Hraje ho stále větší počet hráčů a s tím roste i počet klubů. Ty se každoročně utkávají na turnajích v Praze a ve švédském Malmö.
Příležitost měřit své síly mají i národní celky jednotlivých států. Ty se utkávají na turnajích ve švýcarském Nothwillu, v nizozemské Bredě a hraje se i ve Francii, v Bourges. Již druhým rokem mají reprezentační týmy možnost vycestovat také na turnaj do Kanady.
Na programu paralympijských her však florbal vozíčkářů stále chybí a hráči této kolektivní hry jsou tedy o možnost zahrát si na této vrcholné akci ochuzeni. Proč tomu tak je vysvětluje Zbyněk Sýkora, hráč mistrovských Štírů České Budějovice.
"Nemáme vybudovanou mezinárodní strukturu, a tím pádem se florbalisté nemohou paralympiády účastnit. Nemůžeme pořádat oficiální mistrovství světa ani Evropy," říká jeden z nejproduktivnějších hráčů české paraflorbalové ligy.
Tuto strukturu je třeba nejprve vybudovat, až poté mohou handicapovaní florbalisté u Mezinárodního paralympijského výboru požádat o zařazení do programu her.
Je to tedy běh na dlouhou trať a ačkoliv nyní pětatřicetiletý Sýkora nemá vůbec žádnou jistotu, že si svátek všech sportovců sám jednou vychutná, má velkou motivaci, aby se v budoucnu florbal pod pěti kruhy ocitl. A dělá pro to i konkrétní kroky.
"Před třemi týdny jsem byl v Helsinkách, kde jsem se setkal s vedením mezinárodní florbalové federace a jednal o možnosti začlenit florbal vozíčkářů do jejich struktur. Druhou možností je vytvořit vlastní vozíčkářskou federaci," uvažuje Zbyněk Sýkora.
O těchto možnostech si chce co nejdříve popovídat se svými zahraničními kolegy a nejbližší příležitost bude mít při dubnovém turnaji ve švýcarském Nothwillu. "Měli bychom vytvořit organizaci, která bude někde sídlit, bude mít svůj výkonný výbor a stanovy. Vybraní zástupci by měli mít mandát všech zúčastněných zemí," má představu český kandidát na funkci v organizaci.
