe. Byla jsem nervózní, protože jsem ostatním nechtěla pokazit takový nadějný závod. Věděli jsme, že na to máme. Nejvíc nervózní jsem byla na startu, protože jsem neslyšela pípání kvůli hučení nafukovacího systému startovní brány, ale naštěstí na startovním bloku byly světla. Navíc to byl můj první týmový závod vůbec. I na univerziádě se to jelo vůbec poprvé. Jsem ráda, že jsme se my Češi takto zapsali do univerziádní historie.
Co říkáte na výkony svých kolegů z reprezentace?
Při týmovém závodu jsme do toho my čtyři dali všechno, každý z nich podal neskutečný výkon. Nejhezčí na tom bylo, že jsme se spojili na ten jeden závod, my a naši trenéři a vytvořili jsme super závodní atmosféru. Navzájem jsme se hecovali, táhli jsme za jeden provaz a fungovalo to. Ta několikanásobná týmová radost bylo to nejhezčí. V ostatních závodech se snažili podat to nejlepší. Většina holek byla dlouho zraněných a neměly tolik kvalitního tréninku, ale podaly solidní výkon. Kluci to měli mnohem těžší v takové nabité konkurenci. Dandy zajel výborně všechny závody. A Adam Zika je legendou univerzitního lyžování, na každé univerziádě, kde byl, získal nějaké medaile.
Jste se svými výkony z Almaty spokojená?
Jsem spokojená za tři závody – týmy, obřák a super-G. Kombinace se mi vůbec nepovedla, neměla jsem prostě svůj den a ve slalomu jsem už jela jen na záložní zdroj energie, protože jsem všechno dala do týmovky. Ale osmé místo, jen o sekundu a půl za vítězkou je také solidní. Celkově jsem spokojená.
Letos šlo o vaši třetí účast na univerziádě. Která se podle vás výsledkově povedla více?
Nejlépe se mi výsledkově povedl Kazachstán. Španělsko bylo taky docela úspěšné, protože se tam sešla mnohem větší konkurence. V Turecku jsem nemohla pořádně lyžovat kvůli bolavé noze, ale také jsem tam odvedla obstojné výkony.
Jak budete na Almaty vzpomínat?
Budu na to vzpomínat v hezkém. Bylo to správně šílené, oslavy medaile, trochu jsme poznali kazašskou kulturu, stopování aut, naskládání se do malého auta v šesti lidech, bloudící řidiče, místní jídlo a Almaty jako kontrastní město. Celkově ve mně tato univerziáda nechala hezké dojmy.
Míříte na mistrovství světa nehandicapovaných do Svatého Mořice, v jaké disciplíně tam nastoupíte?
Ve Svatém Mořici budu závodit "jen" v obřím slalomu. Nejdřív se ale musím probojovat z kvalifikace do hlavního závodu. Hlavní mistrovský závod jede rovnou prvních 50 lidí a zbytek jede kvalifikaci, z níž postupuje do hlavního závodu 20 lidí. Mohla jsem jet i kombinaci, ale ta je se sjezdem a první trénink sjezdu se mi kryl se slalomem na univerziádě.
Můžete popsat své ambice pro závod ve Švýcarsku?
Chci se hlavně dostat z kvalifikace na mistrovský závod. Musím hlavně zůstat nohama na zemi, protože to vůbec nebude jednoduché a bude tam docela nabitá konkurence. Kdybych se dostala do velkého závodu, tak umístění kolem 30. místa by bylo naprosto něco úžasného.
Bylo těžké se do závodu kvalifikovat?
Jelikož je Svatý Mořic blízko Čech, tak Svaz lyžařů ČR nominoval pro každý závod první 4 lidi podle FISových bodů v určité disciplíně, aby se naplnila kvóta. Jsem momentálně jako čtvrtá v obřím slalomu a kombinaci v ČR. Někteří závodníci a jejich realizační týmy si cestu na mistrovství světa sami zaplatí, pokud neplní reprezentační kritéria.
Jak zvládáte tento náročný program? Neubírá vám cestování sil?
Je to docela náročné, ale zvládám to dobře, protože mi ostatní z rodiny pomáhají. Snažím se regenerovat co nejvíc to jde, udržovat se v kondici, dobře jíst, dost spát a hlavně být zdravá. Cestování je někdy hrozné, pořád balit, nosit věci, ale je to součástí toho sportu a pořád mě to baví.
Zbývá čas i na něco jiného?
Času během sezony není moc. Pořád někde jezdím po závodech nebo trénincích. Po sezoně taky nemám moc volného času, protože se začnu hned věnovat škole a dodělávám zkoušky. Jak často říkám, v zimě lyžuju a v létě se učím. Ostatní lyžaři většinou hned po skončení závodů v dubnu jezdí někam do tepla k moři si odpočinout, já si sednu akorát ke stolu k papírům. Ale pak během prázdnin si to vynahrazuji. I během učení se musím udržovat v kondici, už v květnu začínám s tréninky a před zimou jezdíme dost trénovat na ledovce Ve škole, mi vychází velmi vstříc.
Jaké máte do budoucna cíle? Pomýšlíte například na olympiádu?
Moc daleko do budoucna nemyslím, žiju v přítomnosti, maximálně pár měsíců dopředu. Bůhví, co bude. V březnu máme mistrovství světa neslyšících v rakouském Innerkrems, kde budu obhajovat pět zlatých medailí, tak mám ještě dost motivace. A lyžování mi teď docela jde a baví mě to, tak by byla škoda končit. Olympiáda v Koreji je samozřejmě můj sen. Nominovat se bude velmi těžké, ale udělám pro to vše, co bude v mých silách. Končit chci až po Deaflympiádě v roce 2019.
